Bizarní filmy táhnou. Žižkovské kino Balt má vyprodáno i měsíc dopředu
Ještě před lety o něm Forbes psal jako o nadějném podnikateli, který svými 3D pery dobývá svět. Dnes nemůže být náplň jeho práce odlišnější. David Paškevič na pražském Žižkově provozuje kino Balt. Nejde o obyčejné kino – ve třech sálech se tu promítají béčkové či spíše céčkové až déčkové filmy. A vyprodáno bývá měsíce dopředu.
Ve sklepních prostorách nenápadného domu na Seifertově ulici bylo dříve zázemí místní pekárny. Když provozovna před necelými padesáti lety zavřela, nenašel se nový nájemník. Až rok zpátky si tento velkorysý podzemní labyrint pronajalo kino Balt. Vstup do něj je sice lehké přehlédnout, že jste ale na správném místě, prozradí polepy na oknech do ulice.
Je na nich legendární postava Jiřího Káry, stejně věhlasná jako Zdena z kultovní reportáže TV Nova „Bába pod kořenem“. Obě popkulturní reference mají v žižkovském kině se třemi sály své místo. Svědčí o tom i nabídka místního obchodu s merchem či nabízené pivo BabaBeer a KáraBeer.
Z přízemí stačí sejít několik schodů dolů a po několika chvílích je jasné, že podobných detailů je kino Balt plné. K nejrůznějším filmům, převážně béčkovým, tu odkazuje nejedna socha či obraz. „Tohle je postava Toxic Avengera,“ říká s pohledem na barevnou plastiku provozovatel a zakladatel kina David Paškevič.
O programu, plánech svého biografu, kterému přezdívá nejmenší multiplex v České republice, mluví s až nakažlivým zápalem. Zajímavý vývoj kariéry, sluší se napsat. Ještě před několika lety se absolvent aplikované elektroniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT zabýval vývojem 3D pera pod svou značkou 3Dsimo.
Firma měla zákazníky v osmdesáti zemích světa, prodávala desetitisíce produktů ročně a přilákala i investiční fond Rockaway Capital, který v 3Dsimu koupil třetinový podíl. Jenže covidová pandemie i ruská válka na Ukrajině znamenaly pro českou firmu zásah do dodavatelských řetězců a pokles poptávky, a tak před pěti lety skončila v likvidaci.
David Paškevič stál před otázkou co dál. Protože se chtěl nadále věnovat vývoji elektroniky, pronajal si sklepní prostory v centru Prahy. Ty se však postupem času proměnily na kinosál. Zprvu sloužil pro kamarády, později ho provozovatel kina Balt zaregistroval, a stal se tak oficiálním správcem kina.
Od začátku – i tehdy v ulici Karolíny Světlé – se tu promítaly filmy, které „jsou tak špatné, až jsou dobré“, kultovní počiny, které neatakují oborová ocenění. „Já tyhle filmy měl rád vždycky, ve 3Dsimu jsem takto pořádal teambuildingy,“ říká muž, který projekt pojmenoval po svém synu Baltazarovi.
To, co ze začátku vypadalo jako místo pro pár nadšenců – prvních pár měsíců chodilo do sálu jen několik diváků – se postupem času stalo vyhledávanou zábavou. Komunita postupně rostla a David Paškevič musel původní záměr, tedy vyvíjet elektroniku, opustit.
Ukázalo se, že v metropoli se najde mnoho těch, kteří večer rádi stráví ve společnosti opravdu špatného filmu a rumu, nápoje, který projekt Balt ke svým promítáním často servíruje. Jako by výběr filmu v jakémkoliv jiném pražském kině zbytečně znamenal nejistotu. V kině, které funguje od roku 2022 a loni se přestěhovalo na Žižkov, tohle mizí.
