S kým soupeří Strnad? Evropské zbrojovky jsou klubko konkurence i spolupráce
Globálně hraje zbrojařské impérium CSG Michala Strnada první ligu. Ale zároveň má ještě co dohánět. S kým se v Evropě přetlačuje především? A s kým naopak spolupracuje?
Nejrychleji rostoucí evropská zbrojovka CSG českého miliardáře Michala Strnada postavila své byznysové know-how na nákladové efektivitě, zatímco velké západoevropské zbrojovky se spolehly na nákladná, ale technologicky vysoce sofistikovaná řešení.
Strnadovo impérium, které je od letošního ledna obchodováno na burze Euronext Amsterdam, kromě toho masivně roste skrze akviziční uragán, skrze nějž vytváří celé výrobní vertikály, které by CSG měly za rok 2025 vynést na tržby okolo 155 miliard korun a ziskem EBITDA přes 40 miliard korun.
Zatímco v českém rybníčku nemají tato čísla a celkový rozsah výroby srovnatelnou konkurenci, na evropské úrovni plavou i větší ryby. S kým se tedy Strnadova CSG přetlačuje a koho už naopak poráží? A s kým z konkurentů dělá CSG společný byznys?
Velkorážová munice
Hlavním tahounem ekonomického výkonu české zbrojařské skupiny je výroba velkorážové munice, a to především dělostřeleckých granátů 155mm a tankové munice 120mm. Ty se staly do velké míry odrazem evropské připravenosti na případný konflikt s Ruskem v jeho plné šíři. CSG udělala hodně pro to, aby se stala v tomto segmentu nepostradatelnou: vytvořila vlastní masivní výrobní řetězec, na jehož začátku jsou suroviny a na konci kus munice připravený k využití. Jen těch v ráži 155mm vyrobí kolem 550 tisíc ročně.
Jediný, s kým se v Evropě CSG skutečně přetlačuje v segmentu velkorážové munice, je německý průmyslový gigant Rheinmetall. Ten má v plánu do konce roku 2027 navýšit svou roční produkci na 1,1 až 1,5 milionu kusů granátů ráže 155 milimetrů (stejný cíl jako CSG). V současnosti disponuje výrobní kapacitou 750 tisíc kusů ročně.
Rheinmetall je stejně jako CSG obchodován na burze. Avšak zatímco česká skupina se se svou tržní kapitalizací pohybuje necelé dva měsíce od vstupu na burzu kolem 750 miliard korun, Rheinmentall je zhruba pod metou 1,8 bilionu korun, tedy více než dvakrát tolik.
I německému kolosu se podařilo vybudovat svou vlastní velkorážovou vertikálu a stejně jako CSG tak těží ze synergií. Velkou výhodou je také postavení primárního dodavatele německému Bundeswehru, kterému se česká armáda objemem objednávek nemůže rovnat.
Za zmínku však nepochybně stojí také Nammo AS, vlastněný společně norskou vládou a finskou společností Patria. Nammo volí jinou strategii než Rheinmetall a CSG, kteří excelují v masové výrobě konvenčních dělostřeleckých granátů. Severský podnik se zaměřuje na technologicky nejvyspělejší typy munice, které pohání například náporový motor ve spolupráci s Boeingem a které dosahují na střelnicích rekordních balistických ukazatelů.
Kromě toho už má Nammo vlastní továrnu v USA, kde na Floridě vyrábí prachové dělostřelecké náplně a pevné raketové motory. CSG ve Spojených státech staví taktéž: továrnu na granáty ráže 155mm přímo pro americké ministerstvo obrany. Norsko-finský projekt tak není pro Strnada vyzyvatelem z hlediska objemu, ale spíše technologické vyspělosti velkorážové munice.
Ještě trochu jiný model – který využívá částečně i CSG nebo Rheinmetall – zvolil francouzsko-německý konglomerát KNDS, který páruje dodávky vlastní munice spolu s dělostřeleckými platformami, jež hojně exportuje. Některé trhy tím svým konkurentům silně komplikuje – ačkoliv by munice od CSG byla například s dálkově ovládanou houfnicí RCH 155 od KNDS kompatibilní, těžko se k dodávkám munice bez svolení KNDS dostane.
Ve Francii se ještě vyplatí zůstat. Tamní státní společnost Eurenco totiž hraje klíčovou roli ve spoustě dodavatelských řetězců, i když tím, že vyrábí jen energetické materiály pro pozdější výrobu, stojí trochu v pozadí zájmu. Stále ale platí, že schopnost uplatnit se na evropském muničním trhu je přímo úměrná schopnosti zajistit si dodávky právě od Eurenco, které má joint ventures po celé Evropě. Ten poslední ohlásila právě s CSG.
ZVS Holding, který vlastní spolu se slovenským státem Strnadova skupina, podepsal s Eurenco začátkem března memorandum o vytvoření společného podniku a výstavbě gigantického závodu za 300 milionů euro na výrobu modulárních systémů výmetných náplní, bez kterých se žádná velkorážová munice neobejde.
Zmínit bychom ale měli též českou STV Group miliardáře Martina Drdy. Jediná společnost, která vyrábí velkorážovou munici na území Česka, dnes podle svých odhadů disponuje kapacitou kolem 300 tisíc kusů munice 155 milimetrů ročně. Ty vyjíždějí z její továrny v Poličce na Pardubicku.
Malá ráže
Ještě růžovější je pozice CSG v segmentu malorážové munice, ve které se stala akvizicí amerického Kineticu největším světovým výrobcem. Za neméně podstatnou lze ale považovat i akvizici velké italské muničky Fiocchi před čtyřmi lety, bez níž by se akvizice Kineticu nikdy neuskutečnila.
Trh s malorážovou municí se řídí podle zcela jiných pravidel než ten s velkorážovou. Zatímco dělostřelecké granáty či tanková munice nemají logicky soukromé odběratele a poptávku tak táhnou výhradně státní armádní zakázky ovlivněné světovými konflikty, malorážová munice má globální civilní trh, na který putuje kolem 80 procent veškeré světové výroby.
Za první tři kvartály 2025 se CSG v rámci její divize Ammo+ zaměřené na malorážovou munici podařilo vygenerovat tržby přes miliardu euro a zisk EBITDA přes 168 milionů euro.
Mezi hlavní konkurenty CSG by se dal určitě zařadit belgický FN Browning, který utržil za rok 2024 celkem 934 milionů euro, přičemž velká část z toho šla ze zakázek pro armády a ozbrojené složky. Na paty se CSG pověsili Belgičané hlavně po loňské akvizici francouzské muniční skupiny Sofisport, pod kterou spadají značky jako Nobel Sport, Cheddite či Elye Hawk.
I FN Browning má vlastní strategickou dohodu s už zmíněným Eurenco a v příštích letech může hrát pro českou skupinu roli hlavního konkurenta.
Italská Beretta je od roku 2022, kdy koupila švýcarsko-německou muničku RUAG Ammotec, dravým hráčem, byť již s relativně významným odstupem od CSG a Browningu. Italská zbrojovka dlouho excelovala ve výrobě pistolí či brokovnic a optiky. Tím, že si do portfolia přidala muniční segment, dodává do tendrů kompletní výbavu. Právě v tendrech pro řadu elitních složek států NATO se Beretta s CSG střetávají.
V malorážové munici má CSG nicméně i výrazného českého konkurenta v podobě vlašimského Sellier&Bellot, který od května 2024 spadá pod Colt CZ Group českého miliardáře Reného Holečka. Výrobce z Vlašimi má dlouhodobě velice dobrý průnik na masivní americký civilní trh a zvládá efektivně vyrábět ve velkých objemech. Podobně jako Beretta tak Colt CZ zkompletoval vzájemně se doplňující osu ručních zbraní a malorážové munice.
Pozemní technika
Dalším byznysovým pilířem CSG je segment pozemní techniky a dělostřeleckých platforem, prapůvodní oblast společnosti Excalibur Army, kolem které celá skupina začala v devadesátých letech růst. Kromě olomouckého Excaliburu je pro CSG klíčová také kopřivnická Tatra, ve které se Strnad mocensky dlouhodobě přetlačuje s Denisou Materovou a jejím Prometem.
