Když chytáte moc zajíců. Tři investiční přístupy, kvůli kterým zaručeně zchudnete

Z dostupných informací o investování se zpravidla dozvíte mnoho rad o tom, jak se chovat a jaké přístupy vedou alespoň k nadprůměrným výsledkům. Jenže úspěch častěji závisí na tom, co neděláte. Jak se tedy při investování nechovat a čemu se vyhnout? Nad tím se v komentáři pro Forbes zamýšlí portfolio manažer J&T Investiční společnosti Marek Ševčík.

Následující výčet samozřejmě není úplný. Vychází z mé osobní zkušenosti manažera fondů, stejně tak z pozorování kolegů, konkurence a klientů J&T Investiční společnosti.

1. Nerozlišujete obchodování a investování

S nadsázkou lze říct, že investování je o tom nedělat nic. Ona nadsázka spočívá v tom, že v pravém slova smyslu investor svůj výběr analyzuje a průběžně vyhodnocuje, vzdělává se a jeho prací je zejména čtení.

Samotné obchody provádí velice zřídka. Nestřílí po všem, co se hýbe, a nechá peníze, aby pracovaly za něj. Platí totiž, že kdo hodně dělá (zobchoduje), hodně zkazí. 

Zaprvé, je zde riziko, že dlouhodobě nelze trefovat lokální cenové vrcholy a dna. Při těchto pokusech dojde nevyhnutelně k následujícímu: investor prodá aktivum v očekávání poklesu, ale pokles už nikdy nepřijde, to jest na následující růst se bude jen dívat.

Jak řekl hvězdný americký investor Peter Lynch: „Více peněz bylo ztraceno v pokusech předvídat korekce než v korekcích samotných.“

Poklesy přijdou, to k investování patří. Ale v průměru jdou nakonec všechny ceny nahoru. Před zvážením rizika korekce stojí za úvahu, že se nestihneme vrátit včas zpět nebo dokonce že cenový pokles vůbec nepřijde. Investor drží své pozice dlouhodobě.

Zadruhé, v opravdu dlouhodobém horizontu přejímají otěže vašeho portfolia dividendy. Při pozorování nejslavnějšího akciového indexu světa, amerického S&P 500, vidíme cenové zhodnocení za posledních dvacet let ve výši čtyř set procent.

Pokud připočítáme dividendy, které bychom za tu dobu obdrželi, a tento obnos zainvestovali do indexu zpět, činí zhodnocení kolem 650 procent. To je sympatický příspěvek. Na horizontu asi třiceti let se už poměr příjmu mezi změnou ceny a dividendami vyrovnává a dále většinu příjmu činí právě dividendy.

Je potřeba zdůraznit, že je zde záměrně použit extrémní příklad indexu, kde se v čase pohybuje dividendový výnos mezi jedním a dvěma procenty ročně, což je extrémně nízké číslo. O to je to výmluvnější důkaz, že dlouhodobý přínos dividend je zásadní a postávání opodál znamená z tohoto příjmu neprofitovat.

Zatřetí jen připomenutí samozřejmosti. Prodeje ziskových pozic před uplynutím daňového časového testu tří let s sebou nesou povinnost odvést daň.

Při skákání z kamene na kámen v horském potoce vám zákonitě noha dřív nebo později fatálně uklouzne. Samozřejmě, i ti nejlepší investoři světa své portfolio v čase mění. I oni dělají nákupy a prodeje. Ale většinu času dlouze rozmýšlejí, která akce stojí za podstoupené riziko.

Riziko investice je totiž vždy větší a širší než scénáře, které umíme domyslet. Nejvíce peněz vyděláte tak, že budete na investicích sedět, a ne se snažit honit každého zajíce, co proběhl kolem.

