Skandály kolem kandidátky na prezidentské křeslo největší západní velmoci zdaleka nekončí - naopak, jsme teprve na začátku...
30. 8. 2016 Protiproud
Dovolím si vyslovit jednu předpověď: pokud Hillary Clintonová vyhraje prezidentské volby, do roka od inaugurace se stane předmětem vyšetřování speciální jednotky zaměřené na politickou korupci. Tím dokonale naplní svoji rodinnou tradici.
Drahá paní ministryně
Proč si to myslím? Stačí se podívat na zprávu, kterou tento týden vydal Associated Press: Podle ní bylo nejjistějším způsobem, jak si mohl člověk zastupující soukromé zájmy sjednat schůzku s ministryní zahraničí Clintonovou či zajistit, že mu zavolá zpět na jeho telefonát, upuštění pořádného balíku do kasičky Clintonovic nadace.
Ze 154 osob mimo politiku, s nimiž se Hillary sešla během prvních dvou let na ministerstvu zahraničí, jich pětaosmdesát přispělo Clintonovic nadaci, přičemž suma příspěvků činila 156 miliónů dolarů.
Co z toho plyne? Přístup k ministryni zahraničí se dal koupit, ne však levně. Čtyřicet z těchto pětaosmdesáti “dárců” darovalo více než sto tisíc dolarů. Dvacet z nich darovalo dokonce více než milión dolarů. Nechat se vyvézt do pracovny v sedmém patře Clintonovic ministerstva bylo tedy pěkně nákladné.
Jak postavit íránský ropovod
Mezi těmito báječnými filantropy, kteří si tak cenili neziskového sektoru a sešli se s Hillary tváří v tvář, byl třeba ukrajinský oligarcha a magnát podnikající v oboru železáren, jenž chtěl postavit ropovod do Íránu v rozporu s americkými sankcemi. Nebo bangladéšský ekonom, kterého v jeho vlasti vyšetřovala policie, pročež byl nucen opustit vlastní banku.
Čichám čichám povědomou clintonovinu. Vzpomeňme si: poslední den ve funkci poskytl Bill Clinton prezidentskou milost podvodnému finančníkovi a uprchlíkovi před spravedlností jménem Mark Rich, jehož žena Denise shodou okolností darovala Clintonově nadaci 450 tisíc dolarů.
Zdá se ovšem, že Clintonovi si - pozdě, ale přece - uvědomili, v jaké politické nebezpečí je podobné činy dostaly. Bill tedy slíbil, že pokud lid Hillary zvolí, nadaci skončí zlaté časy a přestane brát příspěvky od cizích režimů a občanů i od korporací. Cash pocházející z pokladniček bohatých Američanů bude ovšem stále vděčně přijímán.
Tak si člověk říká: bude Bill psát děkovné dopisy, až se budou valit do rodinné nadace milióny od Američanů “na plnící pera a papíry paní prezidentce”?
Svými činy totiž vlastně Bill říká, že skutečně existuje závažný konflikt zájmů. Míněno mezi jeho nadací, která se válí v penězích a pomáhá vydržovat vysoký životní standard a cestovní náklady Clintonovic rodiny, zatímco soukromým “dárcům” umožňuje privilegovaný přístup k (tehdejší) ministryni zahraničí.
Jenže pokud se stane paní ministryně paní prezidentkou, ten model bude nadále neudržitelný. Dokonce ani obamovsko-clintonovskou klikou “privatizovaná” média by na tohle nemusela mít žaludek. A dokonce sama Clintonová, jak se zdá, ví, že hra je dohrána.
Kouř bez ohně? To sotva
“Vím, že je kolem toho spousta kouře, ale je to kouř bez ohně,” prohlásila minulý týden v čisté sebeobraně.
S tím kouřem má rozhodně pravdu.
Ale pokud nás demokratický aparátčík Steve McMahon ujišťuje, že není žádná “kouřící zbraň”, kterou byl spáchán zločin, že celá záležitost, stejně jako další skandály, je zcela bezpředmětná, jak si já můžu dovolit tvrdit, že to dojde až k protikorupční jednotce?
Odpověď je jednoduchá. Nejsme v žádném případě na konci skandálu. Naopak - jsme na místě, které Churchill za Druhé světové války nazval “koncem začátku”.
Skandál bublá a vře
Na ministerstvu zahraničí se totiž pod ochranou Zákona o svobodném přístupu k informacím stále vynořují na světlo další a další e-maily. Vykreslují obrázek, o němž si Clintonová myslela, že se jej podaří vlídně rozmlžit, když její právníci smazali jejích takzvaně “soukromých” třiatřicet tisíc zpráv.
Jenže všechny zprávy zdaleka nejsou pryč. Někde tam venku je Julian Assange, Rusko, pirátské stránky, nebo kdo vlastně je za vším tím hackerským "podrýváním" - a ať je to, kdo je to, prý se připravuje vytáhnout na světlo pěkných pár explozívních dopisů. Jako naschvál zrovinka před volbami.
A proč vůbec vlastně chtěla Clintonová před Associated Press utajit svůj diář z let, kdy byla ministryní, jestliže ne proto, aby nevyšly najevo schůzky a telefonáty, které se jí opravdu nechtělo obhajovat před veřejností? AP musela žalovat, aby dostala její rozvrh k dispozici.
Historie, s níž AP poté přišlo, je tak fascinující, že určitě nezůstane jen u ní. Investigativní novináři z téhle látky ucítí Pulitzera na sto honů.
A pak tady máme kontakty mezi Humou Abedinem, nejbližším poradcem Clintonové z dob jejího ministerského angažmá, a Dougem Bandem z Clintonovy nadace, kteří zřejmě sloužili jako prostředníci pro schůzky mezi Clintonovou a “sponzory”. Tady mají šťouralové i vyšetřovatelé další materiál ke zkoumání. Na podezřelé kontakty upozornila nezisková organizace Judicial Watch, která toto téma jistě nenechá nadále jen tak bez povšimnutí.
Množství osob, namočených do kotle skandálu, který právě zvolna začíná vřít, je čím dál vyšší. Začalo to špatným poštovním serverem, pokračovalo přehlídkou lží z úst Clintonové, které naprosto zhnusily i šéfa FBI, teď vidíme, že jde i o “ručka ručku myje” - a skandál míří ještě hlouběji.
Půjde prezidentka za mříže?
Jediné, co zbývá, je aby někdo FBI vyzval k tomu, aby znovu otevřela a rozšířila vyšetřování ve světle nových faktů, které vyšly najevo poté, co ředitel FBI Comey prohlásil, že pro doporučení k trestnímu stíhání by musel mít více důkazů.
Pokud Clintonová má páky na ministerstvo spravedlnosti, samozřejmě se žádného zvláštního korupčního týmu nedočkáme. Až do doby, kdy tlak veřejnosti příliš zesílí.
Protože v aférách jako Watergate, Iran-Contra a skandálech, které vedly k impeachmentu Billa Clintona se také nakonec nedalo veřejnému mínění vyhnout.
Hillary možná tvrdí, že požár nezaložila. Pak ať ale vysvětlí, odkud se všechen ten kouř bere.