Vedla gastro časopisy i legendární bistro Topinka. Teď vydává kuchařku pro singles
Prošla redakcemi prestižních magazínů a vedla kultovní českokrumlovské bistro Topinka. Teď Darina Křivánková přichází s kuchařkou, která míří úplně jinam, k lidem, kteří vaří sami pro sebe.
Darina Křivánková se odmalička v kuchyni nemotala, nepomáhala s vařením a ani toho sama moc nejedla. K jídlu si našla jinou cestu, zajímalo ji jako téma, tak o něm začala psát, a ve své bytové restauraci na faře, kde žila, hostila degustační večeře.
Později převzala bistro Topinka v Českém Krumlově, ze kterého vytvořila destinaci, kam se sjížděli foodies z celé republiky. Po návratu do Prahy začala na Forendors psát svou otevřenou zpověď z gastra Drobky z Topinky a přidala k nim pravidelný Foodletter, který přistává odběratelům v inboxu s do hloubky rozebraným receptem. K tomu doma ve vlastní kuchyni organizuje kurzy vaření.
Teď přidává kuchařku Sólo, při jejímž psaní myslela hlavně na singles. Kuchařka ale není určena jen jim, vařit podle ní může každý.
„Když jsem byla vdaná paní a vařila pro hodně lidí, tak jsem od těch single slýchala, že prakticky nevaří, a přišlo mi to nepochopitelné a divné. Pak se ze mě stala taky single paní, a přestože jsem k vaření měla velký vztah, tak jsem byla najednou bezradná. Nechtělo se mi kvůli jednomu jídlu pro sebe vytahovat nádobí a něco dělat,“ vysvětluje Křivánková a přiznává, že jí dlouho trvalo si uvědomit, že vaření sama pro sebe má smysl.
„Pro spoustu lidí je single život složitá situace, pro mě bylo jídlo parťák a vaření se pro mě stalo vlastně terapií,“ popisuje. Už tehdy měla myšlenku vlastní kuchařky pro single lidi, ale nebyl o ni zájem. To se teď změnilo.
Její námět vychází z toho, že statisticky je v Česku třetina jednočlenných domácností, a to není málo. Podle Křivánkové je z určitého pohledu snazší vařit pro rodinu než jen jednu porci. Chce namotivovat k tomu, aby se při vaření nikdo neodbýval.
Svoji kuchařku rozdělila do celků podle konkrétní situace, kterou domácímu kuchaři pomůže vyřešit, a soustředila se i na to, aby vaření samotné bylo zábavnější. Potřebujete mít jídlo na stole za patnáct minut, třeba když pracujete z domu a nechcete nikam odcházet a nic objednávat?
K tomu slouží kapitola Dejte mi to hned teď. Máte trochu víc času a chcete si užít terapii krájením nebo si vychutnat jídla s minimem práce a maximálním efektem? I to tady najdete.
„Jídla jsou nastavená na běžné situace, kdy buď spěchám, nebo mám naopak čas a chci si vaření užít. Nebo je sobota ráno, dala bych si hezkou snídani, ale nechce se mi z pyžama,“ přidává Křivánková vhled do tvůrčího procesu.
Hodně kuchařek, ne-li všechny, jsou postavené na více porcí. A to může často odradit, když nechcete jíst stejnou polévku nebo bábovku týden. Nebo si nakoupíte spoustu surovin a použijete je jen jednou. I na tohle Křivánková myslela.
Z jedné suroviny tak připravíte několik naprosto odlišných jídel nebo tu jednu specifickou se naučíte používat několikrát.
Její přístup myslí i na to, aby se nevyhazovalo, což je velký problém domácností obecně.
„Je v tom ekonomika, nechci si nakoupit a pak polovinu vyhodit. Nesnáším, když si kvůli jednomu receptu musím pořídit pět skleniček a pak řeším, kam je použít. Zároveň žasnu nad tím, jak si lidi vybaví kuchyň, polovinu nikdy nevyužijou nebo doma mají arzenál vrhače nožů,“ vysvětluje s trochou nadsázky jí vlastní.
Její zkušenost z gastra se propsala také do snahy zužitkovat úplně všechny. V restauraci k tomu vede mnohem větší ekonomický tlak a doma nad tím člověk často mávne rukou.
Logicky se nabízí otázka, jestli v dnešní digitální době, kdy pomocí umělé inteligence, instagramového feedu nebo pouhým vyhledáváním v prohlížeči najdete tisíce receptů a inspirace, takovou kuchařku potřebujete.
„Je to právě proto, skáčou na vás miliony receptů, ve kterých se nedá zorientovat a ještě nevíte, jestli budou fungovat,“ vysvětluje Křivánková s tím, že kuchařka je vlastně kurátorský výběr toho, co má smysl a co už ne.
Pro běžného konzumenta je to nepřeberné množství nápadů, takto je na jednom místě jen to, co už někdo vyzkoušel a hlavně uvařil v domácích podmínkách. Životaschopnost takového produktu je výrazně delší než trendu na sociálních sítích.
„Do kuchařky by se mělo dostat jen to, co jde flexibilně obměňovat. Postup, který funguje a zaslouží si zaznamenat. Všechno už někdo vymyslel a je fajn udělat správný výběr,“ uzavírá autorka s tím, že často vymýšlí jídla z toho, co musí v lednici spotřebovat, a právě ta pak dělá opakovaně.
Křivánková ale kuchařku napsala i proto, aby ukázala cestu intuitivního vaření.
„Bylo by super, kdyby kuchařka byla jako inspirace k tomu, aby lidi o jídle přemýšleli sami. Dneska je to často vnímané jako prznění vaření, ale přitom to tak vůbec není, pokud má člověk zažité základy. Prostor pro improvizaci je velký,“ říká s tím, že těžší podmínky jako malá kuchyň nebo lednice vybízejí ke kreativitě a větší zábavě v kuchyni.
A ví, o čem mluví. Všechna jídla v Topince vycházela z kuchyně, která byla menší než většina běžných domácích. A možná i díky tomu bývala návštěva v Topince zážitkem.
The post Vedla gastro časopisy i legendární bistro Topinka. Teď vydává kuchařku pro singles appeared first on Forbes.