Vyměnit DAEŠ za "opozici", "ideální" plán Washingtonu, který zmařili Rusové v Sýrii. V roce 2016 vše vypadalo jinak. Turecko zamíchalo všechny karty. Blitzkrieg v Sýrii dle modelu roku 2017. Shrneme-li výsledky zápasu...
Jurij Podoljaka
12. 11. 2017 zdroj
Plán Washingtonu byl krásný a elegantní. DAEŠ, po odehrátí své role při zničení Sýrie, měl vyčistit cestu a postoupit místo přijatelnějšímu nástupci. Bašár Asad měl být přitlačen k moři a smířit se sporážkou. Plán byl dobrý, ale zasáhli Rusové a vítězem v Sýrii nebyl ten, kterého naplánovali.
V roce 2016 vše vypadalo jinak
Teď už nemá smysl mluvit o tom, v co chtěli změnit Sýrii američtí politici. Myslím, že v něco velmi podobného tomu, co bylo uvedeno na mapě plukovníka Peterse.
V polovině, a tím spíš ke konci roku 2016 již bylo zřejmé, že plán ztroskotal. Rusové byli překvapivě rychle schopni reorganizovat syrskou vládní armádu, vybavit ji zbraněmi a zajistit plynulé zásobování.
A také ji naučili bojovat a vítězit.
Ruské letecké a pozemní síly byly schopny zajistit průlom ve válce, v důsledku čehož Washington potřeboval nový akční plán.
Plán to byl poměrně jednoduchý a dokonce reálný. DAEŠ se všemi silami vrhá na vládní armádu a váže ji ve všech směrech. Mezitím Washingtonem vytvořené jednotky SDF a Kurdů bez velkého odporu obsazují oblasti východní a střední Sýrie a pronikají na jordánskou hranici. Souběžně se k nim připojují oddíly "opozice" v Idlibu a jednotnou "frontou" požadují odchod Asada. Pro začátek roku 2016 byl plán dobrý, ale vložil se do toho nový faktor. Převrat v Turecku proti Recepu Erdoganovi se nezdařil a on se rozhodl vstoupit do války v Sýrii. Proti Washingtonu a jeho spojencům, pochopitelně.
Turecko zamíchalo všechny karty
V létě roku 2016 turecká armáda a jí podporované oddíly syrské "opozice" vtrhly do Sýrie. Damašek, jak to mělo v takové situaci nastat, protestoval, ale Moskva mlčela. Vždyť turecká armáda jí přišla na pomoc.
Čím byly zajímavé a významné boje na severu provincie Aleppo? Jen pár týdnů před "vtržením" Kurdové obsadili velké syrské město na pravém břehu Eufratu, Manbidž. Obsadili je lehce a velmi rychle. Na pozadí této operace vypadal postup protureckých sil ve stejné oblasti proti stejnému soupeři jako skutečný výsměch zdravému rozumu. A epopej útoku na El Baba jako naprosté nedorozumění.
Ale žádný výsměch či nedorozumění to nebylo. Srpnové a zářijové boje v roce 2016 v provincii Aleppo ukázaly skutečnou podstatu DAEŠ a to, jaké úkoly jsou mu vytyčovány: minimální odpor vůči Kurdům a maximální vůči všem ostatním.
V tomto okamžiku již plán B Washingtonu nabyl účinnosti, DAEŠ rychle předával SDF a Kurdům okres za okresem, kde ti mohli rychle sílit prostřednictvím mobilizace kontingentů místního obyvatelstva do svých řad.
Turecká "agrese" tak zamotala USA všechny jejich plány. Úderné jednotky DAEŠ namísto pomoci krvácejícím "věrným přátelům" z An-Nusry v Aleppu musely bojovat s nedávnými spojenci a zadržovat ze všech sil jejich postup.
Boje na podzim 2016 se staly zlomovým okamžikem v syrské kampani. Američané si uvědomili, že jejich velmi krásný plán zkrachoval a že je třeba hledat jiné řešení.
Blitzkrieg v Sýrii dle modelu roku 2017
K začátku prosince roku 2016 byla situace na syrské frontě následující. Aleppo bylo téměř obsazeno SAA a bylo jen otázkou času, kdy v něm teroristé kapitulují. Turecké jednotky a jimi kontrolovaná "opozice“ vázaly DAEŠ v okrese El Baba. Washingtonu bylo zřejmé, že jakmile SAA přeskupí své síly a přestane si dělat starosti s týlem, bude pokračovat ve svých útočných operacích ve zrychleném tempu. Propočty ukazovaly, že na řešení svých problémů v Sýrii vojenskou cestou má Washington maximálně rok 2017.
