Silicon Valley vyhledává psychopaty, kteří chtějí ovládat svět, říká ekonomka Tenconi
„Evropa má jednu obrovskou výhodu, kterou obvykle považujeme za brzdu byznysu. Je jí naše vysoká životní úroveň, která nám v budoucnu přitáhne investory,“ říká v rozhovoru pro Forbes uznávaná italská ekonomka Raffaella Tenconi.
Raffaella Tenconi se od ostatních ekonomů hodně odlišuje. Ve svých modelech se zabývá faktory, které spadají více do politologie a místy do psychologie či úzce zaměřených zákoutí sociologie. Dělá to ale z dobrého důvodu: chce dostat co nejpřesnější obrázek toho, co se na světových finančních trzích děje.
Řeší motivaci voličů, vůli státních institucí něco skutečně dělat, jejich tendenci jen činnost předstírat i to, jakým způsobem nám emoce kódují od dětských let přístup k riziku. Nebo třeba zda jsou lidé opravdu racionální investoři.
Díky svému neotřelému přístupu tak působila například jako hlavní ekonomka investiční banky Wood & Company, v investiční bance Straumur i jako seniorní ekonomka pro Asii v investiční bance Dresdner Kleinwort. Ještě předtím pracovala také v Bank of America.
Do Prahy přijela zakladatelka prediktivního ekonomického institutu ADA Economics na každoroční konferenci Aspen Institutu.
A na ní například během debaty prohlásila, že způsob, jakým americký prezident Donald Trump narušuje světový řád je pro Evropu dobrá věc.
Jak by měla Evropa reagovat na kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa? A kterou z těchto reakcí považujete za dobrou, nebo špatnou?
Dobrá je ta, kterou vidíme teď. Evropa je kooperativnější a především aktivnější než dřív. Snaží se přijít s řešením a vytáhnout silné stránky evropských států jako je talent, profesionalita nebo zákony. Díky tomu je evropská reakce kvalifikovaná a věcná vůči amerických požadavkům, aniž by se jim podvolovala. To je důležité, pořád totiž existují národní zájmy.
A špatná reakce? Za tu bych považovala přílišné ústupky vůči Spojeným státům až do bodu, kdy by začaly podrývat konkurenceschopnost Evropské unie. Na světě je určité procento lidí, kteří si myslí, že by Evropská unie neměla existovat vůbec. Říkají, že je přeregulovaná, nemá optimalizovanou měnu a tak dále.
Vy s těmito výtkami nesouhlasíte?
Kritiku vždycky vítám. Ale myslím si, že Evropská unie se nezhroutí. A že některé aspekty, o kterých si kritici myslí, že podrývají unijní konkurenceschopnost, jsou naopak evropská síla. Víte, důležitá je už jenom vyšší kvalita života. I když to je trochu nešťastný výraz maskující celou řadu kvantitativních faktorů.
Zvlášť ve světě, kde bude v dalších dekádách dominance dolaru dál erodovat, a kde budou technologie narušovat chod finančních trhů.
Co je ale ještě podstatnější: kapitál alokujeme na základě idejí, včetně toho, která země více vyhovuje našim představám o dobrém životě. Proto je důležité, aby Evropská unie zůstala globálně atraktivní. Posílí to její pozici.
Ve srovnání se Spojenými státy trápí Evropskou unii hlavně stav kapitálových trhů, vy jste ale optimistka. Proč?
Změny, které Trumpova administrativa zavádí, nahrává ohledně globálního přerozdělování kapitálu Evropě, včetně té východní. Vidíme to na výnosech.
Když se neoficiálně bavíte s jakýmkoliv politikem v Evropské unii, řekne vám, že 28. režim (koncept navrhovaný Evropskou komisí, jehož cílem je vytvořit jednotný právní a daňový rámec pro podnikání napříč Evropskou unií – pozn. red.) byl skvělý nápad, ale reálně ho nikdo nepodporoval.
Až do doby zhruba před rokem. Teď už se hýbeme kupředu, jakkoliv je to stále složité. Čeká nás ještě hodně práce, ale alespoň se z plánu stala realita. Už se můžeme jen dohadovat, jak dobře, nebo špatně jsme to zvládli. Proto jsem optimistická, protože nestojíme na místě.
Je pro kapitálové trhy důležité, aby se lidé naučili víc investovat?
