Pohled z Pravého Prostoru: Dezinformace a seznam dezinformačních webů
Karel Šindelář
10.1.2018 PravýProstor
V poslední době se nám na českém internetu rozšířil takový nešvar. Dezinformační a manipulativní weby. Přesněji, operování s tímto pojmem, který přejímají i seriozní média nebo prezidentský kandidát pan Drahoš.
Pojem je používán s takovou autoritativností, že se zdá, jakoby u jeho zrodu stála minimálně BIS ve spolupráci se CIA a Mossadem. Reálně u jeho vzniku stojí patrně organizace Evropské hodnoty.
Když do jejich seznamu nahlédnu, nemůžu se zbavit dojmu, že jde o směs webů různorodých a odlišných. Nemám v úmyslu se vyjadřovat ke všem, jenom k těm, na něž jsem během svého života narazil a mám na ně tedy nějaký názor.
První mě zaráží zařazení ePortalu, který patří mezi weby, s nimiž také spolupracuji (takže ano, nejsem nestranný). Web si nehraje na web informující, jde spíše o názorovou platformu. Lze ho prezentovat jako konzervativně-libertariánský či alternativně pravicově orientovaný. Ovšem neobsahuje žádné přímé zpravodajství, tedy není ani prostor pro prezentaci dezinformací. Pouze pro prezentaci odlišných názorů, což je patrně jeho hříchem.
Parlamentní listy jdou podobnou cestou, ovšem mají výrazně širší záběr. Najdete na nich postoje z celého názorového spektra. Tedy včetně těch, které se Vám (nebo mně) nebudou líbit. Ostatně, jak v debatě DVTV přiznává pan Drahoš, prostor poskytly i jemu. Chtěl si je otestovat, zda napíší to, co opravdu řekl. Napsaly. Závěr z toho pan Drahoš nevyvodil žádný.
Oběma webům lze vytknout používání poměrně bombastických titulků, ovšem to je nešvar, který lze vytknout většině webů. Cílem bude patrně zvýšení počtu prokliků, nikoli dezinformace.
Kapitolu samu pro sebe představuje Sputnik. Na tomto webu jsem byl jenom párkrát, ze zvědavosti nebo když jsem cíleně hledal ruský pohled na nějakou situaci. A v tom je jeho kouzlo, na nic si nehraje, prostě provozovatel má sídlo v Moskvě, patří Rusům a z jejich pohledu píše. Budu-li na jeho obsah pohlížet touto optikou, musím ho brát s rezervou a podle toho k němu přistupovat.
Nebudu se vyjadřovat k dalším, značnou část z nich ani neznám. O serioznosti tohoto seznamu dostatečně vypovídají obrazy těchto tří webů. Podívejme se spíše na Evropské hodnoty.
Kdo stojí za iniciativou? Najdeme zde například pana Roučka, bývalého místopředsedu Evropského parlamentu a člena ČSSD. Pány Šimona Pánka, Halíka či Putnu, které asi nemusím představovat. Mezi autory nalezneme Jakuba Jandu.
Ve výroční zprávě (v okamžiku psaní tohoto textu, tedy 8.1.2018, je na stránkách uvedena jako poslední ta za rok 2015, což z hlediska transparentnosti nepůsobí dobře) mezi finančními podporovali nalezneme například Open Society Foundation, Evropský parlament, Velvyslanectví spojených států amerických v ČR, Evropský parlament – S&D Group či Úřad vlády ČR.
Když si přečtu jména autorů a spolupracovníků a vezmu v úvahu, kdo to platí, vychází mi, že jde o zástupce konkrétního názorového a ideového proudu. Což je v pořádku, ať mají svůj prostor. Svoboda slova se vztahuje bezpochyby i na ně. Jenom by si to nemělo hrát na objektivní či neutrální a nezávislý think-tank. Jeho objektivita a nezávislost je asi stejná jako u toho Sputniku. Proto je záhodno k tvorbě Evropských hodnot přistupovat s podobnou nedůvěrou a postoje tohoto webu nekriticky nepřejímat.
Což o to, kdyby vládla standardní situace, člověk by nějaké Evropské hodnoty řešit nemusel. Ovšem v situaci, kdy tento názor nekriticky přejímá jeden ze dvou hlavních favoritů prezidentských voleb nebo seriozně působící média jako např. Lidovky, člověk oprávněně zpozorní. Zvláštně, když v západní Evropě dochází k něčemu velmi se podobajícímu cenzuře jako v Německu. Protože onen ideový a názorový proud, který za tímto seznamem stojí, se vyznačuje právě nekritickým příjímáním všeho, co k nám přijde ze západní Evropy. Takže lze s jistou pravděpodobností očekávat, že po podobném zákonu bude volat i u nás. Případně, že se ho Německo pokusí z pozice neformálního hegemona Evropské unie prosadit právě na celounijní úrovni. Z pohledu těchto obav se celá diskuze o fake news, dezinformačních a manipulativních webech jeví pouze jako dělostřelecká příprava k přímému legislativnímu útoku na svobodu slova.
Dalším účelem těchto snah se zdá být opětně (poté, co se již vyčerpal oblíbený argument s nacisty a rasisty) delegitimizovat jakýkoli odlišný, nepohodlný názor. Podobná snaha ukazuje na nebezpečné, manipulativní až totalitářské tendence v myšlení těch, kteří se podobnými snahami zabývají.
Tím nechci říci, že k manipulaci nedochází. Dochází. O té skutečně závažné a nebezpečné však zase někdy příště.
