Má Česko nového miliardáře? Vzejít může z nejdelšího tuzemského sporu v dějinách
Podnikatel Josef Štáva může být nový český miliardář. Částku s devíti nulami na konci tvoří odškodné, které má dostat od České republiky za překažený obchod s krevní plazmou v devadesátých letech. Nárok na něj teď potvrdil i odvolací soud v Londýně.
Takzvaná kauza Diag Human, která je nejdelším obchodním sporem v zemi, se tak zřejmě chýlí ke konci. Pětasedmdesátiletý česko-švýcarský podnikatel a majitel zámku Bechyně může získat až sedmnáct miliard korun.
Sumu tvoří jak škoda, kterou Šťávovi způsobil český stát, tak i úroky, jež léta naskakují. Jaká ale bude skutečná částka, o kterou zchudne státní pokladna, je zatím nejisté.
Ministerstvo financí nechce rozsudek blíže hodnotit. Jeho mluvčí Ondřej Macura na zaslaný dotaz, jaké chystá stát další kroky, v úterý jen potvrdil, že verdikt londýnského odvolacího soudu včera obdrželi. „Ministerstvo ho nyní vyhodnocuje a poté zváží další postup. Žádné další detaily proto v tuto chvíli uvádět nebudeme,“ vzkazuje mluvčí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu v Londýně sice lze podat mimořádný opravný prostředek, ale pouze ve výjimečných případech, protože rozhodnutí odvolacího soudu je obvykle konečné. Tyto prostředky jsou však podle právníků velmi specifické a obvykle se týkají procesních chyb nebo jiných závažných pochybení.
Abychom pochopili, o co v celé kauze vlastně jde, je nutné vrátit se na její začátek. Přesněji do roku 1990. Tehdy vypsalo ministerstvo zdravotnictví, v jehož čele stál neurolog Martin Bojar, soutěž na zpracování krevní plazmy.
První výběrové řízení vyhrála společnost Conneco, později Diag Human, jejímž majitelem byl Josef Šťáva ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk.
Jenže ministr výsledek neuznal a dánské společnosti sdělil, že výběrové řízení nevyhrála, a zpochybnil rovněž solidnost Conneca. Dánové tak později odmítli s Diag Human spolupracovat.
Podezřelý podnikatel
Dlužno říci, že Martin Bojar měl ke svým pochybnostem důvod. Josefa Šťávu, který v sedmdesátých letech minulého století emigroval do Švýcarska, neprovázela zrovna pověst úspěšného a bezúhonného byznysmena.
Spíše naopak. Jak před osmi lety upozornily Hospodářské noviny, v médiích ho tehdy přirovnávali ke gangsterovi, který má na kontě mnoho skandálů.
V souvislosti s jeho jménem se třeba spekulovalo o tom, že v minulosti prodával infikovanou krev, násilně odebíranou vězňům z bývalé Německé demokratické republiky. Na základě obvinění na něj v Německu vydali i zatykač.
Podezřelý byl také z korupce za to, že měl uplácet šéfy bavorského Červeného kříže, když jim prodával krev. Interpol jej vyšetřoval také kvůli pokusu vyvézt do malého afrického státu Lesotho přes sto kilogramů metachalónu, hypnotika, které se používá k výrobě drog.
Zaplést se měl i do podivných obchodů se zbraněmi. Podle dokumentů StB měl v osmdesátých letech vyjednávat s komunistickým Československem o vývozu zbraní do Argentiny, munice a tanků do Iráku, nebo výstavbě továrny na granáty v komunistické Albánii. Žádné provinění v podezřelých případech se mu ale nikdy nepodařilo prokázat.
Každopádně, když přijel po sametové revoluci do Československa, chtěl využít toho, že v něm chyběly moderní technologie. Sliboval vybavit transfúzní stanice výměnou právě za smlouvy na dodávky krevní plazmy. Jeho záměr však jako tepnu přeťal už zmiňovaný dopis ministra Martina Bojara.
Jenže od té doby krvácí z ran spíš jen český stát. Josef Šťáva se odkázal na poškození dobré pověsti a lavina soudních líčení, která se strhla v roce 1996, pokračuje až dosud.
Firma Diag Human požaduje po Česku náhradu ztrát, které jí na základě ministrových pochybností měly vzniknout a které měly za následek, že přišla o zakázky.
Už v roce 1996 podala žalobu u Krajského soudu, v níž požadovala náhradu škody za újmu ve výši dvě stě milionů korun. Předtím se prý podnikatel snažil o mimosoudní vyrovnání částkou pět set milionů korun.
Tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský to ale odmítl a rozhodl, že spor se bude řešit přes arbitráž, a ne přes české soudy. Rozhodcem poté se svolením právních zástupců Diag Human jmenoval stát.
