Bitva u Stalingradu - zásadní zlom ve válce
3. 2. 2018 Spisovatel, Svjatoslav Rybas (1946), spisovatel životopisného žánru, autor 26 publikací, ruský veřejný činitel; v češtině vyšly jeho monografie o Stalinovi, Gromykovi, letos výjde česky kniha Mnichov – Benešovo proroctví.
ZH: Proč se stal Stalingrad lekcí historie. Co má symbolizovat, když většina nejmladší generace u nás, ale třeba i ve Francii již skoro vůbec neví o co šlo a o co jde. Nejkrajněji, že Stalingrad byl jedním z pobočníků Napoleona nebo že šlo o přítele Vladimíra Putina?
Po odražení německého útoku a po jeho rozdrcení pod Moskvou, po rozprášení Hitlerovy rychlé války „blitzkriegu“ proti SSSR, vyvstal před Německem problém rezerv („nafta – krev války"). Po úspěchu pod Moskvou se vrchní velitel Stalin dopustil několika chyb.
ZH: O jaké chyby šlo?
Tak například Stalinova idea rozsáhlého nástupu vedla pouze k vyčerpání nepatrně nasbíraných rezerv; Kerčenská operace skončila vzdáním se Sevastopolu; prolomení nástupu ve směru Charkov vedlo k obklíčení a zabití téměř 240 tisíc lidí. Situace na jihu SSSR se stala velmi kritickou. Německé ozbrojené síly protrhly sovětskou obranu na doteku Brjanského a Západního frontu a k polovině června 1942 nastoupily k řece Volze. Získaly celé území Donbasu, pronikly do Rostovské oblasti a nastoupily na Kavkaz. 7.července se přiblížily k Voroněži, 17. července ke Stalingradu. Na jaře 1942 procházela linie fronty 500 km od Stalingradu a více než 600 km od Kavkazu. A 4.srpna 1942 dobyla německá vojska Vorošilovsk (Stavropol). Již 8.srpna byly zničeny a vyřazeny z provozu naftařské kombináty Majkopu, 20. srpna padl do rukou Hitlera Krasnodar. Opakovalo se strašlivé léto roku 1941, ožila německá strategie rychlé války a sovětská – válka vedoucí k vyčerpání – ztrácela perspektivu. Ztráta Stalingradu znamenala pro sovětské velení téměř stoprocentní přístup k Uralu.
ZH: Co by tento úder znamenal?
Kdyby Němci získali Kavkaz, naftu z Grozného a z Baku a překročení řeky Volhy, po které kromě nafty šla i nákladní auta, potřebná pro „kaťuše“ z Iránu, Němci by mohli sami přejít ke strategii vyčerpání sovětské strany. Získali by nové zdroje, mohli vybudovat obranu na severu a přejít k převzetí získaných území.
Připomenu, že v souladu s informací generála Wagnera „ pohonné hmoty pro operaci ´Blau´stačí pouze do poloviny září“ (´Blau´- název operace v kavkazkém směru). Doba wehrmachtu tím byla limitována na malý kousek území. Hitler 23.července vydal směrnici číslo 45, ve které určil obsadit Majkop, Grozný a Baku a zorganizovat úder ve směru Stalingrad. Zničit sovětská vojska v této oblasti, okupovat město a obsadit pozemní komunikace mezi Volhou a Donem. Stalingrad byl pro Němce důležitým bodem aby ubránili své severní křídlo.
ZH: Můžete tyto faktografické údaje trochu zlidštit; k čemu tehdy národ vyzývala inteligence, konečně téměř všichni duchové národa? Procestoval jsem velkou zemi křížem krážem. Pamětnici mi dokládali zvěrstva Velké války.
Populárními novinami byl za války mezi obyvatelstvem a vojáky list „Krasnaja zvezda“. V něm se 19.července 1942 objevily verše Konstantina Simonova – plné bezpříkladné nenávisti proti hroznému nepříteli, který rozséval po celý uplynulý rok na dobytém území SSSR smrt a ničení. Šibenice a upalování obyvatelstva ve stodolách – to byl masový jev – kterým Němci měnili zemi ve spálenou. Simonovovy verše vyšly po titulem: „Zabij ho.“ Byly v nich otřesný projev „posledních dní“ živých lidí: „ (...) Tak zabij ho, byť jenom jednoho! /Zabij ho, co nejdříve! / Kolikrát jej jenom spatříš, tolikrát jej zabij!“
O několik dní později – 24.července byl zveřejněn ve stejných novinách článek Ilji Ehrenburga: „Zabij!“: „ My jsme pochopili, že Němci nejsou lidé. Od této chvíle slovo ´Němec´je tím největším prokletím (...) Jestliže necháš Němce , žít , Němec oběsí ruského člověka a zneuctí ruskou ženu.(...) Zabij, snažně tě o to prosí dítě. Zabij Němce! – To křičí rodná země. Nestřílej vedle. Nenechej utéct Zabij!“
ZH : ( V roce 1953 jsem jako učeň Odborného učiliště pracovních záloh ČKD Stalingrad spolu se Slovákem Vilo Caunerem, z Plaveckého Čtvrtku doprovázel Prahou jako ´hosteska´ Ilju Ehrenburga. Byl u toho i i český básník Vítězslav Nezval. Básnil ve Zpěvu míru...I o Stalingradu. Oba nám kladli na srdce – abychom nikdy nezapomněli na Stalingrad a na Lidice. Nemohu pominout!)
