Další óda na archiv
Už jsem na tomto místě před nedávnem pěl ódy na svůj archiv. Míval před lety podobu skladovaných výstřižků. Šanony plné pitomostí vyslovených či napsaných čelními hrdiny naší politické a mediální scény. Už cirka patnáct let má podobu digitální, která je podobně přehledná, ale praktičtější: vejde se do jednoho externího disku velikosti cigaretové krabičky. A do takové tu a tam sahám, abych se přesvědčil o oné pravdě v médiích ze všech pravd nejtrvalejší: že totiž hloupost je věčná a v zásadě neměnná, platí pro ni zákon zachování hmoty. A že když ji na jednom konci potlumíte, vyleze na konci opačném ještě posílena. Vyženete ji dveřmi, vrátí se oknem. Je tu s námi.