Anna Jagellonská a čeští surrealisté. Proč musela Národní galerie omezit plány?
Národní galerie v Praze představila plány pro letošní rok. Vedle chystaných lákadel ale upozornila i na obtížnou stránku současného provozu: omezený rozpočet, kvůli němuž pozornost spíše než k produkci výstav současného umění upírá k akvizicím, péči o stálé expozice, spolupráci s ostatními subjekty nebo také k výstavbě nového depozitáře v Jinonicích.
V loňském roce navštívilo Národní galerii v Praze přes půl milionu lidí (včetně vstupů zdarma), nejvíce jich přišlo do stálých expozic. Loni instituce ve všech svých objektech uspořádala celkem čtrnáct výstav a dvanáct menších přehlídek děl grafického kabinetu, letos to bude o něco méně. Ředitelka instituce Alicja Knast to přikládá omezenému rozpočtu, který instituci poskytuje její zřizovatel, ministerstvo kultury.
Národní galerie hospodaří s rozpočtem zhruba půl miliardy korun včetně dotací, které podle její finanční ředitelky Ireny Žáčkové činí asi dvacet až třicet milionů korun ročně. Přes osmdesát procent příjmů instituce pochází z příspěvků ministerstva kultury.
„Více než osmdesát procent našeho rozpočtu jde na provoz sedmi historických budov, o které pečujeme,“ uvedla Alicja Knast. Loni Národní galerie na výstavních projektech vydělala 48 milionů korun, což je přibližně stejně jako v předešlém roce. Dalších dvacet milionů korun přišlo z pronájmů, pět milionů z prodeje publikací a jednotky milionů z prodeje práv k reprodukcím, zaznělo ve středu na tiskové konferenci.
Nejúspěšnější výstavou loňského roku byla přehlídka Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900 ve Valdštejnské jízdárně. Tento prestižní prostor letos zůstane po většinu roku ze strany Národní galerie nevyužitý, dle slov Alicji Knast si jízdárnu vyžádal Senát ČR pro své akce k vlastnímu výročí.
Na podzim tam ale NG zahájí svůj nejambicióznější výstavní projekt letošního roku věnovaný Anně Jagellonské a umění její éry, tedy šestnáctého století. Po sedmi letech kurátorského výzkumu by se tam měla objevit díla od Lucase Cranacha, Tiziana nebo Albrechta Dürera včetně zápůjček z celé Evropy.
Posledně jmenovanému umělci se bude galerie věnovat intenzivně v roce 2028 v souvislosti s jeho výročím. I proto má letos začít rozsáhlé restaurování jeho slavného obrazu Růžencová slavnost.
Další chystanou výstavou z původní produkce Národní galerie je výstava Proti proudu věnovaná české surrealistické skupině, která bude od listopadu probíhat ve Veletržním paláci a ukáže například díla Toyen, Jindřicha Štyrského nebo manželů Švankmajerových.
Žádné vlastní výstavní projekty věnované současným umělcům v letošním roce Národní galerie neplánuje s odkazem na nedostatečné finance. Namísto toho ředitelka Alicja Knast zdůrazňuje zaměření na spolupráci s dalšími institucemi nebo akcemi, například UMPRUM, Bienále ve Věci umění, Lunchmeat, Signal festival, Designblok nebo Den architektury.
Z loňského roku v tomto ohledu vyzdvihuje spolupráci s pařížským Louvrem na výstavě věnované umění doby Rudolfa II., otevření stálé expozice Jana Zrzavého na zámku v Telči či spolupráci s Pražským hradem na výstavách Franta nebo Vltava slavná a splavná.
Po loni započaté rekonstrukci se má při příležitosti bienále letos otevřít Československý pavilon v Benátkách, který oslaví výročí sto let. Po dvaceti letech zde proběhne společná prezentace Česka a Slovenska, a to prostřednictvím projektu The Silence of the Mole, který sestává z dialogu filmu Jakuba Jansy se sochařskou instalací uměleckého dua Selmeci Kocka Jusko.
Prvními letošními výstavami v Národní galerii budou ty věnované 230. výročí založení, které si instituce připomene 5. února. Datuje se ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, z nějž se postupně vyvinula.