Nový plán byl v podstatě blitzkrieg. Kurdské a arabské jednotky SDF překračovaly Eufrat poblíž města Tabka. Spolu s tím USA vytvářely údernou sílu v Jordánsku. Úder ze severu a jihu roztínal DAEŠ a umožňoval "proamerickým" silám se spojit a odříznout SAA cestu na východ v oblasti Palmýry. Ale aby bylo možné provést přípravu, Washington potřeboval měsíce. A tuto dobu jim měla poskytnout jejich trvalá syrská kouzelná hůlka, to znamená DAEŠ.
Na počátku prosince "chalífát" tajně přeskupil (mnohé oddíly byly vyvedeny z Mosulu a staženy z kurdské fronty) a udeřil na vládní síly v oblasti Palmýry. A vypukla skutečná katastrofa. Ústup jednotek SAA, které držely oblast Palmýry, se obrátil v úprk a byl zastaven až po 100 km.
Obnovení původní situace v této oblasti zabralo syrskému a ruskému velení více než dva měsíce. Tak DAEŠ získal pro Washington celé tři drahocenné měsíce na přípravu.
K začátku jara 2017 byla situace v Sýrii pro vládní vojska velmi nebezpečná. Právě dobyla u nepřítele zpět Palmýru a potřebovala odpočinek a přeskupení. Ale nebyl čas, protože v té době rozvědka informovala o zahájení koncentrace proamerických sil v Jordánsku a přípravě přechodu Kurdů na pravý břeh Eufratu poblíž města Tabka.
Přeprava Kurdů se kryla s úderem v týlu (konec března 2017). Idlibská skupina "opozice" se pustila do sebevražedného útoku. Čekala ji porážka, ale pomohlo to Washingtonu získat několik velmi důležitých týdnů.
Svůj hlavní úder zasadili Američané na začátku května. Jejich "jižní fronta" byla schopná velmi rychle převzít kontrolu nad několika strategickými místy v syrské poušti. Zdálo se, že stačí ještě jeden nápor a cíle je dosaženo. Odpověď Rusů byla elegantní a smrtonosná.
Plán,jehož realizaci USA připravovaly šest měsíců, se zhroutil ... kvůli posedlosti nepřítele.
Tygři generála Suhaila byli s to odříznout Kurdům všechny cesty na jih do oblasti města Tabka a tak byly nakonec pohřbeny poslední naděje USA na převzetí kontroly nad důležitými strategickými oblastmi na pravém břehu Eufratu.
Pak už nastal útěk na jih, během něhož se silám SAA dařilo skoro všechno. Zcela osvobodily Dajr az-Zaur, vytvořillyna jeho levém břehu předmostí, energickým útokem dobyly za deset dnů poslední hlavní město "chalífátu" Al Mayadin a včera vzaly pod kontrolu velmi důležité komunikační centrum na jihovýchodě Sýrie město Abu Kamal.
Ale nemohly dobýt hlavní ropná pole Sýrie na levém břehu řeky Eufratu naproti Al Mayadinu, i když velmi chtěly.
Shrneme-li výsledky zápasu
Abychom pochopili, kdo vyhrál válku v Sýrii a kdo ji prohrál, je nutné definovat okamžik odpočtu. Vezmeme-li rok 2011, pak Bašár Asad ase syrským lidem prohrál. Jejich země byla zničena a rozštěpena, a její budoucnost není dosud plně definována.
Ale pokud se odrazímeod situace v roce 2015 nebo 2016 ...
V roce 2015 by se dalo očekávat, že USA budou moci získat pod kontrolu velkou část Sýrie a tím přinutit vedení země ke kapitulaci. Dokonce ani zásah Ruska stále ještě nezaručoval vítězství, ale jen poskytoval šanci dosáhnout jej v budoucnu.
V roce 2016, před přechodem Turecka do protiamerického tábora, bylo všechno velmi smutné. Až do léta všichno viselo na vlásku. Teprve v prosinci se mohlo dýchat trochu klidněji.
Rok 2017 začal nevalně. Až do poloviny června, dokud nebyl definitivně zmařen blitzkrieg USA, mohlo jít všechno podle nepříliš uklidňujícího scénáře. Až teprve obětavost vojsk, určitá drzost a riziko, které se vyplatilo, umožnily zlikvidovat koncem června hlavní hrozbu americké bleskové války.
Dnes můžeme s jistotou říci, že válka je vyhrána. Je vyhrána, nehledě na ty nejobtížnější podmínky a velmi slabé počáteční předpoklady. Vyhrána i přesto, že Washington vytvořil zdánlivě dokonalý plán na přeformátování Sýrie, Iráku a celého Blízkého východu. Dnes proamerické síly přemýšlejí o tom, jak by mohly zachránit situaci, ale dobré východisko, zkrátka a dobře, nemají. Musí se domlouvat s Bašárem Asadem za jeho podmínek a doufat, že osud jim dá v budoucnosti ještě jednu šanci.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová