Pomůže 1,5 miliardy Indů postavit Evropu na nohy? Nadšení bych krotil, říká ekonom
Zní to skvěle. Největší obchodní dohoda, trh s půl druhou miliardou lidí, úsměvy, podané ruce. Recept na vzkvétající ekonomické vztahy, tak se nová dohoda mezi Evropskou unií a Indií často prezentuje. Ale jaká je realita? Podle ekonoma z výzkumného pracoviště CERGE-EI Viléma Semeráka, který se dlouhodobě věnuje problematice mezinárodního obchodu a ekonomickému vývoji v Asii, přináší příležitosti i pro české firmy, ale nepůjde to tak hladce, jak se možná na první pohled může zdát.
Jak je tato dohoda významná? Měli bychom ji chápat ve světle zmrazené dohody mezi EU a USA, nebo je to dlouhodobý projekt, který není přímo spojený s aktuálními mezinárodně-politickými událostmi?
Je to obojí. Protože na jednu stranu byla Evropská unie velmi aktivní s přípravou podobných dohod prakticky s každým ve světě. A Indie mezi zeměmi integrovanými do obchodního rámce dlouho chyběla. První pokusy o podobnou dohodu začaly skoro před dvaceti lety.
Evropa bývala hodně ambiciózní a často se do dohod snažila dostat věci související například s bezpečnostními a politickými právy. Ale tenkrát byl velký problém s domácím indickým ekonomickým systémem, který je hodně byrokratický, hodně tam bují vztahy mezi byznysem a politiky. Indická strana preferovala nechat systém uzavřený spíše pod kontrolou domácích politiků. Takže je tam ta dlouhodobá rovina.
A že se to nyní podařilo dotáhnout je dané současnými problémy?
Současná situace tlačila na obě strany. Indie se ocitá v situaci, kdy je hodně závislá na Číně a ráda by, aby ta závislost byla trochu menší. Současně je ale pod tlakem Spojených států, kde současná cla dosahují zhruba 50 procent, takže je jednou ze zemí, které jsou v té obchodní oblasti postiženy nejhůře. Plus se jim komplikují vztahy i v oblasti exportu služeb a také v tom, co pro ně bylo často zajímavým individuálním cílem, tedy možnosti kariér indických programátorů a expertů v amerických společnostech.
Zároveň se Indie hodí Evropě, je to tak?
Dá se to tak říct. Na evropské straně je snaha demonstrovat, že nejsme závislí pouze na Americe a snaha vybalancovat vztahy s jinými velkými hráči. Ale velkých hráčů, se kterými Evropa zatím nemá podobné vztahy a kteří by za to stáli, tolik není.
Nedávno byla úspěšně uzavřená dohoda s Japonskem, s Koreou už má Evropská unie dohodu dlouhodobě a s Čínou je to problematické, protože vidíme velká bezpečnostní rizika. Tudíž se Indie nabízela jako logický partner. Je pravděpodobné, že vztahy s USA k tomu kvazi pozitivně přispěly tím, že možná trochu snížily neochotu Evropské unie k určitým ústupkům při vyjednávání.
Jak významná bude dohoda po ekonomické stránce z pohledu evropských firem? Může kompenzovat potíže s trhem v USA, kde i dál panuje nejistota kvůli možným clům?
Pouštím se trochu na tenký led, protože ještě jsem si nezkoušel dělat vlastní propočty a ani jsem neviděl, že by někdo už publikoval detailnější simulace. Jeden důvod přitom je, že ještě nebyl publikovaný ani finální text dohody. Druhá věc je, že se současně jednalo o třech dohodách. Jedna z nich byla dohoda o zóně volného obchodu, druhá o ochraně investorů a třetí je dohoda, která hodně zajímá evropské firmy, a to je dohoda o ochraně geografických označení.
To znamená ochrana pro všechny známé evropské značky, které se snažíme hájit proti konkurenci třeba z Ameriky nebo ze strany dalších zemí jako Číny na indickém trhu. Zatím byla úspěšně uzavřena jen ta první obchodní dohoda, na dalších se ještě pracuje.
Dobře, ale jaké jsou tedy alespoň odhady pro její ekonomický dopad?
Tam je důležité si uvědomit, jak bude vypadat výchozí srovnávací situace, proti které budeme dopady porovnávat, a jak konečný stav z hlediska překážek, protože tam jsou poměrně dlouhá přechodná období.