Historii instituce připomenou dva komornější výstavní projekty ve Veletržním paláci, které připomenou jak dary a akvizice, z nichž vyrostla sbírka Národní galerie v Praze, tak prostory, v nichž instituce v průběhu času sídlila. Na víkend 7. a 8. února, kdy bude do všech objektů NG vstup zdarma, je připraven i program pro veřejnost.
Nejvíce návštěvníků míří podle Alicji Knast do stálých expozic, Národní galerie v loňském roce dokončila poslední z nich, tedy sedmou. Otevřením této expozice má nyní plocha galerie na stálé i dočasné výstavy přes 36 000 m², což z ní dělá jeden z největších výstavních prostorů v celé Evropě.
Na stole zůstává palčivá otázka rekonstrukce Veletržního paláce, kde do 22. února probíhá první retrospektivní výstava sochaře Aleše Veselého. Má na ni částečně odpovědět letošní studie toho, jak nejlépe investovat 300 milionů korun na jeho úpravy.
Jeho denní návštěvnost je nyní okolo 500 až 700 osob, řada prostor zůstává nevyužitých. Rekonstrukce je vázaná na výstavbu nového depozitáře Depo Jinonice, kam se posléze umělecká díla z Veletržního paláce přesunou. Otevřen by měl být v letech 2028 nebo 2029.
Loni tato novostavba, která bude vůbec první budovou v historii postavenou přímo pro potřeby Národní galerie, získala pravomocné územní rozhodnutí a letos má proběhnout výběrové řízení na jejího zhotovitele. Na projekt obdržela od ministerstva kultury dotaci ve výši 2,2 miliardy korun. Rekonstruuje se také Palác Kinských, kde do konce roku proběhnou práce, které mají přinést lepší zázemí pro výstavy a dostupnost prostor.
Důvodem, proč má Národní galerie v Praze v plánu podstatně méně výstavních projektů, je podle Alicji Knast to, že příspěvek od ministerstva kultury zůstává stále stejný i bez ohledu na hodnotu peněz, do níž se promítají inflace a zvyšující se ceny energií.
„Zatímco v roce 2019 bylo možné investovat do výstavních projektů 110 milionů korun, což představovalo přibližně 23 procent našich celkových nákladů, tak v roce 2025 jsme mohli vynaložit na výstavy pouze 54 milionů korun, tedy jen jedenáct procent,“ doplňuje Alicja Knast s tím, že letos by to mělo být ještě méně, asi 51 milionů. Pozornost by v loňském roce chtěla i nadále věnovat také digitalizaci.
V otázce, zda investovat více do výstav, nebo tvorby sbírky, se Alicja Knast přiklání k posilování akvizic. Rozpočet na ně byl v loňském roce nejvyšší za posledních patnáct let, především díky příspěvkům z Akvizičního fondu ministerstva kultury.
Do nákupu umění Národní galerie v Praze v uplynulém roce investovala 21 milionů korun. Sbírky obohatila o stovku uměleckých děl, z nichž dvacet bylo od současných tvůrců.
„Ve většině se u nově zakoupených děl jedná o autory, které jsme ještě neměli ve sbírce,“ uvedl Michal Novotný, ředitel Sbírky umění po roce 1945, do níž přibylo nejvíce děl. Jako příklad nejdůležitějších nákupů jmenuje třeba práce Kláry Hosnedlové nebo Čestmíra Sušky.
Příliš dalších relevantních jmen současných mladých autorů se v seznamu akvizic ale neobjevuje. Část děl prý přišla také formou daru, například od Radka Brousila, Filomeny Borecké nebo Vojtěcha Kováříka.
„Akviziční fond ministerstva kultury je ze své podstaty stavěn na větší akvizice,“ říká s poukazem na složité administrativní zpracování, které při každé položce prochází schvalováním komise. Za zásadní považuje například také nákup děl Lubomíra Typlta.
„Za historii NG ale nikdy nepřibylo tolik děl do sbírky umění po roce 1945. Objem prostředků, které jsme na to získali prostřednictvím fondu ministerstva kultury, je snad nejvyšší po roce 1989,“ tvrdí Michal Novotný k posílení části sbírky, za niž je zodpovědný.
Čítá podle něj zhruba deset tisíc děl od 1600 umělců. „Do budoucna se budeme snažit o nákup mistrovských děl z období po roce 1989, která jsou zároveň atraktivní,“ tvrdí.
The post Anna Jagellonská a čeští surrealisté. Proč musela Národní galerie omezit plány? appeared first on Forbes.