Paříž, Berlín nebo Helsinky. Tohle jsou nejlíbeznější zachovalé bazény Evropy

Neholdujete lyžím, ani se nehodláte uhonit jako eurovíkendový turista a přesto byste chtěli někam vyrazit a dopřát si nějaký extra zážitek? Pak je ideální rozmazlit své tělo buď výletem za gastrokulturou nebo do spa.

Dnes vám nedoporučíme nějaké supermoderní lázně, ale výběr nejkrásnějších evropských bazénů, co už něco pamatují a stále plní svou původní funkci. Nejsou z nich po konverzi ani butiky, ani galerie – a vy tak můžete při koupeli obdivovat stejnou výzdobu, jakou obdivovali král Edvard VII, Mark Twain nebo herečka Mistinguett.

Mariánské Lázně

Jistě. Nejde nezačít v České republice, v Římských lázních vybudovaných v roce 1896. Pod bohatě vymalovanou klenbou, mezi majestátními toskánskými sloupy ze salzburského vínového mramoru, vznikly dva bazény. Dodnes jsou přístupné v nezměněné podobě pocházející od tamního rodáka a architekta Josef Schaffera.

Ten sladil komplex Nových Lázní s kursálem v architektuře, balneoterapii i organizaci procedur. Nejcennější částí je královská kabina o dvou místnostech, určená pro britského krále Edvarda VII., který navštívil Mariánské Lázně hned devětkrát.

Vstupní prostor slouží relaxaci a užijete si zde zklidňujícího pohledu do hotelového parku, převlékárna s váhou a skříňkou je volně oddělená schodem a mramorovým sloupem od koupelové části. V ní najdete ohřívací parní kotlík z mědi a mosazi, pohovku a původní královskou vanu i stoleté těleso parního topení.

Vana je stále funkční a objednat si do ní můžete třeba minerální koupel ve vodě z Mariina pramene, obsahujícího přírodní oxid uhličitý. Větší část původního nábytku z ořechového dřeva, dodaná truhlárnami z Kynšperku, byla nahrazena novorokokovým nábytkem. Dekoraci na stěnách tvoří nádherné kachličky a v horní části obrazy.

Štrasburk

V listopadu loňského roku byly po náročné rekonstrukci znovuotevřeny městské lázně, stavebně dokončené v roce 1908 podle návrhu architekta Fritze Bebla. Budova spojuje betonovou konstrukci s architektonickým eklekticismem a estetikou inspirovanou antikou a renesancí.

V době svého otevření nabídly lázně řadu pokrokových zařízení: kryté bazény, veřejné sprchy, saunu, solárium a dokonce i prostor pro stříhání psů. Rekonstrukce byla svěřena ateliéru Chatillon Architectes, který se podílel například na renovaci pařížského muzea Carnavalet.

„Je to budova, která nenechává nikoho lhostejným. Když ji navštívíte, vnímáte zcela jasně poetický vztah k prostoru, ke světlu. Má spoustu kouzla,“ vyjádřil se k obnově architekt François Chatillon.

Série stratigrafických průzkumů umožnila znovuobjevení původní barevnosti ve zcela nové paletě a znovuobjevení mnoha dalších historických pozůstatků. Římské lázně získaly zpět svůj původní mramor, obnovily se barvy kabin kolem bazénů, rotunda získala svou bývalou slávu a několik zařízení bylo znovu uvedeno do provozu.

Mnichov

Památkově chráněné Müller’sches Volksbad na řece Isar jsou secesním klenotem mezi německými lázněmi. Lázně městu daroval inženýr Karl Müller s tím, že budou k dispozici chudým lidem, kteří nemají luxus vlastní koupelny. Stavbu navrhl architekt Carl Hocheder a inspiroval se římskými termálními lázněmi i barokními sakrálními stavbami, orientálními mešitami a hammamy.

Vlivy spojil s dekorativními prvky tehdy zcela nového směru Jugendstil. V sále hlavního bazénu nebudete vědět, kam se dřív podívat – jestli na nádherné zdobené hodiny, bronzovou sochu střežící hladinu, nástěnné malby a bohaté štuky, nebo na valenou klenbu a kovové balustrády či chrliče.

V roce 1901 byly lázně otevřeny jako první městské kryté koupaliště. Do roku 1989 se plavalo odděleně podle pohlaví: velký byl určen pánům, malý dámám. Dnes můžete podle libosti do obou, stále se však liš studenější a teplejší vodou a masážní tryskami v dobových chrličích.

Budapešť

Lázeňských skvostů je v maďarské metropoli hned několik. Největší jsou lázně Széchenyi v městském parku Városliget. Stavba začala v roce 1909 a v pozdních dvacátých letech se dočkaly podstatného rozšíření například o venkovní bazén. Díky detailní obnově během posledních let jsou lázně opět krásné, s původními novobarokními a neorenesančními prvky.

Restaurátorské práce nadále probíhají v některých částech Széchenyi fürdő, například v jedenapadesáti soukromých koupelích, vypadajících jako čtvercové vany zapuštěné v podlaze. Vnitřní plán skýtá uklidňující symetrii, která usnadňuje navigaci v budově. Při pohledu na sochařské dekorace i mozaiky a reliéfy navíc můžete hádat, jaký motiv a postava souvisí s jakou vodní mytologií.

Na druhé straně Dunaje vznikly před sto čtyřmi lety secesní lázně Gellert, které uchvátí zvlášť svou prosklenou střechou připomínající skleník. V současnosti se také staly jedním ze zvláštních budapešťských míst, kde se konají módní přehlídky, umělecké výstavy, koncerty a příležitostně i festivaly.

