Radim Valenčík: Současný vývoj ve vědě podlamuje samotné základy našeho civilizačního okruhu
Pane docente, jak hodnotíte vývoj v naší a světové akademické a vědecké komunitě za posledních 30 let?
Přibližně na přelomu milénia se situace začala postupně, a pak stále rychleji, zhoršovat. Výsledkem, který může každý vidět na vlastní oči, jsou výpěstky akademické půdy ověnčené nejvyššími akademickými tituly a hodnostmi typu Fialy či Nerudové. A také sazenice typu Jourové. Na druhé straně pak systematická kampaň a perzekuce těch, kteří se snaží hájit skutečnou vědu jako nositelku pravdy. Pro představu stačí připomenout dlouhodobou kampaň proti docentu Ševčíkovi a národohospodářské fakultě, na které působí.
Mnohem drsnější je ovšem kauza Tomáše Mikolova, jednoho z nejperspektivnějších mladých vědeckých pracovníků u nás. Tomáš se z velmi úspěšného působení v USA vrátil k nám, na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, aby pomohl naší vědě a naší zemi. Loni byl doslova vyštván z ČVUT kvůli nedostatku financí pro svůj tým, nikoli kvůli osobním odměnám. Opakovaně upozorňoval, že GA ČR neschválila žádný z projektů jeho doktorandů, což znemožnilo financovat výzkum i mladé vědce. Přitom splnil všechny předpoklady a má nejvíce uznávaných publikací. Šlo o systémové selhání grantového systému. Hodnocení projektů bylo podle Hospodářských novin označeno za amatérské a nekvalifikované, ale k žádné nápravě nedošlo.
Tato kauza kontrastuje s tím, co se stalo v kauze odměn pro Petra Koláře. Tento bývalý diplomat a poradce prezidenta dostal od ČVUT milionové odměny za „ústní poradenské služby“. Podle dostupných informací si přišel na téměř 4 miliony korun, přičemž některé smlouvy v registru smluv chyběly, a tedy nebyly platné. Strojní fakulta ČVUT mu v roce 2022 vyplatila téměř 2 miliony korun kvůli údajné hrozící arbitráži – která se podle zjištění médií ve skutečnosti vůbec nerýsovala. To nejsou náhodná selhání.
Jaké jsou důsledky takového vývoje?
Skutečná věda má historicky vyvinutou a historií ověřenou schopnost poznávat pravdu, a to komplexně, v podobě rozvíjejícího se systému poznání ve společenském kontextu. Toho se privilegovaní mocní vždy bojí. Současný vývoj směřuje proti tomu, s čím přišel novověk a osvícenectví. Podlamuje to samotné základy našeho civilizačního okruhu, a tím i pozici společenství zemí, ke kterému se hlásíme, ve světě. Ještě jeden aspekt stojí za zmínku.
Z hlediska řešení současných problémů, které se nejen neřeší, ale spíše indukují nové a závažnější, lze rozlišit dva přístupy: Na jedné straně je to přístup restriktivní, přicházející s různými pseudoreformami omezujícími a deformujícími rozvoj i možnost uplatnění schopností člověka. Na straně druhé se jedná o perspektivní vizi, založenou na nejproduktivnějším zdroji ekonomiky – rozvoji, uchování a uplatnění lidských schopností, zejména pak na využití schopnosti člověka generovat investiční příležitosti. S polaritou restriktivního a perspektivního přístupu se setkáme prakticky všude: v sociální politice, bezpečnosti, informacích, vztahu k životnímu prostředí i ve vzdělání.
Restriktivní přístup se projevuje snižováním dávek, nuceným prodlužováním doby odchodu do důchodu, vyvoláváním konfliktů, selektivním poskytováním informací, cenzurou, zdražováním vstupů či akreditačními restrikcemi. Perspektivní přístup naopak posiluje motivaci, odstraňuje příčiny problémů, podporuje diskusi, orientuje se na rozvoj schopností člověka a snižování materiálové a energetické náročnosti produkce.
Trochu neskromně tvrdíte, že jste přišel s teorií, která je přesahem klasické a neoklasické ekonomie. Můžete nám, laikům, vysvětlit, v čem ten přesah spočívá?
Ještě bych dodal, že se jedná o přesah teoretické ekonomie v hlavním směru jejího vývoje. Pokusím se to vysvětlit co nejsrozumitelněji a pak uvést konkrétní příklad.
Neoklasická ekonomie, ze které vychází většina současných ekonomických disciplín, je založena na modelu člověka jako spotřebitele, který maximalizuje svůj užitek. Ekonomie produktivní spotřeby říká, že naše schopnost mít užitek v podobě prožitku či požitku je pouze emoční rozhodovací mechanismus, kterým nás příroda vybavila a který kultivoval, v některých případech i deformoval historický vývoj.
V ekonomickém prostoru se setkávají subjekty různého typu – jednotlivci, rodiny, firmy, regiony, země, finanční instituce – které disponují investičními prostředky a investičními příležitostmi. Základní otázka zní: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry své výnosnosti? Lze dokázat, že paretooptimální situace (když už si nikdo nemůže polepšit, aniž by si druhý pohoršil) nastává tehdy a právě tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry výnosnosti bez ohledu na to, komu patří prostředky a komu příležitosti. Tento stav je v podstatě shodný s principem, že svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.
