CIA verzus Pentagon, rozporuplný postoj USA vůči Kurdům a Turecku
30. 8. 2016
48 hodin po zveřejnění mého článku "Joe Biden maže Erdoganovi med kolem huby - USA v mezičase obětovalo svým cílům Kurdy“ zde jsme se řítili neuvěřitelnou rychlostí událostmi novodobých a současných dějin dál. Jak ze strany USA, tak i ze strany Ruska, se potvrzuje to, co bylo popsáno v tomto článku. Co se stalo v 48 hodinách? New York Times dnes (časový rozdíl mezi Českem a NY je cca 8 hodin) zveřejnil skandální článek, který otřásl nejen Amerikou. Jde o to, že v Jarablusu je CIA v krvavém střetu, kde na jedné straně stojí Pentagon a na druhé straně CIA, která podléhá Bílému domu.
Podobny střet CIA a Pentagonu v novodobých dějinách pamatuji, že se odehrál celkem dvakrát, nejsem erudován v té oblasti a není tady ani prostor, abych ještě provedl rešerši. Ale pamatuji si na druhé střetnutí. První střet byl během invaze v zátoce Sviní, neúspěšné operace kubánských exulantů, kteří v dubnu 1961 pod vedením CIA napadli jižní Kubu. Ten druhý střed nastal, když CIA podporovala Contras v Nikaragui. Oba střety CIA a Pentagonu skončili fiaskem CIA, oba se zapsali do novodobých dějin nejen USA jako ostudné, skandální, nemorální akce, které jen tak někdo nevymaže ze vzpomínek na USA. V obou případech byl Pentagon proti akcím CIA.
V případě podpory CIA kontrarevolucionářů proti sandinistům v Nikaragui rozměry aféry v 80. tých letech otřásly světem i u těch, kteří Americe hluboce věřili. Vyšlo najevo, že USA obchodovaly s Islámskou republiku Irán, kde vládl ajatolláh Chomejní, který označoval Ameriku za hlavního ďábla a nechal zajmout na několik měsíců americké diplomaty. Mezi oběma zeměmi byl politický stav dramatičtější, než mezi zeměmi vedoucími studenou válku. Právě s Iránem, jak se ukázalo, se obchodovalo a ne s nějakým běžnou obchodovatelnou komoditou, ale s kokainem a se zbraněmi! Kokain se dostal do USA, otrávil americkou mládež a ze zisku z té hanebné akce bylo financováno antisandinistické hnutí v Nikaragui, kde CIA financovala opoziční protikomunistické hnutí Contras. Později během vyšetřování vyšlo najevo, že Contras s vědomím CIA propašovali do USA několik tun kokainu. Aféra Írán-Contras byla největší americkou politickou aférou 80. let. Kolik peněz z toho otřesného "obchodování" bylo vloženo do akce a kolik peněz skončilo v kapsách jednotlivých agentů, se nedopátralo a celý skandál se zapsal do dějin jako Irangate! Pentagon byl proti těmto praktikám, i když jako v případě Nikaragui, neměl sandinisty, provádějící socialistické reformy v duchu marxismu – leninismu, právě v lásce.
V žádném z těchto případů nešlo o krvavý střet, kde by proti sobě stály tyto dvě americké státní instituce, ale teď v případě Jarablusu jsou účastníky toho konfliktu a dle NYT stojí každá instituce na jiné straně boje.
Jestli tomu tak je - a není objektivní důvod ke zpochybňování zprávy NYT - tak lze předvídat, že i v tomto případě to bude CIA, která prohraje tak jako v minulosti a na to nemusím být žádným prorokem.
Jak to, že když se odehrává na bitevním poli tak hnusná hra, nehlásí se o slovo Washington Post, který má k informacím tradičně blíž, než NYT? Že by se zveřejňováním informací chtěl počkat před prezidentskými volbami? Že by se vyhraněná situace před prezidentskými volbami v USA podepsala i na tradiční schopnosti investigativců ve Washington Postu informovat o vnitřních rozporech Ameriky - rozporech, co mají dnes na svědomí prolitou kurdskou krev, krev kurdských bojovníků YPG proti Daeš? Vzpomeňme, že nejen Watergate, ale i tzv. „sarajevský atentát“ na Václava Klause odhalil a signalizoval právě Washington Post, šlo o signál, jaký nebyl nikdy ČR ze strany nikoho do dnešního dne zaregistrován. A možná v té souvislosti je na čase, abych se vymanil na chvíli ze sledování středního východu a napsal o průběhu toho atentátu.
První prohlášení nesouhlasu s tureckým postupem vůči YPG přišlo od tiskového mluvčího Pentagonu Petera Cooka. Zvláštní zmocněnec Baracka Obamy pro tento region Brett McGurk, který má silnější vazby na Pentagon, se s prohlášením Petera Cooka ztotožnil. Halasil s ostatními stratégy, že postup Turecka neschvalují a že nadále budou podporovat kurdské jednotky YPG. Zní to schizofrenně, Bílý dům posílá svého víceprezidenta Joe Bidena, aby mazal Erdoganovi med kolem huby a zplnomocněnec Obamy s jinými stratégy z Pentagonu dávají téměř demonstrativně najevo svoji prokurdskou pozici svými prohlášeními a dokonce i na sociálních sítích (twiter). Brett McGurk jako stratég musí zohlednit postoj Pentagonu a má jisté záviděníhodné vazby na všechny kurdské politické strany ve všech částech Kurdistánu a je ještě mladý, nebude riskovat kariéru kvůli odcházejícímu Baracku Obamovi a jemu podléhající CIA, zvlášť není-li ztotožněn s mazáním medu kolem huby Erdoganovi, ten med je totiž kurdskou krví prolitou Erdoganem za podpory CIA!
Nicméně Turecko je už v syrském bezedném bahně, výlučně svojí vinou, zaslepené z vidinou finančních výhod a s obscesí nenávisti vůči Kurdům.
A na Ruské straně? Proturečtí lobbisté v Kremlu, kteří prošli ve svém mládi DRUŽBAMI a jako všichni jsou formováni prožitky v mládí, ti mají ve své mysli představu sblížení s Tureckem skoro jako myšlenku na sportovní utkání. Má se sejít turecký fotbalový team s ruským - a kde? Kde jinde, než tam, kam každý rok jezdí miliony ruských turistů na rekreaci a kde utratí nejméně 10 miliard amerických dolarů a kde po bojkotu Turecka Ruskem hoteliéři loví tak leda mouchy a ne miliardy dolarů. A dnes ráno Kreml asi bude muset veřejně vyhlásit, že prezident Putin na Družbu nejede! Vypadá to tak, že čtyři dny staré prohlášení Generala Leonida Ivashova nenarazilo na zdi Kremlu, ale pronikalo až tam, kam ho měl odesilatel v úmyslu doručit.
Rusko-Turecké vztahy nebudou ještě dlouho takové, jaké bývaly, i když Putin údajně souhlasil se setkáním na příštím summitu G20, o které poprosil opět Erdogan.
A Kurdové? Kurdové jsou odhodláni dokončit všechno, co dokončit mají, a sice vyčistit svoji zemi od islamistických zrůd z ISIS a jestli je současná administrativa Bílého domu nechá povraždit Tureckem, tak budou posledními samuraji 21.stoleti. Není obtížné si uvědomit, že při sympatiích běžných občanů ke Kurdům v USA to odnese přinejmenším Hillary Clintonová při těchto volbách, tato zrada USA vůči Kurdům tentokrát americkým politikům už "jen tak" neprojde, nebude to tak, jak na to byli američtí politici zvyklí v minulosti.