Když excentrický chemik navrhuje kávovar. Jak vznikl legendární Chemex?
Vypadá jako nástroj z chemické laboratoře, ve své době přitom změnil přípravu kávy ve Spojených státech. Pojďte společně nahlédnout do pracovny německého chemika a vynálezce Petera Schlumbohma, který světu kávy i designu nabídl slavný Chemex.
Když otevřete téměř jakýkoli článek pojednávající o pozoruhodné kariéře chemika a vynálezce Petera Schlumbohma, nejde si nevšimnout, že až nápadně často se při popisu jeho osobnosti objevuje slovo excentrický.
Soudě podle geniálně napsaného nekrologu, který 7. listopadu 1962 vydaly The New York Times, právě takový rodák ze severoněmeckého Kielu skutečně byl. Bodrý, veselý, mírně neorganizovaný, chaotický a nadmíru společenský. Bohém v hávu vědce, požitkář s duší inovátora.
„Doktor Schlumbohm byl mezi svými přáteli známý svou zálibou v dobrém jídle a alkoholu. Typický byl pro něj i bouřlivý smích, stejně jako fakt, že rád novým známým říkal, že se jeho jméno vyslovuje Slum-bum,“ píše se v úmrtním oznámení.
Jeho nejznámější vynález, Chemex vzniklý a patentovaný v roce 1941, skleněná nádoba na přípravu filtrované kávy, jako by mluvil jiným jazykem. Svým vzezřením je jednoduchý, ctí čisté linie a spíš než jako produkt z dílny výstředního chlapíka působí jako objekt ze sterilní a pravidly svázané chemické laboratoře.
Paradox, zdá se. I přes svou bujarost a nespoutanost ctil Peter Schlumbohm, který prý nenáviděl kancelářskou rutinu a málokdy svou laboratoř navštívil před pátou hodinou odpolední, zásady jednoduchého, funkčního designu. Při tvorbě Chemexu se měl inspirovat i německou designérskou školou Bauhaus.
„Stůl musí být stolem, židle musí být židlí, postel musí být postelí. Když jsem v roce 1938 začal toužit po kávě, můj pohled byl jednoduchý: kávovar musí vařit kávu, a tak jsem uplatnil své znalosti fyziky a chemie,“ prohlásil.
Kávovar musí vařit kávu, a tak jsem uplatnil své znalosti fyziky a chemie.
Úctu k funkci a minimalistickému designu nadčasového pomocníka při vaření kávy však i přesto musíme ocenit. Obzvlášť při příležitosti výčtu vynálezů Petera Schlumbohma, který jich měl na kontě hned několik stovek, stejně jako patentů.
Za zmínku stojí přístroj Minnehaha, který vynálezce sestrojil k míchání a provzdušňování koktejlů. Nebo také kuželovitý odpadkový koš s jednorázovými vložkami z voskovaného papíru, kterému zase německý vynálezce přezdíval Cinderella, pánev, kterou nebylo třeba nikdy umývat, nebo konvici na horkou vodu bez víka, která podle všeho připomínala klobouk houby.
Jak vzniklo křeslo, po kterém toužíte? Co inspirovalo designéra jedné z nejslavnějších nádob na přípravu kávy? A jaký příběh stojí za globálně úspěšným sešitem, který se vyrábí už více než 170 let? V pravidelném seriálu vás vezmeme na cestu po stopách ikonického designu – představíme nejen příběhy objektů touhy, ale i předmětů, které nás provázejí každý den.
Zpět ale ke skleněné nádobě připomínající přesýpací hodiny, v níž dodnes lidé po celém světě připravují svůj oblíbený rituální mok a která se objevila ve filmech jako Interstellar či v bondovce Srdečné pozdravy z Ruska. Kdo zná historii Chemexu, ví, že onu chemickou laboratoř nezmínil Peter Schlumbohm náhodou.
Bylo to právě laboratorní vybavení chemických či biologických pracovišť, které vystudovaného chemika s doktorátem z berlínské univerzity dovedlo k výslednému designu Chemexu. Konkrétně jde o Erlenmeyerovu baňku, lidově erlenku.