Je. Kromě regulatorních změn je důležitá ochota Evropanů více investovat. To je ale dlouhý proces. Naštěstí je zvyšování finanční gramotnosti prioritou pro mnoho členských států. Zlepšení se už reálně děje. Samozřejmě není to samospásné řešení, ale rozhodně je to důvod pro konstruktivní optimismus.
Nedávno jsem měl možnost bavit se s dvěma českými startupistkami. Obě se vydaly do Silicon Valley pro financování, obě ho dostaly. A pak velmi ostře zkritizovali stav evropských investorů a jejich absolutní neochotu brát na sebe jakékoliv riziko. Dá se to změnit rychleji než za jednu generaci?
Podívejte, já jsem Italka, Itálii považuji za jeden z podnikatelsky zaměřených evropských států. Když jsem byla mladší, současná podoba Evropské unie neexistovala, euro jsme neměli. A banky bývaly ochotnější zafinancovat téměř cokoliv. Dokonce bychom mohli říct, že byly až příliš ochotné. Přesto apetit po inovacích existoval, nejen v Itálii.
Proto s vámi nesouhlasím, že k mentální změně potřebujete celou generaci. Podle mě je například regulace bank v Evropě přehnaná. Byznys model dnešních bank je až příliš vychýlený směrem k produktům, které vůbec nepodporují podnikavost. To se ve filozofii regulátorů musí změnit.
Nebrání efektivnějšímu fungování Evropské unie zájmy jednotlivých národů?
Samozřejmě, že Evropská unie je projekt, ve kterém sice chtějí všichni spolupracovat, ale vzájemně si příliš nevěří. Němci nevěří Italům, Češi nevěří Maďarům a tak dále. Ale vše se dá překonat.
Když už ale srovnáváte Evropu se Spojenými státy, můžeme stejně tak říct, že i v Silicon Valley zašli příliš daleko. Je to neuvěřitelné místo, kde najdete veškerý světový kapitál. Ale v praxi akorát hledají psychopaty.
Psychopaty?
Ano, vyhledávají ty, kteří mají globální ambice, sen o globální dominanci. A ono to funguje. Myslím si, že svět si ještě neuvědomil, co znamená vytvářet firmy, které jsou de facto silnějšími hráči než státy. Z toho v budoucnu vzniknou problémy. Ale neříkám, že je to celé špatně, rozhodně se někde uprostřed nachází vhodné ekvilibrium.
Hodně startupů ale odchází do zámoří, protože jsou tam lepší podmínky a američtí investoři, kteří jim na rozdíl od těch evropských dají peníze. Na oplátku však často chtějí, aby se z těchto firem staly americké entity. To Evropu nemá znepokojovat?
Odpověď na tuhle otázku začíná pochopením toho, že finanční trhy je velice těžké pochopit, jsou neproniknutelné. Takže možná jsme byli bláhoví hned od začátku, když jsme předpokládali, že všichni evropští regulátoři budou rozumět jemným nuancím finančních trhů. To je něco, co jsme dlouho opomíjeli.
Takže to podle vás chce kvalitnější lidi ve vedení evropských institucí?
Dejme tomu, že budeme mít skutečně dobré regulátory v čele evropských centrálních bank. Ale centrální banky jsou přece ze své podstaty taktéž mimořádně odtažité vůči riziku, že? Nakonec tedy na straně opravdu podnikavých lidí nestojí nikdo.
A pak je to také otázka kultury. Konkurenceschopnost si odvozujeme od velkých společností, protože ty vydělávají více peněz a měření HDP je také dost jednoduchý proces.
Ale podnikání je ve skutečnosti velké klubko a velké firmy jsou jen jednou z jeho částí. Jenže vy potřebujete všechny části. Už proto, že ne každý cílí na globální dominanci, ne každý na to v životě má.
Jenže každá kreativní činnost, do které se kdokoliv pustí, pomáhá s inflací. Každý podnikatel si samozřejmě stanoví ceny tak, aby byl v zisku. A také dává práci dalším lidem, zvyšuje kvalitu jejich životů. To je zkrátka něco, co považuji za reálnou kulturní bariéru. Evropští zákonodárci potřebují rozumět finančním trhům, což v současné době neplatí.
Skoro to zní, jako by Evropané nechápali smysl podnikání.