2. Nepracujete s váhami pozic

Když dva dělají totéž, není to totéž. Nejspíš je kolem vás plno statusů či rad o tom, co koupit, ale už chybí, kolik toho koupit. Kopírovat rady svého (rádoby) guru rozhodně nepovede ke stejnému výsledku, i kdybyste prováděli obchody ve stejné minutě jako on.

Důvodem je časté opomenutí váhy v portfoliu. Navíc mnohdy vypadá investor, který se o své pozice podělí, jako génius a někdo jako břídil jen proto, že se na veřejnost dostaly pouze jednotlivé tituly či tipy. Zásadní je však jejich váha v portfoliu.

Poměr génia a břídila může být ve skutečnosti úplně opačný, pokud jsou úspěšné tituly zastoupeny v plné váze a ty neúspěšné akce tvoří zlomek celku. Osobně považuji informaci o doporučené váze pozice za nejvíce opomíjený faktor při investičních doporučeních.

Profesionálové s váhami pracují. Ale pokud si někdo není jistý v kramflecích, řešení je snadné. Každá pozice může mít stejnou váhu. Co se týče cílového počtu akcií v portfoliu, v rozmezí deseti až třiceti se pohybuje většina základních pouček.

V případě dvaceti titulů to pak vychází na pět procent pro každého. Tento přístup má mimo jiné pozitivní psychologický efekt, částečně spojený s předchozím prvním přístupem. Pokud vloží investor do každé pozice stejné prostředky, spíše ho to donutí zdržet se „výstřelů do prázdna“, kde se to s nákupy jen tak zkouší, jestli to náhodou nevyjde.

U takového přístupu to totiž zpravidla opravdu nevyjde. Navíc ztráty tohoto typu se nenápadně sčítají na úrovni celého portfolia. Parafráze amerického miliardáře Warrena Buffetta zní: „Pravidlo jedna je neprodělat peníze, pravidlo dvě je nezapomenout na pravidlo jedna.“

Právě princip rovných vah v portfoliu spíš přiměje investora dvakrát měřit a jednou řezat, tedy myslet to s investicí vážně a něco o ní vědět.

3. Nestaráte se o zadlužení firmy

Při čtení a poslechu o akciových „horkých tipech“ najdete jistě komentář k růstu tržeb a zisku. Nejspíše také k potenciálu obchodního modelu, můžete si načíst několik stran o postavení na trhu a všelijakých parametrech výrobků a služeb společnosti.

V těchto „analýzách“ jsou dokonce citace jednotlivých členů managementu a co všechno slibují svým akcionářům. Ale jak často vidíte ukazatel čistého dluhu vůči hrubému zisku či úrokové krytí?

Teprve odliv ukáže, kdo plaval nahý. Tento výrok Warrena Buffetta bude pravdivý vždy. Pokud je všechno v pořádku, firma si na zadlužení vydělá a investor žádnou finanční bolest nepocítí. V dobrých časech může navíc dluh firmě pomoci k rychlejšímu rozvoji, ať už v podobě rozšíření kapacit, či skoupení jiných firem.

Nicméně dobré časy jsou střídány těmi horšími. Pokud dojde k růstu úrokových sazeb, zpomalení ekonomiky či jen pomalejší expanzi firmy oproti očekávání, obsluha dluhu může (a kolikrát začne) skřípat. 

V plánech firmy tyto scénáře nejspíš nenajdete, zpravidla se jedná o takzvanou černou labuť, se kterou nikdo nepočítal. Ale zdravě zadlužená firma tyto černé scénáře přežije, předlužená narazí při zmíněném odlivu na mělčinu, kam ji stáhnou těžké finanční závazky.

Tyto situace se opakují napříč dekádami znovu a znovu, naposledy v roce 2022, a přijdou zase. Tam budou investoři rádi, že si dali tu práci a nevybrali ze sektoru nejzadluženější, jakkoliv slibnou společnost.

The post Když chytáte moc zajíců. Tři investiční přístupy, kvůli kterým zaručeně zchudnete appeared first on Forbes.