Arabista Pelikán: Spojencům věřit musíme – i když lžou
21. 4. 2018
No, přesně takhle to na Novinkách CZ pan Pelikán neřekl, ale přesně takový význam to mělo. Řekl to totiž takto: „Spojencům věřit musíme, i když Sýrie a Rusko mají pravdu“. A spojenci lžou, až se jim od huby práší, doplní si už každý, kdo v posledních dnech sledoval nepředstavitelnou západní blamáž, ty neuvěřitelné lží, jdoucí rychle za sebou a doprovázené mamutími tresty lživě obiněných a vzápětí též nespravedlivě odsouzených.
Nejdřív Ruska za to, že prý smrtelným a nervy umrtvujícím jedem novičok, v Rusku prý vyráběným a Rusy prý tedy používaným, se pokusilo otrávit britského dvojitého agenta Skripala a jeho dceru, po čemž následoval vyhazov ruských diplomatů téměř ze všech západních zemí (včetně ČR, samozřejmě) – načež po pár dalších dnech, když už Skripal i jeho dcera byli znovu jako rybičky, švýcarská laboratoř města Spiez, pověřená onu látku proti Skripalovi použitou prověřit, oznámila, že nešlo o žádný novičok, ale v Rusku neznámý a nepoužívaný, avšak na Západě dobře známý a zde též používaný Toxin BZ.
BÁC! A co myslíte, že stalo? Že se britská premiérka Mayová, která jako první v bombastickém parlamentním projevu Rusko z použití novičoku k vraždě britského občana a jeho dcery obvinila, se teď chytla za hlavu a vše, co předtím proti Rusku řekla, odvolala? Že zavolala zpět 30 ruských diplomatů, které předtím z Ruska vyhnala, pozvala je do Downing Street 10 na dinner a řekla jim: „Jsme lidé, děláme chyby, moc se vám omlouvám?“
Omyl, neudělala nic a také nic neřekla. Jen si pomyslela. „No a co! To první jsme s velkým rámusem rozhlásili a to druhé potichu přikryjem. A pojedem dál. Lidi mají naštěstí krátkou paměť“.
A skutečně se jelo dál. Celý Západ povstal 7. dubna proti ohavnému plynovému útoku syrské armády proti svým vlastním občanům, civilistům, v syrském městě Duma. Otřesné záběry otrávených dětí, rvaných ze spárů smrti obětavými záchranáři, obletěly celý svět. To ten vrah dětí prezident Asad, to zvíře, jak jej nazval Trump, Rusy podporovaný a jimi u moci též držený, je za tu nepředstavitelnou hrůzu zodpovědný, ječely megafony západní propagandy od rána do večera – a závěr toho kraválu byl nasnadě: Je nutno Sýrii potrestat, zničit tam vše, co tam dosud stojí - a hlavně je třeba oslabit syrskou armádu. Tu, která teď s ruskou pomocí čistí zemi od posledních zbytků kdysi mocných a vítězících proamerických žoldnéřů. Ty je třeba znovu posílit, dodat jim kuráž, ať ničí a plundrují zemi dál, až spadne k našim nohám jak zralá hruška. Stejně jako už sem spadly Irán, Afghánistán, Libye, Jemen atd. Proč by, sakra, měla být tahle zatracená Sýrie nějakou výjimkou?
A tak vyplula k syrským břehům západní flotila torpedoborců a jedné letadlové lodi, aby Sýrii za ohavný zločin proti vlastním lidem potrestala. 102 rakety, krásné a chytré, jak je popsal prezident Trump, byly na Sýrii a hlavně na její vojenské objekty vypáleny, některé na své cíle dopadly, některé ne, ale trest byl vykonán, a příště, to si Syřané i Rusové zapište dobře za uši, bude pokuta tvrdší.
Americká, britská a francouzská letadla odletěla, od syrských břehů odeplula zpět domů i západní flotila, a do města Muda, ze které byli američtí žoldnéři mezitím vyhnáni, se vypravili novinářů z několika zemí, aby si místo drastického plynového útoku syrské armády proti vlastním lidem prohlédli. Byli tu zpravodajové z francouzské agentury AFP, z britského deníku Independent i odjinud, chodili po městě, ptali se místních, kdeže byl ten hnusný a odporný plynový Asadův útok spáchán, ale místní nechápavě vrtěli hlavou. Plynový útok? U nich? Tady v Mudě? Ne, oni o žádném plynovém útoku v jejich městě nevědí, to musí být nějaký omyl, kroutili hlavami, a nebozí filmoví a televizní kameramani, s kamerami připravenými ukázat světu místo hrůzyplného Asadova zločinu, začali tušit, že tady cosi přestává vonět.
Ale co to je? Probohaživého, že by se ten plynový útok vůbec nestal? Že by si jej Západ prostě jen tak vycucal z prstu?
To snad ne, bědovali zpravodajové AFP i Independentu. To s takovýmto výsledkem se máme vrátit zpět do našich redakcí? Jako debilové? Ale co ty záběry, které jsme viděli na videu, co ten vyděšený ubohý chlapec s velkýma a hrůzou vyvalenýma očima, kterému záchranáři vraceli život vědry vody, litými na hlavu? To byla jen jeho filmová role, nebo co? Ale který malý kluk, sakra, by to takhle dokázal zahrát?
Záhada se vysvětlila a chlapec byl objeven. Jmenuje se Hassan Diab, je mu 11 let a podal toto vysvětlení: Do nemocnice byl vykomandován skupinkou neznámých lidí se slibem, že zde dostane datle a pečivo. Jakmile ovšem vkročil dovnitř nemocniční budovy, skočili na něj jacísi chlapi, znehybnili ho a za dorovodného jejich řevu „plyn, plyn!“ mu na hlavu začali lít spousty vody. „Nedovedete si představit, jak jsem byl vyděšený, myslel jsem, že přichází moje poslední hodinka“ řekl chlapec novinářům – a záhada jeho hrůzou vyvalených očí, kterou západní média předložila světu jako výraz hrůzy chlapce po prodělaném plynovém útoku, byla vyřešena.
Řeknu vám, že ten esesák Naujock, co v roce 1939 zorganizoval fingovaný útok na říšskoněmecký vysílač v Glivicích, byl proti těmhle moderním virtuózům úkladů hotový břídil.
Skvělé, skvělé, ale jak dlouho se dají lidé takovýmihle vybranými kousky balamutit?
Že věčně? A to i my Češi? Myslím kromě Kalouska, Langšádlové, Gazdíka a Stropnického.
No to snad ne!