Nepřímá úměra české spravedlnosti v pojetí českého práva
Luděk Prokop
21. 5. 2016
Platí nejen v oblasti ekonomické, kdy menší delikt je trestán nekompromisně a čím závažnější, „mohutnější“ delikt, tím benevolentnější postih, mnohdy vyhnilý až do ztracena. Až k úplné beztrestnosti u deliktů nejmohutnějších (viz splácení, respektive neplacení dluhu ČSSD a nerespektování soudního verdiktu ve věci advokáta Altnera, nebo vyšumění skandální záležitosti kolem OKD - do neřešení vyústěném k nevyřešení).
Za takových okolností v oblasti práva a vymáhání práva, v našem nebohém a bezmocném právním systému, v němž vládne svévole nad spravedlností, se nelze divit, když nespravedlnost a svévole proniknou i do sportu, v daném případě do našeho fotbalu. Tímto článkem chci apelovat na příznivce fotbalu, na fotbalovou veřejnost, abychom se jen tak nesmiřovali s tím, co se v našem fotbale pod vedením ČAFR děje a jak zde nemorálnost s podlostí, zabalované do rádoby líbivých slovních obalů, stále narůstají. Dlužno dodat, že slova používaná v krycích obalech si často vzájemně příkře protiřečí.
Protiřečí si zvláště tehdy, je-li řeč zavedena na téma z oblasti morálky. V této oblasti jsou zřetelně velice závažné prohřešky překrývány bombastickým moralizováním v záležitostech prohřešků méně závažných. To by se dalo i skousnout, nikoli ale v případě, kdy za méně závažný prohřešek následuje výjimečný trest, a sice po neuvěřitelně nehorázném prohlášení Pelty, předsedy ČAFR: „Kdyby to šlo, navrhoval bych pro ně trest smrti. To však nejde, takže předložím výkonnému výboru návrh, aby byli navždy vyloučeni z řad fotbalu“. Čeho chtěl takhle nehorázně hloupým prohlášením Pelta docílit, lze jenom pro absurdní výjimečnost takového prohlášení bezradně fabulovat. Určitě nechtěl připomenout jiné, podstatně závažnější prohřešky i proto, že domyšlené, úmyslné a chtěné. Na rozdíl od opileckého újezdu, v případě rozhodčího Pilného. Jeho újezd byl krajně nedomyšlený, nechtěný a provázený polehčujícími okolnostmi. Na rozdíl od zmíněných prohřešků podstatně závažnějších a úmyslných. Pro úplnost si dovolím připojit některé citace.
Pelta: „Pochopitelně že jejich opilecký úlet v předposledním ligovém duelu Příbrami se Slavií skončil ostudou. A dokonce v přímém televizním přenosu, takže počínání dvou českých výtečníků se smál celý fotbalový svět. Proto teď pykají. Nejprve přišli o licenci rozhodčího, poté dostali od disciplinární komise dvouletý trest a finanční pokutu k tomu, dnes je výkonný výbor FAČR zbavil členství a tím je vyobcoval z řad fotbalu. Výjimečný trest!“
K tomu dlužno dodat, že zda se smál skutečně celý fotbalový svět, který má svých starostí dost, je diskutabilní. Ano, naše fotbalová veřejnost, mohu-li tak soudit podle sebe, se skutečně zasmála. Nebylo to po prvé, co se smála na úkor dění v našem fotbalu vedeném Peltou, dokonce při divadelní etudě tragikomického rázu s komickou hořkostí, vycházející z opravdových, nepřijatelně amorálních skutečností. Skutečností nesrovnatelně závažnějších, než byl opilecký újezd rozhodčích. V této souvislosti si dovoluji připomenout slova Horníka, aktéra z divadelní etudy - „Ivánku kamaráde“: „S Mirkem Peltou máme také léta dobrý vztah, i když jsme v klubech byli rivalové. On o mě měl zájem a mně by se to líbilo, ale… Dovedete si představit, co by se v médiích strhlo při spojení Pelta - Horník? Můj Ivánek, jeho Cinknuté jaro… Míra i já jsme to zvážili a řekli si, že by to nebylo dobré pro něho, ale ani pro klub.“ K této citaci přísluší i citace slov Pelty k otázce „právo na druhou šanci“, ve vztahu jak k vyjádření lítosti nad absencí trestu smrti, tak k jeho zdařilému úsilí prosadit ve věci rozhodčích výjimečný trest, komentovanému slovy: „Rozhodnutí Výkonného výboru vnímám jako důležité poselství všem lidem, kteří jsou spojeni s fotbalem nebo se o něj zajímají. Člověk může udělat chybu, ale my chceme dát jasně najevo, že takové chování ve fotbalovém prostředí nechceme.“ A jaké chování tedy ve fotbale chceme?
Právo na druhou šanci - Pelta: A Horníkova minulost? „Udělal průšvih, za který byl potrestán. Každý člověk má právo na novou šanci a já ji Ivanovi dávám. Doba, kdy jeho jméno rozdělovalo fotbalový národ a kdy jeho vyslovení vzbuzovalo negativní reakce, je pryč," odmítal Pelta, že by snad jeho krok mohl vzbudit v Jablonci a českém fotbale nevoli.
K tomu lze podotknout pouze tolik. Opilecký újezd, nechtěný i nepředpokládaný (nesporný vliv jarního sluníčka), samozřejmě nechceme a při kajícných slovech Pilného vysvětlujících polehčující okolnosti, lze oprávněně předpokládat, že by se již neopakoval. Lze snad totéž předpokládat například u Limberského, který bez jakékoli pokory k jeho prohřešku a k jemu udělenému trestu za alkohol za volantem, si opakovaně z toho dělá veřejně nemístnou legraci?
Pelta se tedy nebojí nevole v českém fotbale, z poskytnutí druhé šance kamarádu Ivánkovi, jehož prohřešky byly neomluvitelné, promyšlené a úmyslné. Možná by se měl bát opačného přístupu, kdy šanci za jiný prohřešek - nepromyšlený a nechtěný - bezohledně k objektivním polehčujícím okolnostem, důsledně, přísně a nekompromisně víceméně zmařil. Upozornil tak na související záležitosti, které ve vlastním zájmu, nikoli v zájmu našeho fotbalu, měl raději nechat nadále spát. Nenechal. Uvítal bych, aby tím probudil fotbalovou veřejnost, většinu příznivců fotbalu u nás. A sice takovou měrou, že hlasitá odezva veřejnosti na to všechno, včetně hlášky o trestu smrti, bude natolik hlasitá, že probudí všechny ty poctivější činovníky FAČR z nižších postů a konečně se pochlapí k vyvolání skutečných, žádoucích změn ve fotbalové asociaci.
Nemám sympatie k moralistům, ať již se přehnané moralizování týká čehokoli. Mé životní zkušenosti mne přesvědčily, že ti nejzarputilejší moralisté mívají vadný charakter a jejich morálka bývá často velice amorální.