Indie byla součástí preferencí, které Evropská unie poskytuje nevyspělým zemím, což znamená, že pro zhruba dvě třetiny položek měly indické firmy poměrně velké zvýhodnění při dovozech do Evropy. A teď dohoda nahrazuje tento původní systém, takže to nemůžeme brát tak, že tam bude tak velký skok.
U části dovozů z Indie do Evropy bude ten dopad o trochu menší, než by se možná mohlo zdát. Což by mělo znamenat pro evropské firmy, že možná nehrozí tak velký bezprostřední nápor konkurence jenom kvůli tomu, že by klesla cla, jak by některé z nich mohly čekat.
Mluví se o tom, že se Evropě otevírá trh s 1,5 miliardou lidí. Je to takhle jednoduché?
Není, rád bych zdůraznil to, co je asi jasné každému z podnikatelů, kteří někdy v Indii byli nebo se tam pokoušeli něco zařizovat. Sice se bavíme o obrovském trhu s 1,5 miliardou spotřebitelů, ale ten trh je nesmírně rozrůzněný podle jednotlivých států.
V rámci Indie existují velmi velké rozdíly v tom, jak je uplatňovaná a vymáhaná regulace, podpora byznysu, vztahy mezi vládou a místními podnikateli. Některé státy jsou podstatně více orientované na byznys, třeba Gudžarát, a tam je to snazší. Ale jsou i státy, kde je to výrazně složitější, byrokratičtější, hůře předvídatelné.
Co z toho vyplývá?
Pro evropské firmy to znamená, že v některých případech pro ně může být atraktivnější zaměřit se na část indické ekonomiky, na některé vyspělejší státy nebo vyspělejší oblasti s jasnější regulací, kvalifikovanější a lepší místní správou.
Reálný dopad bude ve zpřístupnění trhu o velikosti řádově několika desítek nebo několika stovek milionů spotřebitelů, než abychom brali v úvahu to, že najednou je tady jednorázově zpřístupněný trh s 1,5 miliardou obyvatel.
Vidíte tam ještě další překážky?
Podobnou další překážkou je, že Modi (Naréndra Dámodardás Módí je současným premiérem Indie, pozn. redakce) je člověk, který Indii spravuje stylem, který vyvolává i určité obavy ohledně budoucnosti. Kdyby ho člověk měl porovnat s nějakými jinými státníky nebo politiky, tak by byl podobnější někomu typu Erdogana. To znamená silnou roli nacionalismu, zdůrazňování budování samostatné nezávislé Indie, ale současně i propojení na byznys.
Gautam Adani (jeden z nejbohatších lidí světa, často si pozici nejbohatšího Inda střídá s Mukéšem Ambáním, pozn. redakce), z velké investiční skupiny Adani Group, umožnil Modimu přístup k moci, a pak za to zřejmě dostával často velmi asymetricky zvýhodněný přístup třeba k vládním zakázkám nebo mu byla na míru upravována regulace.
Co to znamená pro evropské firmy?
Jednak to, že Indie sama o sobě může občas zápasit s ekonomickými problémy nebo nestabilitou. Její vývoj nemusí být tak bezproblémový, jak bychom očekávali. Ale také se můžeme dočkat toho, že Indie bude například trvat na své pokračující industrializaci, a to samozřejmě bude kolidovat se zájmy některých evropských firem, které by tam raději vyvážely, a přitom uvidí, že domácí firmy budou mít některá zvýhodnění.
Navíc speciální vztahy mezi indickou politikou a indickým byznysem znamenají, že i pro indické firmy občas není úplně jednoduché v tamním systému existovat, protože neplatí, že by tam byla nutně naprosto rovná hrací plocha pro všechny. Obávám se, že bude poměrně složité po indické straně očekávat, že odpadnou z podstatné míry různé administrativní překážky obchodu. To by samozřejmě potom dopady dohody snižovalo.
A dají se tedy nějak rozumně vyčíslit?
Evropská unie predikovala, že obchod by se mohl až zdvojnásobit v horizontu asi pěti až šesti let. Vypadá to výrazně. Ale pokud bychom to brali jako náhradu za Spojené státy, tak většina evropských zemí včetně Česka v průměru do Indie vyváží asi šest až sedmkrát méně zboží než do Spojených států.
Takže při tak velkém rozdílu současného exportu by se export do Indie musel zhruba ztrojnásobit, abychom kompenzovali pokles exportu do Ameriky zhruba o třetinu. To už je velmi ambiciózní číslo, zvlášť s ohledem na to, že přesně nevíme, jak velké překážky v administrativní, byrokratické a politické rovině v Indii přeci jen přetrvají.
