Kdyby sem to věděl, tak... Aneb: tak slibný začátek to byl...
Jiří Baťa
31. 3. 2017
Už už jsem si myslel, že bude mít Miloš Zeman důstojného protikandidáta v prezidentských volbách. To bylo v momentě, když jsem se dozvěděl, že pan profesor Jiří Drahoš zvažuje svou kandidaturu. Pak přišel den, kdy kandidaturu potvrdil, čímž se zařadil do malého společenství několika dalších kandidátů, resp. pro kandidaturu ještě nerozhodnutých lidí.
O profesora Drahoše jsem se začal více zajímat, protože jsem se domníval, že to je jediný, skutečně jedině možný a vhodný protikandidát M. Zemanovi. Do dnešního večera jsem u této domněnky setrvával, protože informace, které jsem v rámci možností o profesoru Drahošovi získal, byly víceméně pozitivní. Dost mi imponovala skutečnost, že se profesor Drahoš v rámci předvolební kampaně nehodlá spoléhat na podporu politických stran, že jde prý do voleb proto, aby zvítězily hodnoty, které jsou pro každou zem nejdůležitější a tím jsou „Pravda, rozum a slušnost“. Také zmínil, že mu není a ani nemůže být lhostejný evidentní nárůst extremismu a populismu a jisté občanské apatie vůči základním demokratickým hodnotám. Těmto jeho posledním slovům jsem nepřikládal žádný velký zájem, protože jsem se domníval, že jde o jistou rétoriku, kterou lze od bývalého vědeckého pracovníka očekávat.
Jistou nevýhodou pro kandidatura prof. Drahoše je velký problém a sice, že jej řadová široká veřejnost příliš nezná, resp. zda vůbec. Nepopsaným listem je také jistá nepotvrzená informace o tom, že za ním prý stojí vlivná PR agentura Bison Rose (prý rovněž má blízko k ČSSD), což však může být pouhá dezinformace nebo spekulace. Faktem zůstává, že pokud bude někdo, tedy i pan Drahoš, chtít porazit Miloše Zemana a vyhrát, bude stát před úkolem přetáhnout velkou část jeho voličů. Aby se tak stalo, musel by profesor Drahoš veřejnosti o sobě mnohem více sdělit, tj. něco, co občany zaujme víc, než je současné tlachání také kandidáta Horáčka, případně dalších. Obsah sdělení však musí veřejnost zaujmout až natolik, že váha jeho slov, myšlenek a vizí bude mít mnohem větší váhu, než má veřejnost od současného prezidenta M. Zemana. Takto jsem nazíral na kandidaturu, resp. kandidáta prof. Drahoše do dnešního večera.
Shodou okolností, za kterou jsem vděčný, jsem se dozvěděl, že profesor Drahoš má ne jeden osobní problém. Částečně to souvisí i s jeho zmínkou o evidentním nárůstu extremismu a populismu a jisté občanské apatii vůči základním demokratickým hodnotám. Pan profesor však tuto zmínku nejen vyslovil, ale lze tušit, že když ne jako samotný autor, pak tedy jako spoluautor ji rozvedl do pamfletu „Výzvy proti strachu a lhostejnosti“, kterou podepsali další vědci. V elitní skupině mimo již zmíněného Prof. Jiřího Drahoše jsou další známá jména „politicky“ angažovaných vědců: Prof. Martin C. Putna, PhDr. Michael Romancov, Prof. Jan Sokol, Doc. Milan Znoj, Prof. Vladimíra Dvořáková, Prof. Libor Grubhoffer, Prof. Olga Lomová a celá řada dalších. To dostatečně jasně naznačuje, kdo a za jakou "pravdu" a v jakém žoldu se všichni tito „vědečtí pracovníci“ angažují, jaká "fakta" hodlají brát v úvahu, pro jaké kroky veřejnost agitují .Pokud jde o dnes velmi populární účelové tvrzení, že prezident Zeman rozděluje naši společnost pak není pochyb o tom, že i výše jmenovaná vědecká elita svými pozoruhodnými názory rovněž "rozdělují společnost".
Jiný „vroubek“ však má pan profesor co se týká jeho hodnocení naší účasti v EU a NATO, o čemž prohlašuje, že Česká republika je v Evropě, patří do Evropy, do euroatlantického souručenství (NATO) a pan prezident Zeman prý tuto vazbu (návštěvou Číny) dost zpochybnil . Takže, místo aby pan profesor projevil obavu o naši suverenitu a národní identitu, významně projevuje svou náklonnost k těm našim politikům a subjektům, kteří inklinují k západním strukturám, které svou mocenskou a imperiální politikou ohrožují nejen naši bezpečnost, ale také bezpečnost celé Evropy. Jakkoli pan profesor proklamuje svou apolitičnost, tento postoj svědčí o tom, že to zřejmě nebude zcela pravda. Ostatně sám přiznává, že proč bych se měl bránit nějaké průřezové politické podpoře nebo konsenzu, když pro některé politické strany bude coby prezidentský kandidát přijatelný (KSČM však nepřipadá v úvahu). Tím je řečeno to podstatné. Není pochyb o tom, že jeho angažmá ve zmíněné Výzvě, stejně jako jeho možnou politickou názorovou a prozápadní zainteresovanost patřičně „ocení“ i jeho potenciální voliči.
Tyto skutečnosti, vážící se k profesoru Drahošovi mne nejen zaskočily, ale také rozhodly o tom, že mé jisté voličské sympatie k němu, jako protikandidátovi Miloši Zemanovi, vzaly za své. Tím nechci naznačovat, že bych měl mít vůči Prof. Drahošovi nějakou nenávistnou averzi, pouze konstatuji, že jak mé sympatie, tak má všeobecně pojatá virtuální podpora coby relevantního protikandidáta stávajícímu prezidentu Miloši Zemanovi, skončily. Škoda, pan profesor Jiří Drahoš měl celkem dobře nakročeno, nicméně jakkoli svou kampaň ještě ani nezačal a už s ní de facto skončil.
(Zdroj a celé znění výzvy: http://www.vyzvavedcu.cz/)