Naši občané se rádi pohybují ve virtuální realitě
24.2.2016 Vaše věc
Podle průzkumů veřejného mínění prováděného ve všech 28 zemích EU agenturou Eurobarometer, jsou občané ČR jediní z občanů všech dalších zemí EU, kteří jsou nespokojeni s členstvím v EU.
Ani britští občané, kteří mají zanedlouho v referendu hlasovat o setrvání Velké Británie v EU, se tedy nedívají na věc tak skepticky jako čeští občané.
České politické scéně, s výjimkou zcela zprofanovaného Kalouska, chybí odvaha, se postavit za projekt, který je největším mírovým projektem v dějinách lidstva, díky němuž na území evropských států, které jsou členy unie, nedochází již desítky let k žádným konfliktům vážnějšího rázu, tím méně ozbrojeného charakteru. To je zlom v dějinách Evropy.
EU, nejprve její jádro s postupně nabalovanými členskými státy, dosáhla za dobu své existence významného zvýšení životní úrovně lidí. To, že je v EU byrokracie a že mnoho rozhodnutí Evropské komise a Evropského parlamentu provází technokratismus, je zřejmé.
Osobně však dávám přednost kvalifikovaným technokratickým řešením před nekvalifikovanými řešeními politických diletantů, která byla typická zejména pro předchozí vládu P. Nečase. A pár příkladů bychom jistě našli i v působení současné české vlády.
85 % českých občanů se také obává Islámského státu (IS). Bát se ve střední Evropě IS, to je jako bát se čarodějnice. Čarodějnice ani IS zřejmě nikdy nepřijdou.
Tím netvrdím, že IS není nebezpečný v Sýrii a v Iráku a že nestojí za atentáty v mnoha zemích. O to více je však potřeba uplatňovat kvalifikovanou a promyšlenou politiku v rozvojovém světě.
Země NATO v tomto roce vyházejí ze svých rozpočtů cca 1 bilion dolarů na zbrojení, na vojenské výdaje. Jsou to peníze vyhozené z okna. Kdyby šla alespoň desetina těchto peněz do investic na podporu projektů potřebných k záchraně životního prostředí v oblasti afrického Sahelu, kde se rozšiřuje poušť, kde mizí možnosti výdělku pro lidi, kde lidi situace nutí, aby se v budoucnu po statisících či milionech dali do pohybu do nové vlny stěhování národů, bylo by to lepší. Zájmem Západu je jistě to, aby tito lidé zůstali na místě, tam, kde žijí. Aby měli přijatelné životní podmínky, včetně životního prostředí, a zejména dostatek vody. Pokud toto nebude řešeno, bude stát Západ za pár let před mnohem větším problémem, než v současné době představuje destabilizace Sýrie a Iráku.
České politické scéně, s výjimkou zcela zprofanovaného Kalouska, chybí odvaha, se postavit za projekt, který je největším mírovým projektem v dějinách lidstva, díky němuž na území evropských států, které jsou členy unie, nedochází již desítky let k žádným konfliktům vážnějšího rázu, tím méně ozbrojeného charakteru. To je zlom v dějinách Evropy.
EU, nejprve její jádro s postupně nabalovanými členskými státy, dosáhla za dobu své existence významného zvýšení životní úrovně lidí. To, že je v EU byrokracie a že mnoho rozhodnutí Evropské komise a Evropského parlamentu provází technokratismus, je zřejmé.
Osobně však dávám přednost kvalifikovaným technokratickým řešením před nekvalifikovanými řešeními politických diletantů, která byla typická zejména pro předchozí vládu P. Nečase. A pár příkladů bychom jistě našli i v působení současné české vlády.
85 % českých občanů se také obává Islámského státu (IS). Bát se ve střední Evropě IS, to je jako bát se čarodějnice. Čarodějnice ani IS zřejmě nikdy nepřijdou.
Tím netvrdím, že IS není nebezpečný v Sýrii a v Iráku a že nestojí za atentáty v mnoha zemích. O to více je však potřeba uplatňovat kvalifikovanou a promyšlenou politiku v rozvojovém světě.
Země NATO v tomto roce vyházejí ze svých rozpočtů cca 1 bilion dolarů na zbrojení, na vojenské výdaje. Jsou to peníze vyhozené z okna. Kdyby šla alespoň desetina těchto peněz do investic na podporu projektů potřebných k záchraně životního prostředí v oblasti afrického Sahelu, kde se rozšiřuje poušť, kde mizí možnosti výdělku pro lidi, kde lidi situace nutí, aby se v budoucnu po statisících či milionech dali do pohybu do nové vlny stěhování národů, bylo by to lepší. Zájmem Západu je jistě to, aby tito lidé zůstali na místě, tam, kde žijí. Aby měli přijatelné životní podmínky, včetně životního prostředí, a zejména dostatek vody. Pokud toto nebude řešeno, bude stát Západ za pár let před mnohem větším problémem, než v současné době představuje destabilizace Sýrie a Iráku.