10.1.2018 PravýProstor
V poslední době se nám na českém internetu rozšířil takový nešvar. Dezinformační a manipulativní weby. Přesněji, operování s tímto pojmem, který přejímají i seriozní média nebo prezidentský kandidát pan Drahoš.
Pojem je používán s takovou autoritativností, že se zdá, jakoby u jeho zrodu stála minimálně BIS ve spolupráci se CIA a Mossadem. Reálně u jeho vzniku stojí patrně organizace Evropské hodnoty.
Když do jejich seznamu nahlédnu, nemůžu se zbavit dojmu, že jde o směs webů různorodých a odlišných. Nemám v úmyslu se vyjadřovat ke všem, jenom k těm, na něž jsem během svého života narazil a mám na ně tedy nějaký názor.
První mě zaráží zařazení ePortalu, který patří mezi weby, s nimiž také spolupracuji (takže ano, nejsem nestranný). Web si nehraje na web informující, jde spíše o názorovou platformu. Lze ho prezentovat jako konzervativně-libertariánský či alternativně pravicově orientovaný. Ovšem neobsahuje žádné přímé zpravodajství, tedy není ani prostor pro prezentaci dezinformací. Pouze pro prezentaci odlišných názorů, což je patrně jeho hříchem.
Parlamentní listy jdou podobnou cestou, ovšem mají výrazně širší záběr. Najdete na nich postoje z celého názorového spektra. Tedy včetně těch, které se Vám (nebo mně) nebudou líbit. Ostatně, jak v debatě DVTV přiznává pan Drahoš, prostor poskytly i jemu. Chtěl si je otestovat, zda napíší to, co opravdu řekl. Napsaly. Závěr z toho pan Drahoš nevyvodil žádný.
Oběma webům lze vytknout používání poměrně bombastických titulků, ovšem to je nešvar, který lze vytknout většině webů. Cílem bude patrně zvýšení počtu prokliků, nikoli dezinformace.
Kapitolu samu pro sebe představuje Sputnik. Na tomto webu jsem byl jenom párkrát, ze zvědavosti nebo když jsem cíleně hledal ruský pohled na nějakou situaci. A v tom je jeho kouzlo, na nic si nehraje, prostě provozovatel má sídlo v Moskvě, patří Rusům a z jejich pohledu píše. Budu-li na jeho obsah pohlížet touto optikou, musím ho brát s rezervou a podle toho k němu přistupovat.
Nebudu se vyjadřovat k dalším, značnou část z nich ani neznám. O serioznosti tohoto seznamu dostatečně vypovídají obrazy těchto tří webů. Podívejme se spíše na Evropské hodnoty.
Kdo stojí za iniciativou? Najdeme zde například pana Roučka, bývalého místopředsedu Evropského parlamentu a člena ČSSD. Pány Šimona Pánka, Halíka či Putnu, které asi nemusím představovat. Mezi autory nalezneme Jakuba Jandu.
Ve výroční zprávě (v okamžiku psaní tohoto textu, tedy 8.1.2018, je na stránkách uvedena jako poslední ta za rok 2015, což z hlediska transparentnosti nepůsobí dobře) mezi finančními podporovali nalezneme například Open Society Foundation, Evropský parlament, Velvyslanectví spojených států amerických v ČR, Evropský parlament – S&D Group či Úřad vlády ČR.
Když si přečtu jména autorů a spolupracovníků a vezmu v úvahu, kdo to platí, vychází mi, že jde o zástupce konkrétního názorového a ideového proudu. Což je v pořádku, ať mají svůj prostor. Svoboda slova se vztahuje bezpochyby i na ně. Jenom by si to nemělo hrát na objektivní či neutrální a nezávislý think-tank. Jeho objektivita a nezávislost je asi stejná jako u toho Sputniku. Proto je záhodno k tvorbě Evropských hodnot přistupovat s podobnou nedůvěrou a postoje tohoto webu nekriticky nepřejímat.
Což o to, kdyby vládla standardní situace, člověk by nějaké Evropské hodnoty řešit nemusel. Ovšem v situaci, kdy tento názor nekriticky přejímá jeden ze dvou hlavních favoritů prezidentských voleb nebo seriozně působící média jako např. Lidovky, člověk oprávněně zpozorní. Zvláštně, když v západní Evropě dochází k něčemu velmi se podobajícímu cenzuře jako v Německu. Protože onen ideový a názorový proud, který za tímto seznamem stojí, se vyznačuje právě nekritickým příjímáním všeho, co k nám přijde ze západní Evropy. Takže lze s jistou pravděpodobností očekávat, že po podobném zákonu bude volat i u nás. Případně, že se ho Německo pokusí z pozice neformálního hegemona Evropské unie prosadit právě na celounijní úrovni. Z pohledu těchto obav se celá diskuze o fake news, dezinformačních a manipulativních webech jeví pouze jako dělostřelecká příprava k přímému legislativnímu útoku na svobodu slova.
Dalším účelem těchto snah se zdá být opětně (poté, co se již vyčerpal oblíbený argument s nacisty a rasisty) delegitimizovat jakýkoli odlišný, nepohodlný názor. Podobná snaha ukazuje na nebezpečné, manipulativní až totalitářské tendence v myšlení těch, kteří se podobnými snahami zabývají.
Tím nechci říci, že k manipulaci nedochází. Dochází. O té skutečně závažné a nebezpečné však zase někdy příště.
- - -