Možná bychom skutečně měli víc diskutovat o tom, co je to podnikání a co je opravdová produktivita. Podívejte se na Evropskou unii, které dominuje Francie a Německo. Dříve byla součástí alespoň Velká Británie, země, která podnikání rozuměla. Ale Francie a Německo vnímají byznys jen skrze velké firmy. Ale i v tom se snad posouváme dál.
Co tedy Evropa potřebuje? Více startupových národů?
Ale ty přece má. Pobaltské republiky si v tomto ohledu vedou velice dobře. Také Maďarsko si až do začátku Orbánovy aktuální vlády vedlo naprosto fantasticky. Česko si vede velmi dobře. To, co jste dokázali v autoprůmyslu, aby si udržel konkurenceschopnost vůči Číně, to je skutečným příkladem toho, co všechno se dá zvládnout, když máte disciplínu a kreativitu.
Co aktuálně nejvíc brzdí evropskou ekonomiku a společnost?
Mám velký problém se sociálními sítěmi. Kromě prokázaného negativního vlivu na pozornost mladých lidí totiž vytlačují kvalitní informace. Sociální sítě potřebují vydělávat peníze. Čím častěji je používáte, tím rychleji klesá kvalita informací, které vám poskytují.
S nástupem umělé inteligence se tohle ještě zhorší. Lidé jsou tvorové, kteří zpracovávají informace. Avšak čím víc na ně nahrnete informací, tím méně si zapamatují ty skutečně užitečné.
Mladí lidé na sociálních sítích sledují hromady blbostí místo toho, aby četli třeba vědecké knihy nebo poezii. Zkrátka cokoliv s nějakou přidanou hodnotou.
Když se snažíte předpovídat hospodářské cykly, do jaké míry důvěřujete historickým datům?
To záleží na problému, který zrovna řešíme. Například nyní zkoumáme asi dvacet různých oblastí. Jeden z mých kolegů analyzuje vliv blockchainu na ekonomiky Bangladéše a Indie. Jiný zkoumá propojenost USA a Evropské unie.
Ve zkratce: modelujeme finanční trhy. Na to potřebujeme zpracovat velké množství dat, mezi nimi určitě i ta z minulosti, především pro krátkodobé predikce pro 15 až 24 měsíců.
Ale pokud se bavíme o dlouhodobých modelech nebo hodnocení skutečně přelomových událostí, je dobré pracovat s mezinárodním srovnáním současnosti i historie a pak máme samozřejmě spousty práce při hledání užitečných faktů, které nejsou kodifikované.
Například?
Tak si vezměte třeba problém řecké Troiky (uskupení Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, které mělo řešit evropskou dluhovou krizi, především situaci Řecka, Kypru, Portugalska a Irska během finanční krize v roce 2008 – pozn. red.). Klíčem k predikci toho, zda půjde o efektivní řešení nebyla analýza navrhovaných kroků. Spočíval v tom, že jsme šli do terénu a zjišťovali, jestli ty státy daná opatření skutečně provádějí, nebo jen tvrdí, že je provádějí. Takových věcí děláme hodně.
Takže i kvalitativní analýza?
Samozřejmě, samotná data vám nedají dostatečnou perspektivu na to, co se skutečně děje. Hodně informací chybí, často důležitých informací. Navíc finanční trhy jsou celé o tom, kdo co dělá a co si myslí.
Klíčem je vždy lidské chování. Podívejte se například na americký dolar. Víme, jakým způsobem většina ekonomů predikuje vývoj měn, je to relativně limitované modelování. Ale realita je mnohem širší, ovlivňují ji současné události. Současná americká administrativa ovlivňuje, jak výzkumníci pracují, existuje určitá úroveň cenzury.
A současně je to o tom, kteří lidé zastávají klíčové pozice, co je skutečná trajektorie ekonomiky. Musíte neustále doplňovat nová a nová data, abyste dostali nejpravděpodobnější cestu, kterou se ekonomika vydá v horizontu, o který se zajímáte.
Jaké neobvyklé ukazatele nebo signály ráda používáte?
Hodně výzkumů jsme zaměřili na voličské chování a jak vstřebávají informace. ADA Economics jsem založila před deseti lety, tedy přibližně v době referenda o brexitu.
Náš první zájem byl zjistit, co doopravdy vede lidi volit tím, či oním směrem. Odkud se bere jejich rozhořčení. To byly pro nás opravdu bystré postřehy. Lidi totiž nezajímala skutečná míra inflace, protože pocitově pro ně byla zkrátka vysoká. Takže jsme se snažili pochopit, odkud se bere inflace, kterou nejsme schopni změřit.
