Minoritáři se bouří. Je daň z neočekávaných zisků ČEZ stále oprávněná?
Už třetím rokem vybírá česká vláda desítky miliard korun ročně skrz takzvanou windfall tax, tedy daň z neočekávaných zisků (WFT). Ta i s dalšími daněmi dopadá zejména na energetickou skupinu ČEZ, což už minimálně dva roky silně dráždí dohromady přes sto padesát tisíc minoritních akcionářů. Důvody pro tuto speciální daň podle nich pominuly, ministerstvo ale trvá na svém.
Daň z mimořádných zisků, kterou zákonodárci schválili v listopadu roku 2022 a která vstoupila v účinnost s prvním lednem následujícího roku, je sice rámcově schválená pro roky 2023 až 2025, už předloni ale ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) začal vysílat signály, že by mohla být její platnost zrušena daleko dříve. Nejdříve už v roce 2024, pak alespoň v roce 2025.
Nic takového se ale nestalo. Stát za dva úvodní roky na této dani získal dohromady přes sedmdesát miliard korun. S dalšími mimořádnými daněmi, jako je odvod z nadměrných příjmů nebo odvody z majetkového prospěchu, se souhrnná částka ke konci loňského roku vyšplhala na 95 miliard korun.
Daň přitom nemíří jen na ČEZ, ale i na další energetické a petrochemické společnosti nebo banky, přičemž ale ČEZ je tím, kdo do celkového inkasa WFT přispívá z většiny (až z osmdesáti procent).
Podle analýzy ministerstva financí, kterou zveřejnilo v podstatě na den přesně před rokem, ale ani toto souhrnné inkaso nestačí na pokrytí nákladů souvisejících s energetickou krizí, která se jako cenová tsunami prohnala republikou zejména v roce 2023. Náklady související například se zastropováním cen energií (takzvaný úsporný tarif) a podporou energeticky náročných podniků se vyšplhaly na 135 miliard korun.
A právě na tuto rok starou analýzu se resort financí i dnes odkazuje.
„I když na trzích už odezněla energetická krize, vynaložené náklady státu na pomoc domácnostem a firmám s vysokými cenami energií byly na konci loňského roku stále o 35 miliard korun vyšší než příjmy ze zavedených dočasných mimořádných titulů,“ uvedla pro Forbes mluvčí resortu Petra Vodstrčilová.
„Stát v době vysokých cen energií reagoval pružně a nečekal, až kolik z mimořádných daní vybere. Půjčil si prostředky na podpůrná a kompenzační schémata na trhu a nyní se postupně dříve vynaložené výdaje splácejí,“ vysvětluje důvody, proč stát stále musí windfall tax vybírat.
Současné příjmy ze zmíněných mimořádných daní ale už nejsou navázány na konkrétní položky rozpočtu. Inkaso z windfall tax a dalších mimořádných daní, které ročně tvoří přes třicet miliard korun, tak může být použito v jakékoli jeho části. Při schodku vlády, který loni stále sahal téměř ke třem stovkám miliard korun a letos je plánovaných 241 miliard, peníze najdou využití kdekoli. A slouží tak jako neviditelná berlička pro vylepšení schodku.
To ovšem dráždí minoritní akcionáře, kterých je dnes téměř 160 tisíc. I když cena akcií ČEZ na pražské burze stoupla v posledních čtyřech letech o téměř devadesát procent, přidanou daň berou jako křivdu a dnes už zbytečný a nespravedlivý nástroj k omezování vyšších zisků, které mohl ČEZ a s ním i akcionáři realizovat.
„Děkuji za příležitost, ale vyjadřovat se nebudu. Reagovat vzhledem k úrovni odpovědí (ministerstva, pozn. red.) opravdu nemá smysl,“ reagoval podnikatel, investor a energetický expert Michal Šnobr. Ten je jedním z významných minoritních akcionářů ČEZ a patří k nejhlasitějším kritikům mimořádného zdanění.
Není ale rozhodně sám. Minoritní akcionáři se během dvou posledních let sešikovali do sdružení Minoritáři ČEZ, aby společně měli silnější hlas, a uvažují i nad žalobami české vlády.
Takzvanou WFT totiž berou jako nespravedlivou, s čímž souhlasí i někteří analytici.
„Nedovedu pochopit, proč je ČEZ zdaleka největší kontributor při výběru WFT,“ uvádí například analytik Komerční banky Bohumil Trampota, který titul ČEZ na pražské burze sleduje. „Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že to vlastně platí jen ČEZ. Z tohoto pohledu si stát mohl sáhnout na dividendy ČEZ. Ano, vybral by o trochu méně, ale bylo by to naprosto transparentní, jednoduché a rychlé,“ dodává.
Další analytik sledující ČEZ to vidí i jako ohrožení důvěry investorů v Česko.
„Windfall tax vnímám jako opatření, které způsobilo nebezpečný precedens. Zkrátka nyní je mezi politiky jednodušší si představit, že v době, kdy se nějakému sektoru daří, je vhodné ho zdanit,“ uvedl pro Forbes Tomáš Cverna z makléřské společnosti XTB.
Minoritáři pak často poukazují na to, že další firmy, které dnes vykazují obrovské zisky, zůstávají podobné daně odstíněny.
Míří zejména na firmy zbrojařského sektoru, jakou je například skupina CSG, která v posledních letech vykazuje ve spojitosti s rozpoutáním války na Ukrajině rekordní zisky. Odhadované jmění jejího majitele Michala Strnada se v posledních třech letech zvýšilo pětinásobně na 101 miliard korun, což jej řadí do první šestice nejbohatších Čechů.
„Aktuálně se nabízí zavést windfall tax na zbrojařské společnosti, nicméně to by byla velká chyba, ze které by nikdo v konečném důsledku neprofitoval,“ říká Cverna z XTB.
Resort financí ale o mimořádném zdanění zbrojařů ani nikdy neuvažoval. „Co se týká zbrojařských firem, v tomto sektoru se zavedení mimořádné daně neuvažovalo,“ odpověděla jeho mluvčí Vodstrčilová.
„Jejich zisky vznikají zvýšením výrobních kapacit vlivem vysoké poptávky po obranném materiálu, a nikoli cenovou spirálou, jako tomu bylo v případě cen energií a energetických surovin po vpádu Ruska na Ukrajinu,“ vzkázala nejen minoritářům ČEZ.
Oslovení analytici se pak v souvislosti s ČEZ shodují, že windfall tax už měla být zrušena, nebo vůbec nezavedena.
„Daň jako taková měla být zrušena dříve než na konci roku 2025, kdy podle zákona končí její platnost,“ myslí si Cverna z XTB.
The post Minoritáři se bouří. Je daň z neočekávaných zisků ČEZ stále oprávněná? appeared first on Forbes.