Náhrada škody roste do miliard
V roce 2000 vyčíslilo ministerstvo zdravotnictví náhradu škody pro firmu na více než 3,68 miliardy korun. Jenže vláda pod vedením premiéra Miloše Zemana částku platit nechtěla a spor se táhl dál.
O dva roky později arbitři rozhodli, že stát musí Diag Human zaplatit 327 milionů korun. V té době také rozhodčí senát vyzval obě strany sporu k jednání o smíru. Jenže Šťáva už požadoval jako vyrovnání čtyři miliardy korun.
Zlom přišel v roce 2008. Podle rozhodnutí čtvrtého rozhodčího senátu mělo Česko zaplatit za zmařený obchod s krevní plazmou 8,33 miliardy korun, přičemž zhruba polovinu částky činila samotná škoda a zbytek úroky z prodlení a poplatky.
Následovalo odvolání. Diag Human ho podala proto, že chtěla sumu ještě o tři miliardy korun vyšší, český stát chtěl zase platbu odvrátit. Plán ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, který vláda schválila, navrhl firmě nezaplatit a využít opravných prostředků.
A spor se táhl dál. V květnu roku 2011 okresní soud ve Vídni zabavil na návrh firmy Diag Human exekučně tři umělecká díla zapůjčená rakouskému hlavnímu městu na výstavu. Byl jím obraz Emila Filly Dvě ženy, který vlastní Moravská galerie v Brně, obraz Vincence Beneše Tanečnice a plastika Otto Gutfreunda Objetí, spravované Národní galerií.
Podkladem pro rozhodnutí byl rozsudek rozhodčího soudu z roku 2008, který firma Diag Human považovala za pravomocný. O díla nakonec český stát nepřišel. Exekuci o dva měsíce později nepravomocně zastavil vzhledem k imunitě výsostně kulturního majetku vídeňský soud.
Právní zástupce Diag Human Jan Kalvoda nicméně na základě toho prohlásil, že hledají další majetek České republiky v zahraničí, kterým by se mohla pohledávka umořit. Například budovy českých center od New Yorku po Moskvu.
Od poloviny roku 2013 ale začal český stát tvrdit, že arbitráž o miliardy korun definitivně vyhrál. Trojice rozhodců vydala usnesení, kterým řízení zastavila.
Usnesení odůvodnila tak, že věc už byla rozhodnuta v roce 2002, kdy stát firmě vyplatil 326 milionů korun za poškození dobrého jména, takže všechna následující rozhodnutí ve věci nemají právní účinky. Jenže Diag Human se i nadále v několika zemích soudila s Českem o náhradu za ušlý zisk.
Před třemi lety tak padl v Londýně v mezinárodní investiční arbitráži zahájené už v roce 2017 verdikt, že Česká republika má Diag Human zaplatit částku patnáct a půl miliardy korun.
Firma chtěla původně dvaapadesát miliard. Tribunál složil částku z 8,3 miliardy korun, kterou firmě přiznala předchozí obchodní arbitráž z roku 2008, a úroků ve výši 7,2 miliardy korun.
Proti nálezu arbitrů se ale Česká republika odvolala. Už v květnu letošního roku londýnský soud rozhodl, že z původních dvou žalobců, tedy Josefa Šťávy a společnosti Diag Human, má nárok na náhradu škody pouze podnikatel. A firmu ze sporu vyřadil. V pondělí pak vydal odvolací soud zatím konečný verdikt.
Česká strana se sice ještě předtím snažila rozsudek zvrátit tím, že s vyřazením Diagu nemá nárok na odškodné ani Šťáva, ale marně.
Pokud tedy platí přiznaná částka z roku 2022, mohl by si podnikatel přijít až na sedmnáct miliard korun a dostat se tak na seznam nejbohatších lidí Česka. Suma totiž roste o další úrok – od roku 2007 o 1,3 milionu korun denně.
Zda už bude kauze konec, je ale stále nejisté. V nejaktuálnějším rozsudku, na který odkazuje server Odkryto.cz, je totiž zmíněno, že na začátku července rezignovali všichni tři rozhodci, za nimiž jde verdikt z roku 2022.
Česká strana totiž zpochybnila jejich nestrannost, což považují za zcela bezdůvodné. Nicméně argumenty, které proti nim Česko vzneslo, poškodily podle nich povahu jakéhokoli možného budoucího řízení. V Londýně přitom stále běží ještě jedna část soudního sporu, v níž se snaží český stát snížit celkovou sumu o třicet procent.
The post Má Česko nového miliardáře? Vzejít může z nejdelšího tuzemského sporu v dějinách appeared first on Forbes.