„Stoprocentně“ lokální. Malé a mladé oděvní značky si svůj byznys našly

Trend regionálních surovin nehýbe jen gastronomií. Vlna „znám a podporuju svého dodavatele“ se v minulých letech přelila i do českého oděvního průmyslu. Téměř v každém větším městě dnes člověk najde obchod s místní značkou, v jejímž čele stojí designér a k ruce má několik krejčových.

Taková konfekce je pak sice o dost dražší než zboží z velkých řetězců ušité dětmi v rozvojových zemích a přivezené do Evropy velkými loděmi, ale nabízí originální potisky a pocit z podpory konkrétních tvůrců. Díky malosériovosti navíc nehrozí faux pas, které se děje poměrně často u výrobků z nadnárodních řetězců. Totiž nepříjemné setkání s někým, kdo má na sobě stejné triko či košili. Pro primitivy

A že nejde jen o krátkozrakou zálibu, která časem zajde na úbytě, dokládá například příběh brněnské značky Youngprimitive. Ta funguje už více než patnáct let a stojí za ní Filip „Efa“ Urban. „Na podzim roku 1999 založil Efa blog a pojmenoval ho Youngprimitive. Zaznamenával na něm své zážitky z cest i postřehy z každodenního života. Zároveň zde začal vystavovat svou tvorbu. Jako hlavní nosič nápadů a postojů si zvolil tričko. První designy šly do tisku v roce 2004,“ popisuje Urban na svém webu.

Důležitý rozvoj značky pak nastal díky jeho manželce. Značka stojící hlavně na výrobě triček s vtipnými nápisy a originálními kresbami se začala měnit. „Společně rozšířili nabídku o náročnější konfekci, především pro ženy. Po narození syna pak přidali i oblečení pro nejmenší primitivy,“ upřesňuje web.

Výhodou těchto střídmých lokálních značek je, že nejsou závislé na velkém byznysu. Stejně jako řemeslní výrobci piva stavějí především na věrných fanoušcích, kteří u nich pravidelně nakupují.

A tak zatímco velké obchodní sítě nemají v případě dlouhodobě zavřených obchodů jak dostat svou kolekci k zákazníkovi, prodeje malých výrobců dál drží jejich e-shopy, výdejní místa či stále oblíbenější showroomy.

Nehrozí jim ani existenční potíže, do nichž se dostali výrobci společenské módy, kteří při stále rozšířenějším režimu home office nemají komu prodávat tisícovky ušitých obleků, kostýmků či šatů. Díky malým sériím a vlastním švadlenám lokální dílny prostě jen rychle změní výrobu tak, aby co nejlépe odpovídala aktuálním požadavkům zákazníků.

Něco z Polska, něco z Asie

Aby nedošlo k mýlce, i mezi menšími „labely“ je řada firem, které spoléhají na levnější zahraniční výrobu konfekce podle svých mustrů. Jednou z nich je například jesenický Woox, který se snaží osvěžovat nejen horskou, ale i městskou módu.

Zrovna v minulých dnech musela firma na svých sociálních sítích uklidňovat jednu ze zákaznic, která se divila tomu, že na bundě objevila nápis „Made in China“.

Zástupci Wooxu to vysvětlují takto: „Samo sebou jsme jesenická firma, něco si sbastlíme u nás, něco za hranicemi. Momentálně máme cirka 30 procent výroby u nás… Něco uštrikujeme v Polsku pár kilometrů od nás, něco ve Španělsku a Portugalsku a zbytek v Asii.“

Ať už jde o jesenický Woox, brněnský Youngprimitive, ostravský Cityfolklore, či třeba pražský GirlsWithoutClothes, lokální značky sice nejsou kdovíjak zajímavou investiční příležitostí, ale díky úzkému kontaktu se svými fanoušky-klienty a kvalitnímu designu projdou horšími časy bez větších škrábanců. A spolu s nimi i jejich zakladatelé.