Kmen promluvil! Nejlepší reality show začíná padesátou sezonu. Proč pořád funguje?
V roce 2000 to byl odvážný experiment, o 26 let později uctívaná stálice. Americká reality show Survivor se nyní dočkala těžko uvěřitelné padesáté série. Sociální experiment kombinovaný se soutěžemi a trosečnickou zkušeností se ukázal jako formát, který nepřestává bavit.
Rozpálené slunce pražící na oceánem obklopený ostrov, krev, pot a slzy intrikujících soutěžících a všudypřítomné kamery. Fidžijské souostroví hostí 24 rozličných individualit. Zůstane ale pouze jeden. Nejde o pouhou soutěž, nýbrž o specifický mikrosvět s takřka laboratorními parametry. Sport se potkává s mýdlovým melodramatem.
V tom je kouzlo reality show Survivor, která se tento týden vrátila zpět. Už popadesáté. Zatímco česká mutace na Oneplay odstartovala 23. února, ten skutečný král přišel až o dva dny později. Vlajková loď stanice CBS u nás sice nikdy do mainstreamu nepronikla, i proto se tuzemské televize pokoušely již o tři lokální verze, v zámoří však od svého startu v roce 2000 platí za součást kulturního dědictví.
Soutěžící jsou vysazeni na opuštěném ostrově. Obstarávají si příbytek a potravu, přičemž v pořádaných soutěžích bojují o výhody. Vyhrává poslední přeživší, který dokáže ustát vyřazování kmenové rady a rozmělnění zprvu pevných týmů.
Finále první řady Survivora vidělo v lineárním vysílání více než padesát milionů diváků. Nyní už průměrná televizní sledovanost krouží okolo osmi milionů. Dlouhověkost Survivora však zdaleka nezávisí jen na televizi. Lidé jej s exkluzivními předplatnými sledují na Paramount+ nebo na webu CBS.
Z nelineárního vysílání těží i československá verze s tváří Ondřeje Novotného. V USA je Survivor stále jednou z nejpopulárnějších reality shows, navíc s enormním popkulturním kapitálem.
Neoddělitelná tvář pořadu Jeff Probst, který se z moderátora postupně stal zároveň showrunnerem, v rozhovoru pro The Washington Post popsal Survivora jako „riskantní a odvážný experiment vystavěný okolo skutečných lidí a opravdových sázek i nejistoty“, za klíčovou pokládá důvěru vloženou v daný formát a hráče.
Vytrhnout lidi z pohodlí výdobytků moderního světa, izolovat je na opuštěném ostrově a nechat je soutěžit o věci potřebné k přežití. Na jedné straně stojí soutěživost, na straně druhé budovaný konflikt. To jsou dva opěrné body konceptu. K tomu je zapotřebí pečlivý casting, jenž je velmi náročný a dlouhý, rozhoduje každý detail. Tvůrci záměrně obsazují většinou extrovertní jedince.
S nimi důmyslně pracují v archetypálních konturách, účastníci postupně krystalizují své role. V každé sezoně najdeme silného vůdce skupiny, autoritativní typ s výjimečnými schopnostmi, kterého si ostatní váží, neoblíbenou a ze skupin vykloubenou osobu a pak nejpočetnější část přizpůsobivých členů, následujících vůdce týmu.
Drama plyne z proměnlivosti mezilidských vztahů. Ty jsou samozřejmě stupňované předepsanými liniemi ve scénáři. Reality tv nabízí pozoruhodný mix předstírání, vykonstruovanosti a bezprostřední autenticity, kdy se odhaluje pravá nátura soutěžících. Anebo také ne, neb řada soutěžících volí pečlivě vykalkulovanou přetvářku a performanci.
V zásadě jde o dětskou hru pro dospělé. Akorát si místo vojáků na pískovišti hrají na trosečníky obklopené oceánem v extrémních podmínkách, s cílem vyhrát milion dolarů. Soutěžící pracují s vědomím, že jsou neustále pod drobnohledem kamer. Využívají toho, nehraje se pouze o peníze, ale také o diváckou oblibu u obrazovek.
Ta je kruciální pro směřování jedinců po skončení show. Její kouzlo spočívá v tom, že z obyčejných lidí dělá celebrity, zatímco z celebrit dělá obyčejné lidi. Casting mixuje lidi různorodých profesí s veřejně známými osobnostmi, většinou však nejde o celebrity „áčkového“ typu. Pro všechny může jít o solidní boost jejich mediálního obrazu, s nímž se dá po opuštění ostrova pracovat.
I z tohoto důvodu jde o lukrativní příležitost. V USA se však díky tradici soutěžící hlásí z čisté lásky k samotné hře. Z celonárodního fenoménu se totiž postupně vyprofiloval pořad s jednou z vůbec nejoddanějších fanouškovských subkultur na světě. Survivor je zároveň extrémně přístupný. Ansámbl soutěžících je multigenerační.
V televizi jej sleduje starší publikum, zatímco na internetu ti mladší, vyžadující přímou interaktivitu, kterou jim dopřávají sociální sítě. Na nich mohou pod různorodým obsahem diskutovat o oblibě soutěžících, spekulovat, koho by poslali ven, a komunitně soutěž prožívat.
Nutností jsou dnes doprovodné pořady či podcasty, rozšiřující celkový zážitek. Survivor se naprosto organicky přizpůsobil trendům digitální doby, aniž by na svém konceptu cokoli měnil.
Do sledování je velmi jednoduché naskočit, pravidla a průběh jsou banální. Nemusíte mít odsledováno x sérií. Plnění různorodě bizarních úkolů je atraktivní, ještě atraktivnější jsou však vrcholné momenty, kdy se tým po náročné spolupráci musí rozhodnout, kdo půjde z kola ven. Právě v těchto chvílích splývá fikce a realita do slastně divácké katarze.
Jako diváci prahneme po autenticitě, zároveň ale víme, že je před námi fabrikován fikční příběh, nejpatrněji skrze napínavou střihovou skladbu, jež pro emoce vytrhává z kontextu různorodé situace. Účastníci se pak snaží držet své vymyšlené postavy, o to pozoruhodnější je, když se jim tuto fasádu nepodaří udržet. Pod umělostí a pečlivě orchestrovaným tvarem vždy probublává něco hluboce lidského a opravdového.
Survivor je brilantní sociologickou sondou, neustále problematizující to, co je vlastně reálné. Co nejvíce ovlivňuje pravdivost našeho ducha. Dělá z nás nasazená maska a uměle vytvořené prostředí o něco méně skutečného jedince? Jak důležitý je pro nás morální kodex? Tyto otázky jsou s identitou pořadu mezi řádky hluboce provázané.
Jednoduchá formule Outwit, Outplay, Outlast – slogan pořadu – je výsostně efektivní. Kombinuje totiž hned několik prvků úspěšných pořadů, většina z nich však staví svůj koncept pouze okolo jednoho aspektu. Jakkoli se formát reality TV rozkoukával již v osmdesátých letech a v devadesátých letech se etabloval už i jako pojem, Survivor byl opravdu prvním mainstreamovým hitem.
Právě on vyšlapal cestu pořadům jako American Idol nebo Amazing Race. Přesto první verze s názvem Robinson pochází ze Švédska z roku 1997 a stále běží. Formát je díky své univerzálnosti jednoduše přenositelný, navíc levný na výrobu. Náklady na reality show jsou ve srovnání s dramatickými pořady v řádech klidně i násobně nižší.
Existuje nespočet různojazyčných mutací. V Česku ta první přišla roku 2006 s počeštělým názvem Trosečník, moderoval ji Marek Vašut, kopírující spíše hereckou polohu vypravěče svého amerického předobrazu. Snažil se navázat na úspěch tehdy celonárodního fenoménu Vyvolení. Trosečník byl sešněrovaný neměnnou strukturou, nenabízel prostor pro nepředvídatelné momenty.
Zároveň zcela ignoroval osobní příběhy soutěžících i jejich typologické zařazení. Postrádal konflikt a drama, stal se čistou soutěží. V roce 2017 jsme dostali druhý pokus s názvem Robinsonův ostrov moderovaný současnou stálicí Ondřejem Novotným.
Ten byl přesným opakem. Hledal spontánnost, s trochou nadsázky šlo právě o Vyvolené v divočině. Trosečník z 800 tisíc diváků klesal pod půl milionu, Robinsonův ostrov se průměrně pohyboval nad hranicí 550 tisíc.
Nejdéle trvající verze je až ta třetí. Survivor Česko & Slovensko se vydává do své páté sezony. Těží z angažování různorodých influencerů, na platformách nalezneme řadu připojených podcastů. Zaostřuje se na vyhrocené hádky a průběh soutěží, přesto v něčem působí neorganicky. Jakkoli je nejúspěšnější, samotný tvar je plný nadbytečných a stopáž uměle natahujících záběrů. Budované drama postrádá cit a zručnost, stylisticky i vypravěčsky spoléhá na tendenční a globálně již dávno překonané prvky.
V mnoha částech je cítit, že formátu od tvůrčího týmu není dána taková péče. Vše je tak nějak mechanické, výběr soutěžících postrádá striktní pečlivost, díky níž má celý pořad fungovat. I když povrchně tvůrci koncept ovládli, skoro by se až chtělo říct, že nevystihli duši samotného pořadu. A jistě, i v Americe jde o vrcholný showbyznys.
Na prvním místě je však samotná hra. Tady se až na výjimky většinou jedná o sbírání pozornosti. Doufejme, že i tuzemský Survivor najde svou identitu, chce to ale čas. A můžeme se vedle něj paralelně ponořit do sledování amerického titána, který ani popadesáté neztrácí dech a svěžest. Survivor je totiž nejlepší televizní hra a největší společenské zrcadlo.
The post Kmen promluvil! Nejlepší reality show začíná padesátou sezonu. Proč pořád funguje? appeared first on Forbes.