Ach ta nezodpovědná lůza

Blažek se následně dopustil těžké urážky zaměstnavatelského stavu, protože tvrdil, že lůza, která již teď nechce platit, se nechává zaměstnávat načerno. Kdo jsou ti zaměstnavatelé, kteří "kradnů", protože neplatí za takové pracovníky pojištění?

Vraťme se ale k lůze, která odporným způsobem zneužívá laskavost podnikatelů (v obchodu s chudobou). Ti jsou ochotni "utrhnout si od vlastní huby", aby pomohli těm, kteří se tak nějak dostali do finančních obtíží.

Třeba současný slovenský president: Roku 1990 odešel do Spojených států, odkud se po roce a půl vrátil zpět na Slovensko.

"Z Ameriky jsem si přinesl nesmírnou chuť podnikat. Našel jsem odvahu nebát se jít „do toho“ i přesto, že to nemusí vyjít", říká o sobě.

Uchytil se v riskantním odvětví půjčování peněz. Podle Wikipedie tak vydělal stovky miliónů korun. Pak se prý stal filantropem.

U mikrofonu se střídají poslanci. Jen ojediněle se ozve, že společnost sklízí ovoce lichvy, nebo chcete-li obchodu s chudobou. Řekla to poslankyně Valachová.

Hrůza, volá většina ostatních, ty socky si napůjčovaly tisíce, přečkaly by sedm let v předstírané chudobě a pak, oddluženy, by si užívaly na úkor státu, obcí a nebo ubohých věřitelů.

Ten zákon prý může bude inspirovat další a další neplatiče.

V reálném světě to je jinak. Pro bohaté existuje pravidlo, že na úrovni 100 miliónů je jedno, jestli je máte nebo dlužíte. Když je dlužíte, je to proto, že se chybička vloudila. To se může stát každému bohatému.

Myslí si někdo, že když (podle medií) dostal bývalý tenista Boris Becker do dluhů, že jeho dům oblepují exekutoři nálepkami "zabaveno". Jistěže nikoli.

Na opačné straně majetkového spektra platí pravidlo, že na chudý lid musí být přísnost.

Z vlastní zkušenosti mohu uvést příklad: Ontarijská nemocnice mi poslala dopis, že můj dluh předá exekutorovi (tedy prodá nějaké Collecting Agency, jak zní anglický termín).

Šlo o 5 (slovy pět) dolarů, které můj nezletilý syn nezaplatil za pilulku proti bolesti, kterou dostal na pohotovosti. Samotný poplatek byl protizákonný. Byl zaveden, aby si nemocnice trochu vylepšila rozpočet.

Velké banky jsou s půjčováním peněz tak opatrné, že se stávají náhončími nejchudších do spárů lichvářů.

S dobře placeným zaměstnáním na dobu neurčitou, jste pro banku vhodný klient. Jako takový získáte přístup k relativně levným penězům. V současné době se roční úrokové míry kontokorentu (line-of-credit), půjček a úvěrových karet pohybují mezi 8, 10-14 a 20-28 procenty. Ta čísla jsou konečná. 8% ročně je 8 dolarů ročně z každé stovky. Žádné matoucí RPSN k tomu.

Chudáka velké banky vypoklonkují a pokud si potřebuje půjčit, musí k lichvářům.

V Kanadě je ohromný kšeft s "payday loans", tedy s půjčkami, které nabízejí bezbolestné překrytí období než dojde další výplata od zaměstnavatele.

The Financial Consumer Agency of Canada uvádí příklad (2017), že půjčka $300 na dva týdny stojí u lichváře $63, kdežto u banky by stála přes line-of-credit nebo úvěrovou kartu 6 a 7,50 dolarů.

Svět půjček a dluhů je založen na znalosti obecného stavu společnosti. Lichváři (a půjčovatelé peněz nic jiného nejsou) předstírají, že půjčka vlastně nic neznamená, je snadno dosažitelná a pak klidně další, další a další. Říká se tomu vytloukání klínu klínem. 

V souvislosti s insolvenčním zákonem někteří poslanci varovali před tím, že socky, které neplatí nájem a třeba odvoz odpadků, mohou inspirovat ty chudé, aby to nedělali, protože žít zadarmo je nesnesitelně lehké.

Opravdu? Kde je země tam za tím mořem piva? Země, kde tulák líný:

Máme vyžírky třeba v Praze. Cožpak media nepsala o ředitelce státního ústavu, která dostala "podnikový" byt za 960 korun měsíčně sakumprásk se vším. S placením poplatků jistě nemají potíž ani policisté, zástupci a soudci, kteří dostávají od Magistrátu byt za 70-80 korun/m2 za měsíc.