Říkali, že po Ježíšovi zemřel i Mojžíš
21. 4. 2019
Když mraky nad Paříží zakryli nebe, Mojžíš vždy hledal svůj domov v malých liduprázdných ulicích. Byl jako pero, kterému došel inkoust, lidé ho obcházeli, šli rychlými kroky kolem něj, bez všimnutí. Jak popsat bolest sahající až do kostí, ve které se utopil, a neb hluchý Quasimodo se svým hrbem, co byl jeho štítem lásky k Esmeraldě…. jak já mám pro Boha najít obratná slova?
Radši řekněme muž bez hadrů blížící se k Esmeraldě, i slova ztichla, abych mohl popsat Mojžíše.
Notre Dame se svou okouzlující majestátností se vrací do doby před 850 lety požárem způsobeným naší „moderní dobou“ …. Mojžíš napsal nad svým mrtvým tělem vlastnoručně poznámku: "život je jen sen, jsi už mrtev, když se ze sna probouzíš“.
Po každé, když jsem potkal Mojžíše, roztrhané kapsy jeho kalhot vykřikly tíhou nepotřebných mincí, s napůl bosými nohami procházel pařížskými ulicemi připomínajíce znovuoživení Esmarady, zamilovaného Quasimoda, jako stíny lásky, co nikdy nedožily odezvou, nevíme, jak se trápil…. uzavřel se do svého vlastního nitra bez Esmeradina úsměvu.
Když se díváme na dnešní Notre Dame, snad pochopíme, jak slabá a bezmocná slova nás spojují s naší lidskou civilizací.
Frollo, kněz , Notre Dame, stál se svojí okouzlující důstojností na ostrově řeky Seiny.
Jednoho dne našel před dveřmi kostela kýmsi zanechané dítě, vzal ho do kostela, vychoval ho. Dal mu jméno Quasimodo, jméno latinsko-francouzského původu znamenající napůl vytvořený.
Quasimodo vyrůstal v církvi, stal se kostelníkem, zvonil na zvony a v neúprosném rachotu zvonů ohluchl, a přece ho to ani netrápilo.
Jednoho dne, když se díval malým okénkem o velikosti oka, spatřil bytost vzdávající se rytmu tance, splynuvší s rytmem tance. V tu chvíli celou svojí bytostí vnímal rytmicky ladný tanec té okouzlující tanečnice a poprvé cítil, že žije, že asi žije.
Dívka tančila okouzlujícím rytmem tance jakoby tekoucím životem, byla to Romka. Náš Quasimodo se zamiloval do spatřeného života s vědomím, že asi nikdy nenajde odezvu své lásky.
Mnich je ale též zamilován do tančící dívky a začíná mezi nimi boj o získání, o prožití kousíčku poznaného života.
Quasimodo jednoho dne ukončí válku. Shodí kněze ze schodů a zabil ho. Tím zabil i Esmeraldu.
Stovky století poté, co přijel Mojžíš do Paříže, se stal zajatcem bláznivé lásky stejně jako tehdy Quasimodo. Když kameny dějin Notre Dame padaly, vydechl naposled. Ještě stačil napsat na svoji hruď "život je jen sen, jsi už mrtev, když se ze sna probouzíš." Držel v ruce pár květin, držel je nad sebou, když květiny začaly ztrácet barvu, katedrála Notre Dame dívající se bezradně do očí lidstva, dohořela.
Stopy nohou hledající Esmeraldu a Mojžíše, co naposled říkal tak, že jen on sám mohl slyšet svoje slova: "život je jen sen, jsi už mrtev, když se ze sna probouzíš". Odcházel do kurdských hor Dersimu odkud přišel.
Jednomu příteli jsem řekl: "víš, že Mojžíš zemřel"? Odpověděl ‘Říká se, že já žiji“.
Překlad z kurdištiny : Yekta Uzunoglu