Jak bijí Němci Merkelovou v Německu, tak podobně dostane výprask B. Sobotka v republice
J. Skalský
20. 9. 2016 České národní listy
Marné jsou jeho výzvy, aby volební kampaň do komunálních voleb se týkala jen komunálních otázek.
Voliči se jistě zeptají sobotkovců i bělobrádkovců na jejich migrační politiku, na otázky války a míru, na referendum o vystoupení z EU a NATO a v neposlední řadě i na tzv. česko-německý strategický dialog, který nás vede do německého chomoutu, jak ne nemnozí pociťují.
Pan B. Sobotka, premiér ČR, v " celkové politické úspěšnosti, navazuje na řadu "Špidla-Gross" a v mezinárodní rovině pak na "osvědčeného" britského socialistu, Tony Blaira, od jehož jména je odvozen termín "zblérovatět".
Na ošklivec, podle volebních preferencí, se dostane, bohužel, nejen B. Sobotka, ale i celá nebo převážná část ČSSD, pokud na poslední chvíli svému "zasloužilému" předsedovi nepoděkuje a nepošle ho na zasloužený odpočinek.
Jistě ne málo lidí, kteří v posledních parlamentních volbách volili ČSSD, tedy i B. Sobotku, je rozčarováno a dokonce pobouřeno tím, co Sobotka "dokázal" na politických prknech. Řada voličů se naštvala hned poté, co zjistili, že pan předseda ČSSD nehodlá nic udělat s tzv. církevními restitucemi. A pak pokračovala jedna morová rána za druhou. H. Seehofer a sudeti nejen v Praze a Sobotka s "vládní delegací" v Mnichově, v městě jehož jméno je spojeno jednou z největších katastrof našich dějin, Konečně se splnil celá desetiletí trvající sen sudetů o přímém jednání s českou vládou. Co vše v Mnichově se dojednalo, nevíme. Podle nejlepších mnichovanských tradic se i tehdy jednalo za našimi zády, o nás bez nás. Na sjezdu sudetů poté promluvil ministr D. Herman, o kterém se ani s jistotou neví, zda je prvním sudetem v české vládě, nebo prvním oficiálním zástupcem vlády, jehož sjezdový projev snese jen srovnání s tím dřívějším silně zatracovaným a podlézavě vlezlým nečasovským. Brzy poté Sobotka korunoval svůj česko-německý strategický dialog, prohlášením, že sudeti jsou naši spojenci. Jeho germanofilní a sudetomilní politika, pokud ho nezastavíme, bude pokračovat. Je zřejmé, že sobotkovská vláda nikdy nedá ani souhlas k tomu, aby lid, který je nositelem veškeré státní moci, rozhodl v referendu o vystoupení či setrvání v NATO a EU. Vláda ruku v ruce s částí opozice hodlá v budoucnu „demokraticky“ podrazit nohy mimoparlamentním stranám a tak oslabit jejich konkurenci. Vláda na čas, jedno ze základních pravidel parlamentní demokracie, má být fakticky nahrazena střídáním spřátelených politických stran u moci. Ve volbách vy sice vykřikovaly různá hesla, třeba i zásadně odlišná, ale jejich vládní skutky by byůy zásadně stejné. Nic by se neměnilo, ač u nás v republice již dříve nadešel čas k zásadním společenským změnám.
Nedej, Bože, modlí se nejen topovci a bělobrádkovci, aby se u nás vyskytla strana, která by programově požadovala referendum o EU a NATO, chtěla obnovit suverenitu našeho státu a dala možnost svrchovanému lidu, aby i o dalších základních společenských otázkách, např. i o zastavení migrace do republiky, rozhodoval přímo v referendu, a nadto vše, aby tato strana byla vlastenecká a požadovala sociální spravedlnost. Od tohoto zlého, Bože, nás ochraňuj, si přejí uvedení „zástupci“ lidu. Naštěstí ne každý hlas dolehne až do nebe. Jen hlas lidu je hlasem Božím. S jistotou též víme, že Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě.
Vlastenecké subjekty řeknou proto ve volbách NE sobotkovsko-bělobrádkovsko-babišovské politice, která není ani demokratická, spíše elitářská, ani sociální, podporuje proces pauperizace lidu a další obohacování bohatých, ani národní, zrazuje odkaz našich předků, kteří vybojovali samostatný československý stát a kteří jej obnovili a budovali po druhé světové válce.
Vycházíme z toho, že jen živí lidé se mohou těšit lidským právům, proto říkáme válce ne, ano míru! Základním lidským právem je právo na život spojené s právem prožít tento život lidsky důstojně! A to současné sociálně-ekonomické podmínky v Evropě, ve světě neumožňují. Život většiny lidí se zhoršuje. Budeme-li donuceni, Evropskou unií ruku v ruce s jejími nohsledy u nás, přijmout do republiky větší počet migrantů, dojde ke zhroucené celého našeho sociálního systému se všemi dalšími důsledky.
Zbrojení, hledání nepřítele, ani války nejsou východiskem z dlouhodobých a opakujících se mnohovrstevných krizí, ale katastrofou, která může zničit veškerý život na zemi. Zastavit probíhající procesy je možné jen uskutečněním základních společenských změn ve světě, v jednotlivých státech, tedy i v naší republice.
