Emil Kalabus
20. 2. 2016   CzechFreePress

Syrský konflikt se podle některých analytiků ocitl ve zlomové fázi. Protivládní povstalci v největším městě země Aleppu jsou prakticky odříznutí od zásobování, k přetnutí pro ně důležité tepny z Turecka přispěli i Kurdové. Dění přiblížilo možnou porážku povstání i scénář turecké intervence na jeho podporu.


Sever Sýrie však přestává být pod kontrolou. Situace v severní části Sýrie může změnit chod celého konfliktu. Dochází k novému míchání karet s výzvou začít novou hru. Do Sýrie se tlačí jak Turecko tak Saúdská Arábie. Jsou to státy, které nemohou překousnout případnou porážku syrských vzbouřenců a teroristů, které tolik podporovaly.

Turecko již několik dní svým dělostřelectvem ostřeluje kurdské pozice a vysílá bandy, které mají proti Kurdům na severu Sýrie bojovat. O tom, že porušují mezinárodní právo neuvažují. Snad právě proto Rusko svolává RB OSN. Rezoluce bude obsahovat požadavek zastavit jakékoli akce, které podkopávají svrchovanost a územní celistvost Sýrie a odporují rezoluci RB OSN č. 2254.

Perspektiva, že jedna z členských zemí aliance přivede svá vojska do země, v níž bojuje mnoho různých sil včetně Ruska, je pro většinu členských zemí NATO obrovským strašákem a noční můrou. Doufejme, že NATO nepodpoří Turecko v jeho agresivní protiruské politice a politice narušování hranic Sýrie. Doufejme, že se NATO nenechá vtáhnout do konfliktu z něhož by již nebylo možné couvnout.

Turecko neupustilo od svého úmyslu vytvořit nárazníkovou zónu několik kilometrů do hloubky podél hranice se Sýrií. To by dovolilo Ankaře kontrolovat pohyb syrských Kurdů, což je její největší starost. Kromě toho vytvoření nárazníkové zóny dovolí vydechnout „umírněné syrské opozici", s níž bojuje syrská armáda. Spolu s tím Turecko dále poskytuje ozbrojencům přístup do Sýrie přes své území. Saudská Arábie je rovněž znepokojena rychlou ztrátou svého vlivu na situaci v Sýrii.

Někteří saúdští funkcionáři si myslí, že Rijád uvažuje o možnosti operace na jihovýchodě Sýrie — vedle jordánské hranice, s možnou účastí samotného Jordánska.

V NATO však mezitím došlo k jakési dohodě. Vedení aliance prohlásilo, že Turecko by nemělo počítat s bezpodmínečnou podporou v případě války s Ruskem. Oznámil to Der Spiegel.

Ministr zahraničních věcí Lucemburska Jean Asselborn v interview pro časopis prohlásil: „S ohledem na nedávné třenice mezi Ruskem a Tureckem se nemusí NATO nechat zatahovat do eskalace konfliktu s Ruskem". Podle slov politika, stanovy NATO zavazují státy stavět se za spojence jen v případě, když bude „přímo a nedvojsmyslně napaden". Ministr přitom upřesnil, že vyjadřuje společný názor členů aliance.

Je zřejmé, že aliance NATO si uvědomuje, že Turecko pod vedením Erdogana se
snaží konflikt na Blízkém východě ještě více rozdmýchat. Navíc se Turecko dostává stále hlouběji do fáze občanské války. Genocida Kurdů doma i na bojišti v Sýrii vede k odplatě. Atentát na turecké vojáky v Ankaře je toho důkazem. Kurdské seskupení Jestřábi svobody Kurdistánu (TAK) spojená s Dělnickou stranou Kurdistánu převzala odpovědnost za výbuch v Ankaře, oznámila v pátek agentura Reuters s odvoláním na webové stránky bojovníků.



„Večer 17. února uskutečnil sebevražedný terorista útok na vojenský konvoj… v Ankaře. Útok byl uskutečněn nesmrtelným praporem TAK", cituje agentura prohlášení uveřejněné na internetových stránkách seskupení. Zástupce turecké armády potvrdil, že exploze zasáhla kolonu vojenských vozidel, mezi nimi i autobus převážející vojáky. Bomba podle armádních zdrojů vybuchla právě ve chvíli, kdy vojenské autobusy zastavily na červenou. Zemřelo 28 tureckých vojáků.

Bojovníci prohlásili, že teroristický čin byl pomstou za situaci na jihovýchodě Turecka.

Publicisté a analytici mohou vyvozovat ze současného dění na Blízkém východě pouze jediný možný závěr. Čím více bude Turecko potlačovat Kurdy v Sýrii a na domácí půdě, tím častěji bude kurdským útokům čelit právě doma. Zdá se, že Erdoganova nenávistná politika vůči Kurdům povede k postupnému rozpadu Turecka. A jak jsem psal. Míchaní karet na Blízkém východě pokračuje.
Stačí jeden chybný krok a dojde k rozpoutání války, která bude strašit svět.

Mezitím co píši článek se sešla Rada bezpečnosti, aby projednala Ruskou rezoluci v OSN. Ruská rezoluce byla vetována. V patnáctičlenné Radě bezpečnosti byly podle diplomatů proti ruskému návrhu rezoluce kromě USA, Británie a Francie také Nový Zéland a Španělsko, takže situace v Sýrii se nemění a Turecko, může beztrestně přeshraničně ostřelovat Kurdy i nadále, přesně tak jak to provádí poslední týden. Ani tato skutečnost nezmění nic na tom, že IS je v Sýrii před porážkou a její bojovníci prchají ze Sýrie právě do Turecka.

Evropa by měla být bdělá. Nezapomínejme na varování velitelky kurdských ženských oddílů YPJ bojujících proti Islámskému státu v syrském Kobani Nesrin Abdullahové, která už dříve varovala:

„Když jsme my, Kurdové, už před lety poukazovali na nebezpečí islamizace Středního východu, nikdo nám nechtěl věřit. IS určitě na Středním východě nezůstane. Máme důvěrné informace, že se snaží pronikat do Evropy a USA. Je to rozhodně v souladu s jejich náboženskou ideologií. Je třeba, aby se svět poučil z toho, jak IS postupoval v Sýrii a v Iráku. Řadu let pracovali skrytě, i Asad je podcenil, stejně tak jako v Egyptě. Teprve když si byli jisti, že mají dostatek síly, tak zaútočili. Podobná situace se bude určitě opakovat v Evropě.“

Evropští politici a vítači migrantů by skrytou hrozbu tohoto scénáře neměli podceňovat. Je totiž možné, že s otevřením náruče migrantům o kterých nic nevíme, otevíráme pověstnou Pandořinu skříňku.