Pomohlo nám to pochopit, co v našich modelech chybí. Například spousta digitálních služeb v tradičních spotřebních koších nebyla. Pracovali jsme na pochopení toho, jak ceny digitálních služeb ovlivňují společnost.
S predikcemi reálné inflace nám to hodně pomohlo. Pochopili jsme, jak si lidé vytvářejí očekávání, protože to nakonec určuje přístup k riziku a v konečném důsledku tedy i způsob, jakým alokujeme kapitál.
Existuje něco, co vás ve vlivu na ekonomiku při výzkumu překvapilo?
Obzvlášť poslední vlna voleb ukázala zcela jasně, že jedním z vedlejších produktů polarizace distribuce příjmů je, že menší část společnosti zkrátka nemá k riziku stejný přístup jako zbytek. Nemají příležitosti, dobré vzdělání a jejich životní zkušenost je často traumatická.
Tento typ voličů je v neuvěřitelné míře ovlivněn dezinformacemi a můžete je dostat i do situace, kdy volí zcela proti svým zájmům. To proto, že jejich uvažování na osách riziko/odměna je úplně posunuté.
Řekla bych, že ostatní složky společnosti volí celkem rozumně vzhledem ke svým zájmům, často ale děláme chybu, protože nevnímáme, co jsou ty nejpodstatnější otázky.
Co máte na mysli?
Podívejte se na průzkumy veřejného mínění. Sestavit takový průzkum je umění. Nejde jen o otázku samotnou, ale také o pořadí otázek a okolnosti dotazníku.
Většina průzkumů má už předem nějakou představu o tom, co by lidé měli říkat. Jenže pravda je taková, že elektorát má svůj vlastní pohled na to, jak se zemi ekonomicky daří.
Bohužel je to tak, že lidem nenasloucháme. A když ano, je to – především v mojí profesi – plné předsudků. Třeba v případě inflace. My řekneme, že lidé se mýlí. Že inflace je ve skutečnosti nízká a oni jsou jen idioti. My se podíváme na čísla a máme jasno. Jenže v predikcích jsou nám čísla k ničemu, když to většina společnosti bude vnímat opačně.
Myslíte, že lidé jsou v ekonomice racionální aktéři?
Přišla jsem na to, že lidé jsou racionální, přesto ale silně podceňujeme roli emocí při formování naší schopností podstupovat riziko. Dáváme racionalitě přílišný kredit a nedoceňujeme emoční část našeho rozhodování.
Od prvního dne života jsme bombardováni informacemi, že? Už odmala: jak chytnout skleničku, jak reagovat na lidi, jak číst emoce. Je to neuvěřitelný objem informací, který musí vaše mysl umět přetřídit a určit, které stojí za to uchovat a na jak dlouho. A emoce jsou nástroj, který to umožňuje.
Spojujeme si informace s emocemi. Z prvních let našich životů také nemáme konkrétní vzpomínky, máme jen „vibe“. Stejně tak si nepamatujeme čísla a data. Pamatujeme si pocity a obrazy.
Takže se dá říct, že při rozhodování jsme racionální, ale data sety, na základě kterých rozhodnutí činíme, si tvoříme skrze emoce?
Přesně tak a navíc neoptimalizujeme. Dám vám příklad. Ženy jsou na tom co se týká finanční gramotnosti hůře než muži, Italky především. Jsou dva problémy, které u nich při nakládání s penězi vidím. Zaprvé netráví ani zdaleka dostatek času získáváním dovedností, které společnost vyhledává. Ačkoliv tím každý den přicházejí o peníze, dávají přednost rodině.
Je to racionální? Z jejich pohledu ano, protože si cení lidského spojení. Pak je tu ale druhý pohled, který souvisí s tím, že v západní Evropě trénujeme ženy pro roli podružných občanů. Ženy nejsou schopné promítat představivost směrem vzhůru, místo toho se naučí, jak minimalizovat ztráty.
Takže když mají investovat do akcií, je to pro ně složité. Musíte totiž přemýšlet, jak dobrý bude majitel dané firmy a zda zvládnou vygenerovat daný objem kapitálu. Musíte umět přemýšlet pozitivně.
Jenže ženy tohle neumějí, při vzdělávání se k tomuto přístupu nedostaly. Proto je skoro zbytečné snažit se je dotlačit k tomu, aby investovaly agresivně. Země východní Evropy tohle zvládají lépe než západní Evropa.