Je dohoda atraktivní i pro menší a střední firmy, nebo může mít reálný přínos jenom pro velké hráče, kteří můžou lépe zvládnout bariéry pro vstup na tak složitý trh?
Evropská unie se v poslední době snaží víc směřovat tak, aby tam vždycky bylo něco i pro ty malé a střední hráče. Nejde ani ne tak o zvýhodnění, ale spíš o poskytování speciálních informačních služeb. Na evropské i indické straně by tak mohla vzniknout informační agentura nebo centrála, která by malým a středním firmám pomáhala s pronikáním na cílový trh i s řešením problémů.
Na druhou stranu indický trh skutečně není jednoduchý a v porovnání třeba s pokusy exportovat do dalších evropských zemí je to náročnější a pokročilejší aktivita. Čekám, že příležitosti třeba pro naše malé a střední firmy se spíše budou odehrávat v nepřímé rovině, kdy například velký německý exportér bude mít dodatečné příležitosti a české menší firmy získají nové možnosti v oblasti subdodávek.
V Německu jsem zaznamenala vlnu očekávání a nadějí spojených s novými možnostmi pro tamní automobilky v Indii. Je ale vůbec nějaký větší nárůst prodejů možný? Jednak s ohledem na cenovou hladinu a na konkurenci domácích a čínských automobilek?
Máte naprosto pravdu v tom, že ten trh je odlišný a samozřejmě s výjimkou vyšší střední třídy nebude v Indii tolik lidí, kteří by byli ochotní platit za auta evropské ceny. Řešení je třeba v tom, co dělá Škodovka i někteří další, kteří respektují místní specifika a mají pro Indii levnější auta tak, aby byla schopná konkurovat dovozu z Číny nebo domácím firmám.
Naprosto souhlasím, že konkurovat domácím indickým firmám jednoduché nebude, už právě proto, že některé z nich jsou vedené lidmi, kteří mají dobré napojení na indickou politickou sféru. A v případě extrémních úspěchů evropských aut by se asi snažili tyto cesty využít, aby příliš netratili.
Přesto by to ale tedy mělo evropským automobilkám pomoci?
Je pravda, že pro Evropany se cla sníží poměrně výrazně. Myslím, že jsou přes 110 procent cla na vývoz aut do Indie a postupně klesnou, ale i tak bude platit ještě po deseti letech kvóta, takže ty dovozy nebudou smět přesáhnout určitou úroveň.
Ale stejně dnes jsme v situaci, kdy čínské automobilky jsou schopny dodávat do zahraničí za téměř dumpingové ceny kvůli tomu, jakým způsobem vzrostla intenzita konkurence na domácím čínském trhu a kolik nových značek se tam objevilo, které se snaží zoufale o přežití. Takže není úplně jisté, že budeme schopni konkurovat.
Ještě výraznější než snížení cel na auta ale má být liberalizace v oblasti dovozu dílů a komponent pro automobilový průmysl, což by asi znamenalo pro Evropu zajímavější možnost.
Když se naopak podíváme na volnější cestu pro indické zboží na evropský trh, měly by se české nebo evropské firmy obávat? A pokud ano, v jakých oborech především?
Začal bych trochu pozitivně. Pro část evropských firm by vztahy s Indií mohly umožnit snazší cestu k tomu, jak nahradit nebo doplnit problémové nebo rizikové dodavatele někým, kdo třeba nebude tolik podléhat bezpečnostním rizikům souvisejícím s Čínou. Takže tohle do určité míry může hrát pozitivní roli.
A jaká zde naopak vidíte rizika?
Samozřejmě v situaci, kdy domácí indické firmy mají problémy s exportem některých komodit do Spojených států, kde čelí vysokým clům, a kdy jsou samy pod tlakem čínských pokusů řešit tamní přetlak v některých sektorech exporty do sousedních zemí, je tady samozřejmě riziko, že se část levnější nabídky může přelévat do Evropy.
Indie je silnější například u některých jednodušších průmyslových produktů, jsou relativně dobří v některých farmaceutických generikách a podobně. Současně ale platí, že u některých těchto výrobků je Indie dost závislá na dovozech z Číny, takže tam pak může platit, že jejich schopnost inovovat a vyvážet do Evropy může být ovlivněna i jejich budoucími vztahy s Čínou.
The post Pomůže 1,5 miliardy Indů postavit Evropu na nohy? Nadšení bych krotil, říká ekonom appeared first on Forbes.