V rámci pozemní techniky CSG vyrábí celou škálu vozidel: bojová vozidla pěchota Pandur, obrněné Titusy, Patrioty či Tadease, tanky T-72 a T-55, houfnice Morana, Dita či Dana, raketomety RM-70 Vampir či BM-21, ale i různé druhy ženijních vozidel.
V tomto segmentu je zajímavé sledovat provázanost jednotlivých konkurentů. Tak například už výše zmíněné KNDS platí společně s Rheinmetallem za jednoho ze dvou hlavních evropských výrobců pozemní techniky. Společně však pracují na gigantickém projektu vývoje evropského tanku MARTE, který by se mohl začít vyrábět příští rok.
Zatímco sama si KNDS vyrábí třeba obrněná vozidla Griffon, Jaguar nebo Serval, podvozky Tatra od CSG tvoří základ pro obrněné Titusy či houfnice Caesar 8×8. Za stovky milionů euro bude česká společnost vyrábět také korby a komponenty pro nejnovější tanky Leopard 2A8, které vzniknou v provozech CSG.
V bojových vozidlech pěchoty je hlavním konkurentem CSG opět Rheinmetall. Jeho platformy Puma, Lynx a případně Boxer se v tenderech proti Pandurům objevují nejčastěji. Svou továrnu na Lynxy má Rheimentall už například v Maďarsku, kde podepsala CSG začátkem března dohodu s maďarskou Rábou, podle které by se na tatrovácké podvozky mohly montovat americké raketomety HIMARS.
I britské BAE Systems jsou se svými švédskými pobočkami Hägglunds a Bofors hráčem, kterého se vyplatí sledovat. Jejich bojové vozidlo pěchoty CV90 patří mezi nejoblíbenější mezi evropskými armádami, objednala si je ostatně také české armáda.
Ze severu pochází také výrobce kolových vozidel Patria, která patří těsnou většinou Finsku a ze 49 procent norskému Kongsbergu. Za tvrdou konkurenci pro Pandury se dá považovat rodina vozidel AMV 8×8 a především program CAVS na platformě 6×6, za kterým stojí spolupráce Finska, Lotyšska, Švédska a Německa.
Drony
Systémy pro letectví, kybernetiku a řízení letového provozu sice netvoří zásadní část byznysu CSG, přesto stojí za pozornost. Už jen proto, že skupina plánuje vybudovat novou robustní dronovou divizi. V této oblasti se dnes opírá především o několik specializovaných firem: pardubický Eldis, jednoho z předních světových výrobců letištních radiolokátorů, společnost Retia, která vyvíjí 3D radary a integrační systémy protivzdušné obrany Spyder, a také CS Soft, vývojáře systémů pro řízení letového provozu (ATM).
Lídři evropského trhu zatím nicméně leží jinde. Francouzský Thales je lídrem dokonce na globální úrovni a je schopný utržit ročně přes 20 miliard euro, což je výsledek za rok 2024, přičemž se dá za rok 2025 počítat s dalším růstem. Thales si udržuje náskok především díky masivním investicím do vývoje, do kterých ročně investuje kolem pětiny svých tržeb, tedy kolem 102 miliard korun.
Relativně silnou pozici má i španělská Indra, která se usadila na pozici klíčového integrátora systémů řízení letového provozu. Za rok 2024 dosáhla necelých 5 miliard euro v tržbách. Další významní hráči v segmentu letectví jsou v Evropě také italské Leonardo či německé Hensoldt AG.
Co z toho všeho tedy vyčíst pro momentálně největší českou veřejně obchodovanou firmu? CSG se dostala do mimořádně silné pozice, ze které v mnoha sektorech zdatně sekunduje velkým zbrojovkám na západě Evropy a v některých je dokonce předbíhá. Pro dlouhodobou stabilitu byznysu bude však potřebovat dále stahovat jistý technologický dluh, který má oproti svým konkurentům především v segmentu pozemní techniky, a zaměřit se na produkty s vyšší přidanou hodnotou.
Tolik byznysově výkonná výroba velkorážové munice je totiž přece jen odvislá od aktuálních geopolitických konfliktů. O ty teď není nouze. Ale nemusí tomu tak být napořád.
The post S kým soupeří Strnad? Evropské zbrojovky jsou klubko konkurence i spolupráce appeared first on Forbes.