Úspěch na Sundance i velké natáčení pro Finy. Čeští producenti propojují Evropu
Jejich internetový seriál #martyisdead získal před šesti lety mezinárodní cenu Emmy, ale pro producenty z Bionautu to rozhodně nebyl poslední velký úspěch. Uvedli třeba výrazný koprodukční seriál Moloch nebo festivalový hit Psi nenosí kalhoty – a nyní sbírají další mezinárodní úspěchy na festivalu v Sundance. A to největší možná teprve přijde.
Je to vlastně obyčejný konec jednoho vztahu. Ale na pozadí neobyčejných událostí. Vysoce postavená manažerka se ve filmu Rozvod za časů války rozhodne odejít od manžela den před plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu. Podle producentů Vratislava Šlajera a Jakuba Košťála jde o takzvaný high-concept film – jeho ústřední myšlenka popsaná jednou větou okamžitě zaujme.
Měli to tak ostatně i oni sami. S režisérem filmu, Litevcem Andriusem Blaževičiusem, pracovali už na jeho předchozím snímku V běhu – a minimálně v poklusu pokračovaly přípravy i na ten následující.
„Zafinancovat projekt trvá i pár let, ale tenhle film má rychlý život,“ vypráví producent Košťál. „Andrius ho začal psát, když Rusové zaútočili na Ukrajinu, a už na začátku roku 2024 jsme si mohli přečíst scénář. Chytl nás i styl, jakým chtěl film vyprávět. Tak jsme hned začali vymýšlet takzvané koprodukční puzzle,“ dodává.
Ve snímku, jenž se nakonec stal koprodukcí Litvy, Česka, Lucemburska a Irska, několik stěžejních štábních profesí obsadili Češi – Anna Johnson Ryndová intimní tragikomedii stříhala, Jakub Rataj pro ni skládal hudbu, Adéla Anděla Bursová připravila masky, Aneta Grňáková navrhovala kostýmy a Jakub Medek zajišťoval výkonnou produkci. Nešlo tak zdaleka jen o spolupráci za účelem sdílení nákladů, ale také o společný kreativní proces.
Blaževičius za něj teď dostal cenu za režii v mezinárodní soutěži prestižního festivalu v Sundance, který je letitým synonymem nezávislého filmu, jenž se díky nočním „bidding wars“ lačných distributorů může najednou stát titulem, který za pár měsíců uvidí celý svět. A právě mezinárodní srozumitelnost je důležitá i pro Bionaut.
„Pro nás je mezinárodní úspěch, pokud nějaký máme, založený na tom, že vyprávíme autentické středoevropské příběhy,“ říká Šlajer. Se zahraničními partnery je podle něj zásadní společný vývoj látky. „Baví nás propojit se na více trzích. My známe naše diváky, koproducenti znají svoje národní diváky a společně si kultivujeme příběhy, které pak fungují více evropsky, světově,“ dodává.
Velkou zkoušku takového přístupu právě připravují. V létě mají točit fantasy vycházející ze starých českých legend a pověstí, nazvanou pracovně Divoký hon. Film podle scénáře Petra Koubka v režii Marka Najbrta má být součástí antologie, jež čítá ještě polské a slovenské snímky. Ty zase vycházejí z tamního folkloru.
„Je to vlastně velká česko-polsko-slovenská koprodukce, na níž pracujeme s našimi sesterskými firmami ve zmíněných státech. Všude jsme dostali podobný grant, kombinujeme herce a chystáme i souběžnou premiéru. Český film je z období třicetileté války, polský z devatenáctého století a slovenský ze současnosti,“ vypočítává Šlajer.
Bionaut podobným způsobem pracuje i na animovaných projektech, i když tam je work-flow zase trochu jiné. „U animace jde z velké části o technologickou disciplínu. To znamená, že zaměstnáváte několik studií v různých zemích, které jsou zapojené do financování. Připravujeme třeba velkou animaci s Filipem Pošivačem, což bude koprodukce Česka, Francie a Polska. V tomhle žánru už je to úplně normální,“ říká Šlajer.
Co ale pro Bionaut bylo velkou zkouškou? Film s názvem Únos prezidenta. Černá komedie režiséra Samuliho Valkamy z Finska třicátých let právě uvedená na festivalu v Rotterdamu totiž díky producentům vznikala celá v Česku, a to v lokacích jako Rudolfinum v Praze, ale i Králův Dvůr, Ralsko nebo Terezín. Vychází ze skutečné finské historie, v níž se parta generálů v opilosti rozhodne unést hlavu státu.
„Únos prezidenta je velká dobovka, která pro nás znamená pořádný posun dopředu. Ověřili jsme si, že umíme dělat servisy takto velkých produkcí, které k nám klidně přijedou točit Finsko třicátých let, což je samozřejmě trochu bizár. Když ale byla první projekce ve Finsku, lidé na to koukali a říkali: Teda, mně tak chybí to finské léto, to je krása,“ směje se Košťál, podle nějž je výhoda, že v Česku jsou skvělé štáby.
„Díky tomu je možné sem přivést jenom ty hlavní tvůrce. Finové si pochvalovali, že nikdy neměli architekta, který by jim dával tolik nápadů a variant jako náš Henrich Boráros,“ dodává s tím, že Finové se k nim po této zkušenosti dokonce chtějí připojit jako koproducenti chystané druhé řady zmíněného Molochu, politického thrilleru, jehož první série se již představila divákům v zemích Beneluxu, v Rakousku, Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku a má teď nominaci na Českého lva i Slnko v sieti (slovenská filmová cena, pozn. red.).
Čistý počet diváků prý ale pro Bionaut nehraje tu úplně nejzásadnější roli. „Diváci jsou vždycky důležití, ale ne v takovém tom bezvýhradně pragmatickém, komerčním smyslu. Máme rádi, když je film úspěšný, ale je jedno, jestli je diváků milion, nebo deset tisíc,“ říká Šlajer, který je zároveň předsedou české Asociace producentů v audiovizi. Ta podle něj poroste.
„Naše kinematografie je v určitém startupovém momentu. Státní fond audiovize má nyní dvojnásobné prostředky – a tím, jak trh poroste, zvýší se i povinné výběry z kin, televizí a platforem. Jsme zajímaví pro zahraniční partnery, protože můžeme spolufinancovat jejich projekty. A pobídka pro cizí štáby se zvýšila na pětadvacet procent,“ vypočítává s tím, že důležité jsou i silné televize, včetně té veřejnoprávní, jejíž současné financování by se podle něj mělo zachovat.
Co podle něj potřebujeme, je tak více mezinárodně úspěšných projektů. „Ale máme tu mladou generaci tvůrkyň a tvůrců, kteří vyprávějí moderním způsobem. Rozhodně jsme se dostali do momentu zdravé audiovize. Dokonce si myslím, že bychom mohli být malý audiovizuální tygr střední Evropy. Teď už je to jenom na nás – je třeba dělat dobré věci, protože systém je připravený,“ dodává.
The post Úspěch na Sundance i velké natáčení pro Finy. Čeští producenti propojují Evropu appeared first on Forbes.