Budu volit Zemana,ne maskota, který dále oslabí náš stát.... „Jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději,“napsal Chesterton
Rozvrat politického systému
Malá novela
Mě osobně přímá volba štve, protože přispěla k dalšímu rozvratu politického systému u nás. Myslím, že nebylo potřeba přidávat další všelidové volby. Vysvětlím proč. Náš politický systém je již takřka umrtven, je složitý. Volby máme každý rok někam. Kraje, Unie, Senát. Prezident se silným politickým mandátem (a často jiného názoru než vláda a parlament) tomu přidává zase další mocenský faktor, brzdu.
Napsal jsem na Facebook, že příští týden podám první novelu školského zákona: zrušení povinné školky (nultý ročník povinné školní docházky) a zrušení povinných míst pro dvouleté děti ve školkách. Mělo to spoustu lajků paní učitelek ze školek a jedna z nich se mě zeptala, za jak dlouho to vstoupí v platnost. Tak jsem jí to začal vypočítávat.
Že nejdřív se to musí dostat na pořad Sněmovny (14 dní nebo taky nikdy, když to org. výbor bude dávat dozadu do programu) – pak 30 dní, než se vyjádří vláda – pak to přijde do školského výboru (až 60 dní) – pak druhé čtení a pozměňovací návrhy – pak někdy třetí čtení zákona. Pak to jde do Senátu – když se to Senátu nelíbí (tohle se mu snad líbit bude) – tak zase nové hlasování ve Sněmovně. A nakonec k prezidentovi, který to taky ještě může odmítnout podepsat…
Paní učitelka byla viditelně otřesena.
Likvidace politiky
Zato nesmysly typu GDPR – jsou nařízení Evropské komise – ty platí hned a okamžitě k určenému datu – o tom se ani nehlasuje.
Hromadí se nenávist ve společnosti (každé volby ji nesou).
Strany ale soutěžily jedna přes druhou, kdo bude podporovat přímou volbu a zruší léta zažitou praxi. Skončilo to tím, že dnes jsou zcela mimo hru. Ani jedna nebyla ochotna či schopna postavit vlastního kandidáta. Jen ODS měla trochu pana Topolánka, což ale nebyl zrovna sukces.
Pole ovládli kandidáti z ulice, „prostí nezávislí občané“ – jen teda s 30miliónovými dárci v pozadí, protože zadarmo se kampaň (ani nekampaň) vést nedá. Disclamer: miliardář Horáček si to platil sám.
Podobným vývojem si již před tím prošla i celá politická scéna. Likvidace politiky s ideovým obsahem (tedy hájení hodnot), likvidace tradičního politického souboje. Za to si klasické strany mohly z velké části samy. Svou neschopností, personální politikou, leností, symbiózou s vlivovými a hospodářskými skupinami, zradou kmenových voličů. V tom má Babiš pravdu, že ho stvořily.
Ale tlak šel i z druhé strany. Všichni nepřátelé demokracie a milovníci nového světa a nové levice, různí agenti cizích států a vlivových agentur byli nadšeni z nové nepolitické politiky. Všechny ty Rekonstrukce státu, hodní aktivisté, protikorupční Janeček (často tedy placení samotným Babišem), polovina médií, politologů a dalších mudrlantů hýkali radostí.
Rozlitá řeka
Tak teď to mají. Strany jsou v rozvalu, většina z nich sotva prolezla do Sněmovny. I ANO se ale dostalo dost do defenzívy, protože revoluce vždy požírá své děti. Tedy poslanců mají dost, ale nepolitická politika má ty nové faktory – policie, transparentnost a tak.
Ten tlak možná časem neustojí (už teď jako by přestával doručovat lidem tu vůli vládnout – viz premiérský proslov ve Sněmovně), ale moc po nich převezmou ještě méně demokratičtí hráči. Inteligenci, nulové skrupule a upřímnou nenávist k starému demokratickému světu – předvádějí ve Sněmově hlavně Piráti. Mají mládí, chuť. A možná vznikne ještě něco nového a tvrdšího. Do koryta nazpátek se rozlitá řeka už nevrátí (byť si to tedy tzv. Demokratický blok myslí a usilovně na vývoji pracuje). To vše pochopitelně oslabí stát a posílí nadnárodní struktury ovládající náš kontinent.
Spoléhat na prezidenta Zemana, že nástupu nové postdemokracie bude účinně čelit, je podobné jako spoléhat na Edvarda Beneše v zimě roku 1948. Je to taky socialista (jako Beneš) a podobně nemá sil na rozdávání.
Ale zas volit maskota všech těchhle nových věcí – se nedá už vůbec. Budu volit Zemana.
Bohužel nemáme silnou stranu hájící národní zájmy jako Polsko nebo Maďarsko – jdeme slovenskou cestou.
Naděje? Doba se vždy rychle mění a jak napsal krásně Chesterton „jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději.“ A třeba mi projde ten zákon a ve školkách budou mít paní učitelky radost.
Zdroj.
