Co lze udělat?
1. 5. 2018 PaulCraigRoberts
Je nyní plně na rozhodnutí Evropy, zda zemře či nezemře v Armagedonu. Je tragickou skutečností, že evropské vlády si svoji schopnost zachránit Svět před washingtonskou agresí neuvědomují. Možná je to proto, že Evropané západní si být americkými vazaly zvykli už od konce 2. světové války, zatímco lidé z Evropy střední a východní přijali své vazalství po pádu Sovětského svazu. Vazalství se ovšem vyplácí jen když nezapočítáte všechny náklady, které jsou s ním spojeny.
Tím, že se státy východní a střední Evropy připojily k NATO, umožnily Washingtonu posunout svoji vojenskou přítomnost až na hranice Ruska. Tato přítomnost poskytla Washingtonu neoprávněnou naději, že i Rusko by se snad dalo přinutit k tomu, aby se k už existující vazalské Evropě připojilo. Bez ohledu na neblahý osud dvou nejvyspělejších armád – Napoleonovy a Hitlerovy – se Washington nepoučil ze dvou zásad světového válčení: 1) Nikdy nemašírujte do Ruska. 2) Nikdy nemašírujte do Ruska.
V důsledku evropského podřízení se Washingtonu, americká vláda se nejspíše těchto dvou zásad nepřidrží – a to až do doby, kdy do Ruska sama vmašíruje.
Ve své namyšlené idiocii Washington tento postupný marš do Ruska už vlastně zahájil svým převratem na Ukrajině i svými útoky na syrská vojenská postavení. Jak jsem už dnes napsal, Washington krizi v Sýrii i nadále stupňuje: https://www.paulcraigroberts.org/2018/04/30/syrian-cisis-escalates/
Lze tento vývoj zastavit dřív, než exploduje k válce, se stalo stejnou otázkou, jako je otázka, dokáže-li se Evropa střední a východní zprostit svého závazku být pomahačem washingtonské agrese.
Členství v NATO nepřináší Evropě žádný benefit. Evropanům žádná ruská agrese nehrozí, ale hrozí jim washingtonská agrese proti Rusku. Jestliže totiž američtí neokonzervativci a jejich izraelský spojenec vyprovokují válku, propadne celá Evropa zkáze. A to navždy.
Proč jsou evropští politici ochotni si s životy lidí, kterým vládnou, takto zahrávat?
Evropa je sídlem krásy, vytvořené lidmi mnoha a mnoha generací. V architektuře, v umění a v intelektu – a muzeum by se ničit nemělo. A jakmile se Evropa zbaví pout washingtonského vazalství, může se vrátit zpět ke svému tvořivému životu.
V tomto okamžiku a v důsledku protiruských nezákonných sankcí, které Washington vnutil i Evropě, však Evropa ekonomicky trpí, nemluvě už o milionech uprchlíků z washingtonských válek proti muslimům, které dnes Evropu zaplavují až po její okraj. A proč se to všechno děje? Protože Američané se cítí být povinni bojovat za benefity Izraele.
Jaké benefity však dostávají od Washingtonu za svou podporu jeho zájmům Evropané? Nedostávají nic – jen a jen hrozbu Armagedonu.
Nepatrná hrstka evropských „vůdců“ za to, že umožňují Washingtonu provozovat jeho agendu, získávají od USA enormní příspěvky k platu. Jen si všimněte, jaké hohatství nashromáždil Tony Blair. Cožpak je mohl shromáždit ze svého někdejšího platu britského premiéra?
Evropané, včetně jejích „vůdců“, mohou mnohem víc získat, když se připojí k projektu rusko.čínské hedvábné stezky. Je to totiž Východ, který je na vzestupu – nikoli Západ. Hedvábná stezka by spojila Evropu s rostoucím Východem. Rusko vlastní nerozvinuté území, plné přírodních zdrojů, a Sibiř sama má větší rozlohu než USA. Na základě obchodování rovného s rovným se už Čína stala největší ekonomikou Světa a vojensky je aliance rusko-čínská pro USA mnohem víc, než jen plnohodnotný soupeř.
Kdyby Evropa měla aspoň kousíček rozumu, řekla by Washingtonu good-bye.
Vybral a přeložil Lubomír Man