Ta v návrhu vynálezce, který emigroval z Německa do Spojených států v roce 1935 lákán tamní výhodnou patentovou politikou, tvoří spodek nádoby, kam odkapává filtrovaná káva. Chemex má pak navíc ještě dřevěný límec pro lehkou manipulaci, drážku na pohodlné lití kávy a rozšířené horní hrdlo. Do něj se zase vkládá papírový filtr.
I přesto, že se podobný mechanismus – skleněná nádoba s hrubšími papírovými filtry – představil v Německu už na začátku dvacátého století, ve Spojených státech šlo ve své době o malou revoluci: i doma si lidé konečně mohli připravit chuťově lahodnou kávu.
Jak totiž připomíná Ondřej Štökl, šéfbarista gastro skupiny Ambiente, do té doby to možné nebylo. „Jestliže v Evropě byl french press nebo moka konvička, v USA se v té době na přípravu kávy používaly hlavně perkolátory. A z nich káva byla velmi hořká, přepálená, chuťově velmi těžká. Standardem zkrátka byla hořká káva.“
Právě až kombinace nádoby vyrobené z jednoho kusu borosilikátového skla se silnými, lepenými papírovými filtry, které – zjednodušeně řečeno – zbavují horký nápoj nejen sedliny, ale i nechtěných kávových olejů, dělá z Chemexu skutečně přelomový vynález.
„Káva byla čistší a měla zcela jinou vůni,“ dodává kontext Ondřej Štökl. To podle něj platí i dnes, při přípravě výběrové kávy. I u ní dokáže Chemex vykouzlit čistší chuť, ve srovnání s dalšími metodami filtrace.
Těžko říct, zda vynálezce tvořící ve své podkovní laboratoři plné skla, hliníku, korku, plastů a nejrůznějších přístrojů došel k nápadu na jeho tvorbu v časných ranních hodinách, poté co s přáteli vypil lahev šampaňského či při pozdní snídani ve svém bytě na Manhattanu – oboje zmiňuje vzpomínaný nekrolog jako důležité tvůrčí podněty.
Důležité je však to, že jen několik let po patentování vynálezu vystavuje Chemex Museum of Modern Art a umisťuje ho na obálku svého časopisu Useful Objects in Wartime (Užitečné předměty v době války). V roce 1958 ho zase Illinois Institute of Technology zařazuje do výběru stovky nejlepších designů moderní doby.
Jeho kouzlo spočívá nejen v prostém tvaru samotné nádoby, použití skla namísto materiálů, které se hodí armádě – což se tehdy velmi cenilo, ale hlavně v jednoduchosti přípravy kávy.
„Mletá káva obsahuje pouze dvě žádoucí složky: aromatické kávové oleje a kofein. Zbytek je odporná směs asi padesáti různých chemikálií, včetně takových ‚smradlavých látek‘ jako merkaptan. S tímhle dokáže uvařit dobrou kávu i pitomec,“ měl se Schlumbohm nechat slyšet.
Možná by s ním dnešní odborníci na přípravu kávy nesouhlasili – aby Chemex fungoval skvěle, musí se podle Ondřeje Štökla hodně dobře nastavit –, i přesto však zůstává oblíbeným pomocníkem při přípravě kávy a v nabídce ji má nejedna kavárna, v Praze například vinohradská La Bohème Café.
Mnoho z nich má pak samotnou nádobu Chemexu alespoň jako dekoraci. „Samotná nádoba je specifická a mnoho podniků ji nepoužívá na samotnou přípravu kávy. Protože je ale esteticky zajímavá – i protože se skládá jen z jednoho kusu skla –, často ji používají jako vázu,“ doplňuje Ondřej Štökl.
Chemex se dodnes vyrábí ve Spojených státech, konkrétně v rodinné továrně ve státě Massachusetts. Ke klasickému designu za léta přibylo i ladící nádobí, stejně jako několik velikostních variant Chemexu.
The post Když excentrický chemik navrhuje kávovar. Jak vznikl legendární Chemex? appeared first on Forbes.