Vnitřní kolonialismus – proč chudý venkov „prodává“ svou tvář?

 Vsouhrnné reflexi série svých dřívějších článků se zamýšlím nad tím, jak se zupřímné snahy o environmentální ochranu stal v českém prostředí tvrdý byznysmaskovaný „zeleným“ pokrokem. Pokusil jsem se rozkrýt mechanismy, skrze kteréstátní moc obchází samosprávy, a poukázat na predátorské praktiky „větrnýchšmejdů“ zneužívajících finanční tísně a bezbrannosti malých obcí. V tomtopříspěvku též analyzuji hluboký rozpor mezi městským progresivismem a žitourealitou venkova – estetika krajiny je navíc obětována na oltář ziskuanonymního kapitálu v rámci sofistikované formy vnitřního kolonialismu. Též sezamýšlím nad tím, zda je vůbec možné v systému narůstající majetkové nerovnostia nespravedlivého rozpočtového určení daní garantovat právo obyvatele venkovana autentickou krajinu.