Agenti a nepřátelé si mnou ruce. Deset minut, které mohou vše rozhodnout
Václav Klaus ml. vidí ve stavu dnešní politické scény mnohé ničivé momenty, které se dokonale obnažují v kontextu přímé volby prezidenta republiky
Václav Klaus ml. vidí ve stavu dnešní politické scény mnohé ničivé momenty, které se dokonale obnažují v kontextu přímé volby prezidenta republiky
Příštích dvanáct dní se politický život v republice bude točit okolo prezidentské volby. Média, sociální sítě. První kolo nepřineslo rozhodnutí, naopak naznačilo možnost překvapivé změny na postu hlavy státu.Ale tohle všechno již přetřásly desítky novinářů a komentátorů a politologů. (Mimochodem, myslím, že máme nejvíce politologů na světě a desítky našich vysokých škol chrlí každý rok další a další).
Malá novela
Mě osobně přímá volba štve, protože přispěla k dalšímu rozvratu politického systému u nás. Myslím, že nebylo potřeba přidávat další všelidové volby. Vysvětlím proč. Náš politický systém je již takřka umrtven, je složitý. Volby máme každý rok někam. Kraje, Unie, Senát. Prezident se silným politickým mandátem (a často jiného názoru než vláda a parlament) tomu přidává zase další mocenský faktor, brzdu.
Napsal jsem na Facebook, že příští týden podám první novelu školského zákona: zrušení povinné školky (nultý ročník povinné školní docházky) a zrušení povinných míst pro dvouleté děti ve školkách. Mělo to spoustu lajků paní učitelek ze školek a jedna z nich se mě zeptala, za jak dlouho to vstoupí v platnost. Tak jsem jí to začal vypočítávat.
Že nejdřív se to musí dostat na pořad Sněmovny (14 dní nebo taky nikdy, když to org. výbor bude dávat dozadu do programu) – pak 30 dní, než se vyjádří vláda – pak to přijde do školského výboru (až 60 dní) – pak druhé čtení a pozměňovací návrhy – pak někdy třetí čtení zákona. Pak to jde do Senátu – když se to Senátu nelíbí (tohle se mu snad líbit bude) – tak zase nové hlasování ve Sněmovně. A nakonec k prezidentovi, který to taky ještě může odmítnout podepsat…
Paní učitelka byla viditelně otřesena.
Likvidace politiky
Zato nesmysly typu GDPR – jsou nařízení Evropské komise – ty platí hned a okamžitě k určenému datu – o tom se ani nehlasuje.
Hromadí se nenávist ve společnosti (každé volby ji nesou).
Strany ale soutěžily jedna přes druhou, kdo bude podporovat přímou volbu a zruší léta zažitou praxi. Skončilo to tím, že dnes jsou zcela mimo hru. Ani jedna nebyla ochotna či schopna postavit vlastního kandidáta. Jen ODS měla trochu pana Topolánka, což ale nebyl zrovna sukces.
Pole ovládli kandidáti z ulice, „prostí nezávislí občané“ – jen teda s 30miliónovými dárci v pozadí, protože zadarmo se kampaň (ani nekampaň) vést nedá. Disclamer: miliardář Horáček si to platil sám.
Podobným vývojem si již před tím prošla i celá politická scéna. Likvidace politiky s ideovým obsahem (tedy hájení hodnot), likvidace tradičního politického souboje. Za to si klasické strany mohly z velké části samy. Svou neschopností, personální politikou, leností, symbiózou s vlivovými a hospodářskými skupinami, zradou kmenových voličů. V tom má Babiš pravdu, že ho stvořily.
Ale tlak šel i z druhé strany. Všichni nepřátelé demokracie a milovníci nového světa a nové levice, různí agenti cizích států a vlivových agentur byli nadšeni z nové nepolitické politiky. Všechny ty Rekonstrukce státu, hodní aktivisté, protikorupční Janeček (často tedy placení samotným Babišem), polovina médií, politologů a dalších mudrlantů hýkali radostí.
Rozlitá řeka
Tak teď to mají. Strany jsou v rozvalu, většina z nich sotva prolezla do Sněmovny. I ANO se ale dostalo dost do defenzívy, protože revoluce vždy požírá své děti. Tedy poslanců mají dost, ale nepolitická politika má ty nové faktory – policie, transparentnost a tak.
Ten tlak možná časem neustojí (už teď jako by přestával doručovat lidem tu vůli vládnout – viz premiérský proslov ve Sněmovně), ale moc po nich převezmou ještě méně demokratičtí hráči. Inteligenci, nulové skrupule a upřímnou nenávist k starému demokratickému světu – předvádějí ve Sněmově hlavně Piráti. Mají mládí, chuť. A možná vznikne ještě něco nového a tvrdšího. Do koryta nazpátek se rozlitá řeka už nevrátí (byť si to tedy tzv. Demokratický blok myslí a usilovně na vývoji pracuje). To vše pochopitelně oslabí stát a posílí nadnárodní struktury ovládající náš kontinent.
Spoléhat na prezidenta Zemana, že nástupu nové postdemokracie bude účinně čelit, je podobné jako spoléhat na Edvarda Beneše v zimě roku 1948. Je to taky socialista (jako Beneš) a podobně nemá sil na rozdávání.
Ale zas volit maskota všech těchhle nových věcí – se nedá už vůbec. Budu volit Zemana.
Bohužel nemáme silnou stranu hájící národní zájmy jako Polsko nebo Maďarsko – jdeme slovenskou cestou.
Naděje? Doba se vždy rychle mění a jak napsal krásně Chesterton „jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději.“ A třeba mi projde ten zákon a ve školkách budou mít paní učitelky radost.
Zdroj.