Uvedený koncept umožňuje ukázat dějinnou tendenci současné historické změny: vznik nového dominantního ekonomického sektoru – komplexu produktivních služeb zaměřených na rozvoj schopností člověka (vzdělání, zdravotnictví, kultura, sociální práce). Ekonomika se vrací k člověku jako k aktivnímu tvůrci, nikoli jen jako k přívěsku technologie. Co této změně brání? Fenomén pozičního investování – využití majetkové převahy k diskriminaci formou potlačení výnosnějších investičních příležitostí druhých, a to i za cenu poklesu celkové efektivnosti systému.
Konkrétní příklad představuje návrh komplexu opatření k prodloužení dobrovolného produktivního uplatnění člověka na trhu práce. Opatření zahrnují systém motivací v penzijním systému zaměřených nejen na vzdělání, ale i na poskytovatele či zprostředkovatele služeb v oblasti vzdělávání, zdravotní péči, lázeňství, firemní kultury, podpory sebepéče o zdraví. Tento přístup se zásadně liší od restriktivního, který prosazovala vláda P. Fialy jako „jediný možný“.
Máte na svoji teorii nějaké kritické ohlasy a recenze od svých domácích či dokonce zahraničních kolegů?
Téměř každoročně publikujeme s týmem, který se na Vysoké škole finanční a správní touto problematikou zabývá, monografii, která náš přístup rozvíjí. Každá je online přístupná ke stažení ZDE. Máme řadu publikací v domácích i zahraničních časopisech, každoročně vystupujeme na několika domácích i zahraničních konferencích. Všechny publikace i vystoupení na konferencích musí projít recenzním řízením. Z významných online dostupných publikací lze uvést články v impaktovaném časopisu Politické ekonomie či v časopisu Fórum sociální politiky vydávaném MPSV. Lze je snadno dohledat.
Místo výčtu toho, co se již podařilo, raději upozorním na problémy, se kterými se náš tým setkává. Jakkoli se zdá, že dobře připravený projekt k tomu, jak podpořit tvůrčí mezigenerační týmy ve firmách či realizovat komplex reformních opatření k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích, by měl mít zelenou, je tomu právě naopak. Setkáváme se s podobnou bariérou, s jakou se setkal i T. Mikolov zmíněný v první otázce. Situaci dokumentujeme a v určitou dobu ji budeme vhodnou formou prezentovat.
Uvedu jen jeden případ z mnoha z poslední doby. Zpracovali jsme návrh projektu, který je z hlediska programu Babišovy vlády v oblasti penzijního systému velmi aktuální právě v oblasti penzijního systému. Jeden z hodnotitelů, který zastupoval významnou instituci, uvedl ke zdůvodnění odmítnutí podpory projektu následující: „cíl projektu prozkoumat možnosti a navrhnout inovativní způsoby zlepšení stability a udržitelnosti systému sociálního pojištění skrze prodloužení produktivního uplatnění starších osob na trhu práce lze jen obtížně považovat za inovativní, neboť skutečnost pozitivního vlivu prodloužení produktivního života na stabilitu důchodového pojištění a obecně veřejných financí je všeobecně známa“. Doporučuji každému přečíst pozorně a promyslet, jakou – promiňte – blbost hodnotitel napsal.
My jsme navrhli původní opatření k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Místo jejich hodnocení nám hodnotitel připsal to, že konstatujeme pozitivní vliv prodloužení doby produktivního uplatnění na stabilitu systému. To je však jen jeden z mnoha případů, jak nositelé ideologie restriktivního přístupu potlačují perspektivní přístup v mediálním mainstreamu i v hodnocení výzkumných projektů.
Které nové vědecké objevy posledních let pokládáte za přelomové?
V přírodovědě jsou to zásadní objevy Webbova dalekohledu, které ukazují velkorozměrovou anizotropii vesmíru, existenci starších galaxií, než předpokládala teorie velkého třesku, a problém různé hodnoty Hubbleovy konstanty. Ukazuje se, že vesmír není homogenní.
V technické oblasti velký posun přinesla i čínská a indická mise na Měsíc – objev zásob vody, síry, tritia a kovů. To otevírá možnost trvalého osídlení a využití Měsíce jako zdroje energie pro meziplanetární lety i pro energetiku na Zemi.
Ve společenských vědách považuji za mimořádně významné práce Ivo Budila, zejména Dějiny kapitalizmu I. S jeho původní teorií latentního a manifestního kapitalismu. Tento pohled umožňuje lépe pochopit současnou etapu vývoje. Zajímavý ohlas k tomu napsal Petr Sak v souvislosti s kauzou „Epstein“, kde ukazuje, jak intenzivně lze sdílet výsledky vědeckého bádání. Sdílení nejnovějších poznatků považuji za neodkladný krok. V tomto duchu připravuji sérii textů, která by se měla objevit na mém blogu již kolem dubnových id.
Děkuji za rozhovor.
Článek Radim Valenčík: Současný vývoj ve vědě podlamuje samotné základy našeho civilizačního okruhu se nejdříve objevil na Outsidermedia.