Propuštění horníci zpět do dolů. Krize na Blízkém východě vrací české uhlí do hry
Rok 2026 měl být jedním z posledních, kdy se v Česku vyplatí provozovat uhelné elektrárny. Konflikt na Blízkém východě ale vše změnil. Kvůli přerušeným dodávkám plynu ve světě se výroba elektřiny z uhlí opět stává ekonomicky významnou, a v mnoha zemích dnes dokonce zachraňuje celou energetiku.
Japonsko ve čtvrtek oznámilo dosud bezprecedentní krok – zrušilo na rok jakákoli omezení pro uhelné elektrárny a zapne i své nejstarší uhelné bloky. Kvůli válce v Perském zálivu, odkud proudí do celého světa až čtvrtina dodávek ropy a pětina zemního plynu v podobě LNG, totiž hrozí nedostatek těchto paliv, případně jejich prudké zdražování.
„Myslíme si, že zvýšení provozu uhelných elektráren bude nutné pro zajištění stabilních dodávek,“ uvedl ve čtvrtek japonský ministr hospodářství a průmyslu Rjósei Akazawa.
Japonsko se ve své energetice ze 70 procent spoléhá na tepelné elektrárny, jimž dominují ty plynové, a výrobci energií v Japonsku jsou kvůli omezení vypouštění emisí do ovzduší povinni udržovat provoz uhelných tepelných elektráren na maximálně polovičním výkonu. Toto omezení teď od dubna po dobu jednoho roku odpadává.
O podobném opatření v podobě zapojení záložních zdrojů pak už během března mluvila také Itálie, jejíž energetika je silně závislá na plynu, v Německu pak rovněž dochází k růstu výroby z uhelných zdrojů.
Zatímco Japonsko nebo Itálie se k uhlí vracejí z nouze, Česko je na něm z pohledu výroby elektřiny a tepla pořád závislé zhruba ze 40 procent. Jeho role se přitom měla začít od letošního roku rychle snižovat, když firma Sev.en Česká energie ze skupiny miliardáře Pavla Tykače oznámila záměr vypnout jeho tři uhelné zdroje – elektrárny Počerady a Chvaletice a teplárnu s elektrárnou v Kladně.
Poslední jmenovanou kladenskou teplárnu měla skupina Sev.en přestat provozovat kvůli nerentabilitě uhelné výroby zatížené emisními povolenkami na konci března, nakonec se však město se skupinou dohodlo na dalším fungování.
A dnes není jisté ani to, zda druhý největší výrobce elektřiny v zemi, kterému kromě zmíněných elektráren patří i mostecké doly jako Vršany nebo ČSA, nakonec vypne také zmiňované elektrárny v Počeradech a Chvaleticích.
„Zcela upřímná odpověď na to, zda naše elektrárny budou pokračovat, je, že nemám ponětí,“ prohlásil Pavel Tykač minulý týden v podcastu Štěpení v souvislosti s krizí na Blízkém východě a naznačil tím, že by se pro příští rok nakonec vypínat nemusely.
Pokud chceme správně pochopit Tykačovo uvažování, musíme se detailněji podívat na ekonomiku uhelných elektráren.
Ty dokážou jednu megawatthodinu (MWh) elektřiny vyrobit zhruba za 25 eur, tedy v přepočtu za 615 korun. Jsou ale zatíženy emisními povolenkami, tedy jakýmsi zdaněním, které jejich rentabilitu snižuje, aby jejich vlastníci byli motivováni transformovat uhelné kotle na zelené zdroje, jež emisními povolenkami zatíženy nejsou.
U uhelných elektráren pro přiblížení platí, že k jedné vyrobené megawatthodině se připočítává celá cena povolenky (u plynových je to jen polovina ceny povolenek).
Loni na podzim, kdy skupina Sev.en oznámila záměr vypnout své české uhelné elektrárny, to vypadalo, že letošní rok bude poslední, kdy tyto výroby přinesou vlastníkovi alespoň nějaký zisk.
Výhledy pro cenu elektřiny totiž mluvily zhruba o 100 eurech za megawatthodinu, což by při ceně povolenky 80 eur za tunu, dělalo takzvaný spread zhruba 20 eur, což je cena pod náklady uhelné elektrárny.
V současné době se však ekonomika celé věci kvůli válečnému konfliktu na Blízkém východě opět obrátila do ziskovosti. Cena emisních povolenek spadla k 60 eurům za tunu vypouštěných emisí, zatímco cena elektřiny vzrostla nad 100 eur. Spread je tedy rázem 40 eur a uhelné elektrárny nyní opět mohou počítat zisky.
Energetická skupina ČEZ pak chce uhelné elektrárny provozovat až do roku 2030. „Budou vyrábět zejména a výhradně v zimě,“ uvedl před dvěma týdny druhý muž ČEZ Pavel Cyrani s tím, že ekonomika uhelných elektráren se v současnosti zlepšuje.
Ani jeden z provozovatelů uhelných elektráren si ale dnes netroufne odhadovat, jak dlouho pro ně takto příznivá situace vydrží. Vše totiž závisí na vývoji kolem války v Íránu, v případě jejíhož brzkého konce se ceny energií opět postupně srovnají do loňských hodnot.
S uhlím ve větší míře než dosud letos počítá i třetí výrobce elektřiny v zemi Sokolovská uhelná. Ta sice má kromě uhelných zdrojů postavenou také plynovou elektrárnu v komplexu Vřesová, vzhledem k vyšším cenám plynu nastoleným energetickou krizí v roce 2022 se však lopatky jejích turbín zatím příliš netočily.
Na delší dobu se rozběhly až v loňském roce, kdy ceny plynu byly relativně nízké a provoz elektrárny byl alespoň v některých hodinách rentabilní. Teď ale její turbíny opět stojí.
Právě proto Sokolovská uhelná zmírnila své plány na útlum těžby uhlí, když ve čtvrtek oznámila, že letos v regionu vytěží o půl milionu tun uhlí více, než původně předpokládala.
„Plán na rok 2026 byl zhruba milion sedm set tisíc tun, reálný předpoklad v tuto chvíli při prvních odhadech je nějakých 300 až 500 tisíc tun navíc,“ sdělil novinářům předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné Pavel Tomek.
Dnes její jediný důl v provozu Jiří prochází útlumem, s těžbou se zde má skončit v roce 2029 a v souvislosti s tím západočeská skupina loni začala ve větším propouštět. Tomek teď nicméně připouští, že část propuštěných pracovníků bude firma chtít opět využít.
Plánovaný další odklon od uhlí se tím nejen v Česku, ale i v celém světě alespoň pro letošní rok odkládá. Jeho role letos naopak znatelně posílí. A to můžeme být teprve na samém počátku „plynové“ krize.
The post Propuštění horníci zpět do dolů. Krize na Blízkém východě vrací české uhlí do hry appeared first on Forbes.