Trochu se tím dostáváme k demografii, jednomu z vašich velkých témat. Ve východní Asii už vidíme, jak velký ekonomický dopad bude mít nepříznivá demografie v budoucnu. Je to velká konkurenční výhoda rozvíjejících se zemí oproti Západu?
Je opravdu velká. Ale také je to pro Evropu a Spojené státy obří příležitost, pokud se k tomu postaví správně. Povím vám, jak to vidím já. Podle Světové banky v následujících deseti až patnácti letech přibude v globální ekonomice kolem 150 milionů pracovníků.
To je mimochodem zhruba pracovní trh celé Evropské unie. Tihle lidé budou zcela očividně ze zemí, které jsou velice chudé a kde instituce nejsou ani zdaleka natolik stabilní na to, aby udržely funkční bankovní sektor.
Ale s technologií blockchainu budou „bankovatelní“. Blockchainové finance vám totiž umožní přístup k finanční infrastruktuře i bez bank: k platbám a hlavně remitencím, obchod se tím zrychlí a zlevní.
Myslím, že lidé si neuvědomují, jak velké narušení dosavadního systému to bude. A to jen proto, že jde o část světa, kterou považují za okrajovou. Ale ona okrajová nebude.
Stačí se podívat na Nigérii, kde je přes 42 procent obyvatelstva ve věku do čtrnácti let. Nemá to znít pejorativně, ale nebavíme se o moderní ekonomické kolonizaci?
Předně Nigérie je jednou ze zemí, která začala nejrychleji používat kryptoměny, přesně z důvodů, které jsem popsala. Ekonomické kolonizace? Nenazvala bych to tak. Naším úkolem by mělo být, aby měly tyto země přístup k našim finančním trhům, Čína se o totéž snaží už delší dobu. Měli bychom být před ní.
Ve svých modelech také často říkáte, že některé věci jsou obrovsky nadhodnocené. Co máte například na mysli?
Tak třeba americký akciový index S&P 500 je pěkně nafouknutý. Podle našich modelů se index pohybuje spíš v okolí pěti tisíc bodů než sedmi tisíc. Část důvodů leží ve struktuře trhu, Spojené státy recyklují světové úspory, protože jsou hodně vidět, každý zná Amazon, Teslu a další. Evaluace stojí ve velké míře na rozvoji AI a my si myslíme, že je nadhodnocená.
Umělá inteligence rozhodně pomůže s efektivitou, především velkým společnostem. Ale celá technologie je neuvěřitelně hladová po datech a především energii. A to až do té míry, že se stává neefektivní. Z mého pohledu natolik, že opravdu masové rozšíření napříč společností se mi nezdá reálné z pohledu cenové hladiny poptávky.
Můžete to nějak rozvést?
Dám vám konkrétní příklad. Používáme modely AI denně a hodnotíme kvalitu jejich výstupů. Například ChatGPT. Zlepšily se jeho odpovědi? Rozhodně. Zvládnou modelovat lépe než my? To sice ne, ale v průměru dodává solidní výsledky.
Jenže jakmile mu zadáte něco opravdu složitého, co by mi zabralo hodně času, začne krátit odpovědi. Když jsem mu třeba dala před měsícem přečíst devět set stránek jednoho projektu s tím, že má udělat odrážky ke každé kapitole, řekl prostě ne.
Je to příliš dlouhé a stálo by to příliš energie. Jenže jak se pak na to jako podnikatel můžu spolehnout? Jedině pokud jsme velká firma a můžu si velké výdaje v případě potřeby dovolit. Právě kvůli míře užívání bude cena za využívání modelů AI hodně kolísat.
Takže je investování do umělé inteligence bublina?
Je to bublina, ale zatím nezačala praskat. Bude potřebovat trochu více času.
Je predikování vývoje ve světě těžší než bývalo?
Určitě ano. Šířka záběru, který musíte mít, je větší. Když jsem začínala, bylo vše snazší. Globalizace se ubírala jedním směrem a přístup k datům tak byl jednodušší. Dnes musíte oproti tomu více věcí modelovat. Ale je to o nalezení správného přístupu, není to nemožné. Jen na tom spálíte mnohem více energie.
The post Silicon Valley vyhledává psychopaty, kteří chtějí ovládat svět, říká ekonomka Tenconi appeared first on Forbes.