20. 9. 2016 České národní listy
Marné jsou jeho výzvy, aby volební kampaň do komunálních voleb se týkala jen komunálních otázek.
Voliči se jistě zeptají sobotkovců i bělobrádkovců na jejich migrační politiku, na otázky války a míru, na referendum o vystoupení z EU a NATO a v neposlední řadě i na tzv. česko-německý strategický dialog, který nás vede do německého chomoutu, jak ne nemnozí pociťují.
Pan B. Sobotka, premiér ČR, v " celkové politické úspěšnosti, navazuje na řadu "Špidla-Gross" a v mezinárodní rovině pak na "osvědčeného" britského socialistu, Tony Blaira, od jehož jména je odvozen termín "zblérovatět".
Na ošklivec, podle volebních preferencí, se dostane, bohužel, nejen B. Sobotka, ale i celá nebo převážná část ČSSD, pokud na poslední chvíli svému "zasloužilému" předsedovi nepoděkuje a nepošle ho na zasloužený odpočinek.
Jistě ne málo lidí, kteří v posledních parlamentních volbách volili ČSSD, tedy i B. Sobotku, je rozčarováno a dokonce pobouřeno tím, co Sobotka "dokázal" na politických prknech. Řada voličů se naštvala hned poté, co zjistili, že pan předseda ČSSD nehodlá nic udělat s tzv. církevními restitucemi. A pak pokračovala jedna morová rána za druhou. H. Seehofer a sudeti nejen v Praze a Sobotka s "vládní delegací" v Mnichově, v městě jehož jméno je spojeno jednou z největších katastrof našich dějin, Konečně se splnil celá desetiletí trvající sen sudetů o přímém jednání s českou vládou. Co vše v Mnichově se dojednalo, nevíme. Podle nejlepších mnichovanských tradic se i tehdy jednalo za našimi zády, o nás bez nás. Na sjezdu sudetů poté promluvil ministr D. Herman, o kterém se ani s jistotou neví, zda je prvním sudetem v české vládě, nebo prvním oficiálním zástupcem vlády, jehož sjezdový projev snese jen srovnání s tím dřívějším silně zatracovaným a podlézavě vlezlým nečasovským. Brzy poté Sobotka korunoval svůj česko-německý strategický dialog, prohlášením, že sudeti jsou naši spojenci. Jeho germanofilní a sudetomilní politika, pokud ho nezastavíme, bude pokračovat. Je zřejmé, že sobotkovská vláda nikdy nedá ani souhlas k tomu, aby lid, který je nositelem veškeré státní moci, rozhodl v referendu o vystoupení či setrvání v NATO a EU. Vláda ruku v ruce s částí opozice hodlá v budoucnu „demokraticky“ podrazit nohy mimoparlamentním stranám a tak oslabit jejich konkurenci. Vláda na čas, jedno ze základních pravidel parlamentní demokracie, má být fakticky nahrazena střídáním spřátelených politických stran u moci. Ve volbách vy sice vykřikovaly různá hesla, třeba i zásadně odlišná, ale jejich vládní skutky by byůy zásadně stejné. Nic by se neměnilo, ač u nás v republice již dříve nadešel čas k zásadním společenským změnám.
Nedej, Bože, modlí se nejen topovci a bělobrádkovci, aby se u nás vyskytla strana, která by programově požadovala referendum o EU a NATO, chtěla obnovit suverenitu našeho státu a dala možnost svrchovanému lidu, aby i o dalších základních společenských otázkách, např. i o zastavení migrace do republiky, rozhodoval přímo v referendu, a nadto vše, aby tato strana byla vlastenecká a požadovala sociální spravedlnost. Od tohoto zlého, Bože, nás ochraňuj, si přejí uvedení „zástupci“ lidu. Naštěstí ne každý hlas dolehne až do nebe. Jen hlas lidu je hlasem Božím. S jistotou též víme, že Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě.
Vlastenecké subjekty řeknou proto ve volbách NE sobotkovsko-bělobrádkovsko-babišovské politice, která není ani demokratická, spíše elitářská, ani sociální, podporuje proces pauperizace lidu a další obohacování bohatých, ani národní, zrazuje odkaz našich předků, kteří vybojovali samostatný československý stát a kteří jej obnovili a budovali po druhé světové válce.
Vycházíme z toho, že jen živí lidé se mohou těšit lidským právům, proto říkáme válce ne, ano míru! Základním lidským právem je právo na život spojené s právem prožít tento život lidsky důstojně! A to současné sociálně-ekonomické podmínky v Evropě, ve světě neumožňují. Život většiny lidí se zhoršuje. Budeme-li donuceni, Evropskou unií ruku v ruce s jejími nohsledy u nás, přijmout do republiky větší počet migrantů, dojde ke zhroucené celého našeho sociálního systému se všemi dalšími důsledky.
Zbrojení, hledání nepřítele, ani války nejsou východiskem z dlouhodobých a opakujících se mnohovrstevných krizí, ale katastrofou, která může zničit veškerý život na zemi. Zastavit probíhající procesy je možné jen uskutečněním základních společenských změn ve světě, v jednotlivých státech, tedy i v naší republice.
J. Skalský