Nedaleko se nacházejí i turecké lázně Rudas, jejichž historie sahá až do poloviny 16. století, kdy Uhry trpěly pod tureckou nadvládou. Na lázních se to stavebně odrazilo osmistranným hlavním bazénem, chráněným kupolí a připomínájícím starodávné blízkovýchodní místo.

Budapešť nezklame ani milovníky avantgardní architektury – Na Markétině ostrově hledejte plavecký bazén Palatinus, což je funkcionalistická perla, která odnedávna je pro veřejnost otevřena i v zimě. V interiéru vás dostanou černobílé kachličky a minimalitické sloupořadí, v exteriéru monumentální freska znázorňující legendu o Hunorovi a Magorovi.

Paříž

Největší legendou mezi pařížskými bazény je bezesporu art decový bazén Molitor. Navržen byl v roce 1929 architektem Lucienem Polletem tak, aby připomínal zaoceánský parník. Celá devadesátá léta chátral, ale v roce 2014 se relikt dočkal opravy – s tím rozdílem, že už je přístupný pouze když si objednáte masáž v Clarins Spa nebo pokud jste hosté hotelu, který byl v objektu nově zřízen.

Většina ze 124 pokojů má průzory s výhledem na vnější bazén ( v zimě se na něm bruslívalo), vnitřní bazén zůstává srdcem Molitoru.

Ten samozřejmě není jediným historickým bazénem, který můžete v Paříži navštívit: doporučujeme Piscine Pailleron (1933) a Piscine Pontoise (1934) a zrekonstruované jsou i lázně Les Amiraux, které se objevily ve filmu Amélie z Montmartru.

Berlín

Berlínská metropole taktéž nemá jen jeden cenný lázeňský diamant, ale rovnou čtyři: městské lázně Stadtbad ve čtvrti Neukölln, oblíbené díky dramatickým sloupům, mozaikovým dekoracím a bronzovým mrožům, fungujícím jako vodní fontány.

Podobné prostředí nabízí i čtvrť Charlottenburg, jejíž krytý bazén vybudovaný v secesním stylu je nejstarší v metropoli a jeho kachlíkové obložení je naprosto fantastické, stejně tak jako kovové prefabrikované konstrukce Eiffelova typu.

Mitte se pro změnu pyšní bazeném jako z encyklopedie funkcionalismu. Když byl v roce 1930 otevřen, návštěvníci byli oslněni množstvím světla, které do něj skrze průmyslová okna dopadá, a také jeho délkou – byl první evropskou „padesátkou“.

Čtvrté městské lázně Stadtbad Oderberger už nejsou “lidové”, ale hotelové. Jejich návštěva však není stoprocentně podmíněna ubytováním: hotel zveřejňuje časové sloty, které si lze rezervovat. Dospělého přijdou dvě hodiny na 7,50 eur.

Baden-Baden

Léčivou sílu termálních pramenů v Baden-Baden poznali už Římané. Tamní Friedrichsbad je pak módním wellness resortem již od devatenáctého století. Palácový veřejný lázeňský dům v neorenesnačním slohu z roku 1877 svými mozaikami a mramorovými sály napodobuje právě římské lázně, ale balneo terapie navazují i na irské tradice.

Mezi působivými sprchovými armaturami, ručně malovanými majolikovými dlaždicemi a nádhernou centrální kupolí zapomenete na čas. Od reality vás odpojí i koupelový rituál o sedmnácti krocích.

Helsinky

Yrjönkatu, nejstarší veřejný krytý bazén ve Finsku, byl slavnostně otevřen v létě 1928. Budovu haly navrhl architekt Väinö Vähäkallio ve stylu severského klasicismu. Inspiroval se stockholmskou plaveckou halou Centralbadet, která však není vůbec tak asketická – je naopak secesně organická a dokonce barevně nasvětlovaná.

V prvním patře Yrjönkatu je situován bazén pětadvacet krát deset metrů, dvě sauny a šatny na okrajích bazénu, ve druhém patře jsou odpočinkové kabiny, sauny a kavárna.

Bath

Bath je jediné město ve Spojeném království, které je zapsáno na seznamu světového dědictví i díky pozůstatkům římských lázní, postavených nad tamními horkými prameny kolem roku 70 našeho letopočtu.

Komplex tvoří z části rozsáhlé ruiny a interaktivní muzeum, dílem zachovalé starověké chodníky a komnaty sloužící jako šatny, a také bazénky a především centrální parní bazén s pramenitou vodou dosahující teploty až šestačtyřiceti stupňů Celsia.

Remeš

Bazén Saint-Georges je v provozu již šestadevadesát let. Fascinující je jeho art decová fasáda i vnitřní mozaiková výzdoba vyrobená rodinou Odorico. Městský architekt Emmanuel Le Ray se inspiroval zejména bazénem v Nancy, ale především bazénem v pařížské čtvrti Butte-aux-Cailles.

Na vnější fasádě provedl oblouk připomínající oblouk Grande Criée v přístavu Marseille, orámovaný dvěma schodišťovými věžemi na každém rohu. Saint-Georges není jen sportovním zařízením, ale i místem, které se proměňuje v rámci akcí nebo festivalů – například v bar s vodním tanečním parketem nebo kino.

The post Paříž, Berlín nebo Helsinky. Tohle jsou nejlíbeznější zachovalé bazény Evropy appeared first on Forbes.