Pokud si zrovna nevyberete promítání ze sekce Klasické kino, která připomíná standardní nabídku, je nanejvýš pravděpodobné, že kvalita snímku, který tu v jednom ze tří sálů zhlédnete, bude přinejmenším pochybná. Jen pro představu: v kině Balt se vedle kultovní klasiky Pokoj promítají takové snímky jako Pár pařmenů, Mýval na kreku, The VelociPastor, Vraždící čela, Zmutované alpaky nebo Slepičí jurský park.
„Osobně mám nejraději film Afričtí kung-fu nacisté nebo film Vraždící krocan, který je ve Spojených státech opravdu kultovní a objevil se i v Simpsonových. Mluvím ale o prvním dílu. Ten třetí byl opravdu otřesný, i diváci nemohli z toho, jak špatný byl. Béčkový film musí být vtipný, ne trapný,“ dodává, byť označení „béčko“ je vžité spíše pro levnější akční počiny než pro ryze bizarní kousky.
Za místní dramaturgii, která do dnešního dne čítá na 400 snímků, odpovídá David Paškevič sám. Aby komunitu nadšenců do „béček“ dokázal neustále překvapovat, hledá pro ně nové snímky. Jeho ultimátním snem je získat práva na ságu filmů Vraždící rajčata (Attack of the Killer Tomatoes), i když jak sám podotýká, jde o nedostižný titul.
Obecně platí, že u podobných filmů je shánění práv o poznání složitější než u těch, které do kin přicházejí běžnou distribuční cestou. A tak provozovatel žižkovského kina často musí autory snímků kontaktovat napřímo a většinou za několik stovek dolarů odkupovat práva na promítání. Takové pátrání se však ne vždy setká s úspěchem.
Třeba takový Tommy Wiseau, režisér vzpomínaného snímku Pokoj, přislíbil kinu Balt i svůj nejnovější počin Big Shark – příběh o třech statečných hasičích, jejichž úkolem je zachránit New Orleans před zuřivým obřím žralokem. Podle Davida Paškeviče však nikdy snímek nezaslal.
Balt má kolem sebe vybudovanou silnou fanouškovskou základnu. I proto se mu daří většinu projekcí vyprodávat dopředu, a to klidně měsíc před plánovaným promítáním. „Jsou lepší a horší měsíce. Byznysově to ale funguje dobře. Ještě lépe by to šlo, kdybych si nevymýšlel kraviny,“ směje se David Paškevič.
„Kravinami“ myslí filmový festival Naruby – pochopitelně věnovaný „béčkové“ tvorbě – či vlastní režijní počiny. Pozorný čtenář se konečně dočká: těmito režijními projekty jsou amatérský dokumentární film Mortal Kára, poodhalující zákulisí Svatby Jiřího Káry, a celovečerní snímek Kořenový vězeň, inspirovaný onou legendární televizní reportáží.
Ten David Paškevič natočil v minulém roce po úspěšné kampani na HitHitu. Jestli se povedl? „Jsou tam skvělé i opravdu trapné momenty, ale snad to tolik nebolí. Výhoda je, že s tímhle snímkem člověk nemůže prohrát: už dopředu jsme avizovali, že jdeme točit opravdu špatný film,“ dodává.
Další várku záměrně či nezáměrně málo kvalitních filmů David Paškevič připravuje na chystaný čtvrtý ročník svého festivalu Naruby. Ten se letos odehraje v prostorách Betlémské kaple. Kromě snímků jako Robogeiša, Zombie prsatice nebo Záchodoví zombíci na diváky čeká i návštěva finského režiséra béček Tima Vuorensoly.
A proč to všechno? Zhlédnutí kinematografie pochybných kvalit má podle provozovatele žižkovského kina sílu spojovat, navíc představuje skutečný zážitek, o který se budete chtít – například na rozdíl od snímku z běžné kinodistribuce – s ostatními podělit. „V předchozí práci jsem neustále řešil fuck-upy. Tady mě žene dopředu bezprostřední pozitivní zpětná vazba diváků.“
The post Bizarní filmy táhnou. Žižkovské kino Balt má vyprodáno i měsíc dopředu appeared first on Forbes.