Zatímco Írán a USA se dohodly na křehkém příměří, izraelský konflikt se ukázal jako fiasko a podle kritiků jako „politická katastrofa“Ve válce, ve které nebyli žádní vítězové, se izraelský premiér zdá být největším poraženým, když uzavřel křehké a vágní příměří s Íránem.Po letech Netanjahuových výhrůžek vůči Íránu, jeho teatrálních vystoupení na Valném shromáždění OSN, pochybných zpráv, které byly neustále předkládány světovým médiím, a diplomatického tlaku na postupné americké prezidenty, aby souhlasili s válkou proti Íránu, se izraelský konflikt ukázal jako fiasko.Verdikt amerických zpravodajských služeb, že izraelské předpovědi o změně režimu a revoluci v Íránu byly „směšné“, se ukázal jako správný. Izraelský odhad, že válka potrvá v nejlepším případě několik dní, v nejhorším případě několik týdnů, byl žalostně mimo mísu.Ještě před dvěma dny podle izraelského Kanálu 12 Netanjahu naléhal na Donalda Trumpa, aby s příměřím nesouhlasil. Americký prezident jeden den vydával genocidní varování Teheránu a pak ustoupil, přičemž podle některých zpráv při svých úvahách Izrael odsunul na vedlejší kolej.„V celé naší historii se nikdy nestala taková politická katastrofa. Izrael nebyl ani zdaleka u stolu, když se rozhodovalo o jádru naší národní bezpečnosti,“ napsal na X hlavní izraelský opoziční lídr Jair Lapid.„ Armáda splnila vše, co se od ní žádalo, a veřejnost prokázala pozoruhodnou odolnost, ale Netanjahu selhal politicky, selhal strategicky a nedosáhl žádného z cílů, které si sám stanovil. Bude nám trvat roky, než napravíme politické a strategické škody, které Netanjahu způsobil svou arogancí, nedbalostí a nedostatkem strategického plánování.“Předseda levicové strany Demokraté, Yair Golan, také označil příměří za „strategické selhání“ Netanjahua.„Slíbil historické vítězství a bezpečnost pro celé generace, a ve skutečnosti jsme zaznamernali jedno z nejzávažnějších strategických selhání, jaké Izrael kdy zažil,“ řekl Golan na X. „Je to totální selhání, které ohrožuje bezpečnost Izraele na dlouhá léta dopředu.“Realita je taková, že Netanjahu vsadil vše na svou válku a tím, že se mu nepodařilo zajistit pád teokratického režimu, zabavení teheránských zásob vysoce obohaceného uranu nebo významné oslabení státu, byla poškozena globální reputace Izraele – již tak masivně poskvrněná jeho akcemi v Gaze, kde byl obviněn z páchání genocidy.Z bezpečnostního hlediska se navzdory Trumpovým tvrzením posílila moc Islámské revoluční gardy, protože Teherán – alespoň prozatím – dosáhl svého primárního cíle, kterým bylo prostě přežít měsíční nápor dvou největších vojenských mocností světa.Útoky zanechaly zraněný, ale stále neporušený režim s významnými vojenskými prostředky, který bude pravděpodobně usilovat o rychlé přezbrojení, zatímco bude hledat příležitosti k odvetě.Netanjahuovo trvání na pokračování útoků v jižním Libanonu se také jeví jako arogantní, vzhledem k tomu, že deklarovaný záměr Izraele vymezit novou bezpečnostní zónu staví jeho síly do přímého konfliktu na zemi s bojovníky Hizballáhu, kteří se v minulosti osvědčili jako zkušení bojovníci na svém vlastním území.V tomto kontextu se Izraelovy hrůzné a předem neoznámené masivní letecké údery na Libanon jeví jako represivní akt přesunu pozornosti poté, co byl zmařen útok na Írán.Dopady na veřejné mínění a diplomacii budou pro Netanjahua a Izrael pravděpodobně ještě závažnější. Zejména v Americe se viditelně rozpadá politický konsensus sahající až do 60. let. Izraelská role při tlačení Trumpa do války v Íránu byla napadena jak progresivisty, tak krajní pravicí hnutí MAGA, zatímco podpora Izraele obecně je na historickém minimu i mezi židovskými voliči.Pak jsou tu domácí dopady pro Netanjahua v roce voleb v Izraeli. Namísto toho, aby změnil bezpečnostní situaci Izraele, vyjde z války, aniž by dosáhl některého ze svých hlavních slíbených cílů.Navzdory Netanjahuově dobře zdokumentovanému cynismu při zviditelňování svých obvykle dočasných úspěchů bude Izraelcům zřejmé, že místo toho, aby odstranil to, co dlouho popisoval jako „existenční“ hrozbu pro Izrael, zůstávají podmínky z velké části nezměněny.Íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí sice zemřel, ale jeho místo zaujal jeho syn, zastánce tvrdé linie. Místo toho, aby se uzavřela kapitola íránského jaderného programu, zdá se, že teheránský 10bodový plán, o kterém Trump prohlásil, že je schůdným základem pro jednání, zahrnuje uznání práva Íránu na obohacování uranu – ačkoli Trump popřel, že by to bylo součástí dohody.Alespoň prozatím podmínky americko-íránských rozhovorů směřují spíše k rámcové dohodě Baracka Obamy o jaderném programu – kterou Netanjahu tak usilovně sabotoval a z níž Trump vystoupil – než k nové realitě.Pro některé, jako je vojenský korespondent deníku Haaretz Amos Harel, bylo selhání Netanjahuových válečných plánů předem dané. „Objevilo se mnoho slabostí, které sdílí současná americká administrativa a izraelský systém pod Netanjahuem: sklon k hazardování založenému na nepodloženém přání, povrchní a nedomyšlené plány, ignorování odborníků nebo agresivní vyvíjení tlaku, aby přizpůsobili své názory přáním politického vedení,“ řekl Harel.I Izraelcům bude jasné, že konflikt, který se odehrál v uplynulém měsíci, byl jedinečnou příležitostí k provedení kampaně tohoto rozsahu s plnou podporou USA. Mohou nastat další vzplanutí násilí, ale šance na opakování takových dlouhodobých nepřátelských akcí se jeví jako vzdálená.Trump couvl v okamžiku nejnebezpečnější eskalace, včetně otázky nasazení pozemních jednotek, které jsou v USA mezi voliči velmi nepopulární, částečně kvůli extrémním nákladům a velkému poškození globální ekonomiky.Některým jistě neuniklo, že poté, co si Netanjahu zajistil svou dlouho vytouženou válku – a viděl, jak selhala –, je nepravděpodobné, že by dostal druhou šanci s podporou USA.Vzhledem k tomu, že to bylo po léta obsedantním politickým trumfem izraelského premiéra, lze se ptát: jaký má teď smysl?„Toto je již počtvrté v řadě – v Gaze, jednou v Libanonu a dvakrát v Íránu –, kdy se jeho chvástání o totálním vítězství a odstranění existenčních hrozeb ukázalo jako prázdné sliby,“ napsal Harel.Zdroj v angličtině ZDE