Jak to bylo potom?
V Rostově na Donu, napsal vrchní velitel J.V. Stalin 24.července 1942 vlastní rukou rozkaz číslo 227: „Ani o krok dozadu!“ Maršal A. Vasilevský poznamenal, že šlo v danou chvíli v rozkazu číslo 227 „ o jeden z nejdůležitějších dokumentů válečných let.“
Útok Němců na Stalingrad začal masivním německým leteckým útokem 23.srpna 1942. Zahynulo při něm kolem 40 000 lidí. Přesto zůstalo město na živu. Fungovala výroba elektrické energie, v Dzerdžinského traktorovém závodě vyjížděly z pásů tanky a střelivo. Pokus 6. německé armády maršála Fridricha Pauluse zničit město masivním úderem, se nesetkal se žádoucím výsledkem. Němci dobyli severní okraj a byli zastaveni. Nyní město rozprostírající se v šířce 6 – 8 km a v délce 60 km byl o sevřeno půlkruhem německých vojsk. Spojení s týlem se mohlo obehrávat jenom přes řeku Volhu. Ve městě zůstaly dvě armády – 62. Armáda v centru města na 64. Armáda na jeho jihu. Byli však odřezány jedna od druhé. Zdálo se, že že Němci tento úzký pás probijí.
ZH: Nemožné se stalo možným; o čemž později Stalin řekl, že Moskva byla hlavou a Stalingrad srdcem, bylo tomu tak?
Zkušený vojevůdce Georgij Žukov byl 28.srpna 1942 pozván do Kremlu. Stalin mu sdělil, že hrozí německé obsazení Stalingradu a okupace Kavkazu. V zástoupení Nejvyššího hlavního velitele byl Žukov poslán do „oblasti Stalingradu“. Současně s ním tam byly převeleny tři armády. Boje v ruinách nabyly nový charakter, odehrávalo se neskutečné - v součinnosti pěchoty, tanků a letectva a dalších nastupujících vojsk. Aby bylo zabráněno dalšímu bombardování byly přesunuty sovětské pozice nablízko německým, na dosah ručním granátům. Tak nastala situace v níž nebylo možné bombardovat, střílet z kanónů a minometů, což by ohrožovalo vlastní pozice. Probíhal boj o každý dům, poschodí domu, o každou chodbu. Protivníci chytali jeden druhého za hrdlo. Začal boj muže proti muži. Němci dobyli jižní a cetrální okresy města a vztyčili vlajku s hákovým křížem na poničené budově městského výboru KSSS. Boje se rozvinuly v okolí Mamajevovy mohyly. Byla dobyta 14.září 1942. Téhož dne byla přes Volhu přepravena 13. gardová divize A.A. Rodimceva , v prvních dnech desetitisícová divize ztratila tři tisíce vojáků. Za týden osm tisíc. Nakonec z ní zůstalo 320 bojovníků. Chrabrost byla neskutečná. Ve Stalingradě zahynuli nebo byli raněni četní synové nejvyššího stranického a státního vedení SSSR.
Když Němci nedokázali plně kontrolovat západní břeh řeky Volhy, došel jim dech. Strategická bitva dospěla do finálního stádia.
Ze Stalingradu byl spatřen hořící Říšský sněm.
ZH: Vaše vize historika a člověka?
Jsem hluboce přesvědčen, že dříve nebo později bude městu vráceno jeho vítězné jméno – Stalingrad. Stalingrad – to je lekce historie.
Otázky kladl: Zdeněk Hrabica
Foto autor rozhovoru a jeho archiv
P.S. Počet obětí a těžce zraněných na obou stranách Stalingradské bitvy – 500 000 Němců (a Rumunů, Maďarů a Italu na německé straně) 1 100 000 Rusů; bitva se odehrála od 17.července 1942 do 2.února 1943.