Zbyněk Fiala: Palácový otřes v Bílém domě
13. 3. 2018 VašeVěc
Nesnadno vládnout v Americe. Ministr zahraničních věcí Rex Tilerson byl vyměněn, jak se dozvěděl z Trumpova tweetu, a ani neví proč. Zdrojem přesunů je CIA. Její šéf Mike Pompeo přebírá zamini a na jeho místo postoupí Gina Haspelová, první žena v čele této největší světové zpravodajské agentury.
S Koreu bude jednat nový tým. Překvapivé rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa, že chce jednat se severokorejským Kim Čong-unem, přinutilo ministra zahraničních věcí Rexe Tillersona, aby zkrátil svoji africkou cest a spěchal zjistit, oč se tu jedná. Ve Washingtonu si však ani nestačil vybalit, když se dozvěděl, že už ministrem není. Trump mu poděkoval, ve zlém to není, jen to bude dělat někdo jiný. Tillerson se tedy vrací do důchodu, ale jeho štít zůstal čistý, během jeho působení nevznikla žádná nová válka s přímou účastí USA.
Novým ministrem zahraničí se stane dosavadní šéf CIA Mike Pompeo. Tím uvolní místo své náměstkyni Gině Haspelové, první ženě v historii, která usedne do tohoto ředitelského křesla. Trump to zdůvodňuje vyladěním týmu pro nadcházející závažná mezinárodní vyjednávání s Koreou a s obchodními partnery USA.
Jsou to dost nečekané změny, ale nelze se divit, Trump se rozhoduje se rychle. Předmětem obchodních jednání, která teď vyvolávají nervozitu, budou hlavně důsledky zavedení ochranných cel na dovoz oceli (25 procent) a hliníku (10 procent), která Trump vyhlásil bez přípravy po setkání s 15 vedoucími zástupci průmyslu. Původně mělo jít o okrajovou schůzku a byla svolána ministrem obchodu Wilburem Rossem natolik nenápadně, že o ní nevěděl ani šéf prezidentova úřadu Kelly.
Také souhlas s jednáním se severokorejským vůdcem vyslovil Trump bezprostředně poté, co mu byla tato nabídka jihokorejským poslem tlumočena. Přitom ještě v únoru nejvyšší velitelé amerických ozbrojených sil nacvičovali na Havaji útok na Koreu, naštěstí jen na mapách štábního cvičení.
Trumpova rychlá rozhodnutí přitom mají dalekosáhlý dopad. Spuštění protekcionistických cel může vyústit do obchodní války s vlastními spojenci v Japonsku nebo EU. A vyjednání mírové smlouvy se Severní Koreou ovlivni postavení amerických sil v pacifickém regionu.
Ale stejně dobře lze říci, že šlo spíše o pomalá a opožděná rozhodnutí. Trump je dlouhodobě přesvědčen o užitečnosti celní nebo daňové ochrany domácího průmyslu, ale dlouho váhal s jejím použitím. Zatím útočil jen na její překážky v podobě mezinárodních obchodních smluv. Pokus přes daňovou reformu mu moc nevyšel. Rozhoupal se až teď. A také s Koreou nechal zajít vývoj příliš daleko, přitom byl přesvědčen, že má schopnost vyjednat hlavní konflikty – na Dálném a Blízkém východě – lépe než jiný, protože má zkušenosti obchodníka.
Ale ponechme teď politiku stranou, jde o lidi. Také v Trumpově okolí není o překvapení nouze. Z třech nejbližších spolupracovníků, které si přivedl do Bílého domu, brzy nezbude nikdo. Bývalý předseda Národního výboru Republikánské strany Reince Priebus, kterého jmenoval vedoucím své kanceláře, padl už o prázdninách, následován krátce poté hlavním stratégem Steve Bannonem. A nyní byl vyloučen z ranních zpravodajských hlášení také jeho zeť Jared Kushner, protože neprošel bezpečnostní prověrkou. Další zásah přímo na komoru dostala Trumpova mluvčí, za jediný rok už čtvrtá oběť na tomto místě. Opozice nad těmito skalpy jásá, zejména nad odchodem Bannona, ale ten tu byl od toho, aby svými nacionalistickými žvásty uklidnil radikální část elektorátu a Trump byl od tohoto tlaku oproštěn.
Rex Tillerson je podobně jako Trump obchodní manažer. Pro Trumpa měl cenu také v tom, že jako někdejší CEO ExxonMobile vyjednal společný podnik s Rosneftem a měl tedy přístup k ruskému prezidentovi. Jenže bezprostředně po volbách se ukázalo, že tohle je spíše politická slabina, protože Trumpův zájem o urovnání vztahů s Ruskem začal být hlavním terčem útoků na novou administrativu. Místo vládnutí se tak musí Trump věnovat každodennímu úsilí jak odkopnout stále divočejší požadavky zvláštního vyšetřovatele Muellera v jeho touze odhalit zrádné ujednání s ruskou vládou, kterým byly zmanipulovány prezidentské volby ve prospěch Trumpa.
Písek do soukolí tohoto vyšetřování nasypal sněmovní výbor pro kontrolu zpravodajských služeb, který se vydal samostatně po jedné větvi případu a nyní vydal prohlášení, že svoje vyšetřování ukončí, protože nic z toho, co Trumpovi vyčítají, se nestalo. Jistě, nějací hakeři tu byli, možná i z podnětu ruské vlády se nabourali do amerických systémů a pokoušeli se rozdmychávat nesváry a možná i ovlivnit volby – ale nikoliv ve prospěch Trumpa.
Toto tvrzení má jedinou slabinu, myslí si to jen republikánská většina výboru, zatímco demokratická menšina si myslí pravý opak. Nicméně útok na Trumpa zjevně ztrácí na síle a Tillerson, potřísněný ruskou zkušeností, je možná zátěž, kterou je právě teď vhodné odhodit. Motivace ze stejného směru může figurovat i v převodu šéfa CIA na ministerstvo zahraničních věcí. Jde možná o to, aby se klíčoví lidé zpravodajských služeb intenzivně zaměstnali něčím úplně jiným.
Komické je, že nad personálními zmatky a neustálými hrozbami odvolání prezidenta se klene duha rostoucí ekonomiky a snižování nezaměstnanosti. Samozřejmě, že z těch čísel nevyčteme, kdo z toho má největší prospěch, ale jde o údaje, podle kterých se prezidenti obvykle posuzují. Tak se v tom někdo zkuste vyznat.
- - -