Design, který přežil století. Ve vile Tugendhat vystavují ikonické křeslo Barcelona
Bylo navrženo před 96 lety, objevilo se ve filmech jako Casino Royale, v sérii o Iron Manovi či ve Skleněném pokoji a nadále zůstává křeslem, které vládne všem. Křivky Barcelona chair odkazující k technické virtuozitě, promyšlené jednoduchosti a sofistikované eleganci designu dvacátého století pobláznily celý svět. Jeho popularita neklesá ani v dnešní době. Proč nestárne a jak tento fenomén vznikl? Tomu se věnuje výstava ve vile Tugendhat.
„Prezentujeme křeslo Barcelona nejen jako samostatný kus nábytku, ale také jako svědka širších kulturních i architektonických souvislostí. Snažíme se představit nástup fenoménu trubkového nábytku, který koncem dvacátých let znamenal prakticky revoluci v designu nábytku a křeslo Barcelona bylo toho všeho součástí. Ačkoli nebylo přímo z ohýbaných trubek, ale přímo s touto vlnou souvisí,“ říká Vladimír Ambroz, spoluautor konceptu výstavy.
Návštěvníci tak mají jedinečnou příležitost se podívat na původní kresby, dobové fotografie nebo různé varianty provedení návrhů křesla, které ve své době bylo až výstřední. Navzdory tomu se stalo symbolem modernismu, tichého luxusu a společenského statusu a jeho forma, ale také význam přetrvávají takřka deset dekád.
Atmosféra výstavy sympaticky přibližuje snahu o redefinici vztahu mezi člověkem, objektem i prostorem a odhaluje jedinečný příběh křesla jakožto určitého experimentu od počátečních prototypů až k současné masové produkci. Vůbec poprvé je také na věrných replikách ukázáno, jak tato ikona vznikala.
„Celkem bylo zhotoveno 57 replik původního nábytku a dvanáct různých typů. Všechny jsme prozkoumali, zjistili rozdíly proti soudobé produkci a vyrobili. Podařilo se nám to jako jediným na světě,“ vysvětluje Ambroz.
Vypadá to, jako by křeslo Barcelona vůbec nepodléhalo času, perfektně ladí i s kulisami dnešní doby. „Autor se skutečně trefil. Pokud srovnáme technickou úroveň designu křesla s jinými výrobky, tak by málokoho napadlo, že se vlastně dívá na něco, co už označujeme jako starožitnost,“ doplňuje.
Ale vraťme se zpátky na začátek. Rok 1929 byl přinejmenším turbulentní. V USA došlo ke krachu na newyorské burze, v Evropě, konkrétně v Barceloně na Světové výstavě, se oslavovalo umění nové doby a s tím přicházející inovativní nápady.
Právě zde architekt Ludwig Mies van der Rohe vytvořil svůj německý pavilon, který měl evokovat pomyslnou špičku modernistické architektury. Byla vystavena do té doby nevídaná dvě křesla. Tady se zrodil nejslavnější kus nábytku: křeslo Barcelona, které se ovšem na svém začátku jmenovalo Pavilon.
Konstruktérem byl také Miesův spolupracovník Sergius Ruegenberg. S koncepcí čalounění nebo barevností autorovi pomáhala designérka Lilly Reich.
Hlavní inspirací se patrně stala noblesní estetika římských stoliček Sella Curillis nacházejících se v tehdejších významných patricijských palácích. Později se Mies zhlédl také v židli od malíře Karla Friedricha Schinkela z roku 1825.
Architekt se ve své práci rozhodl navázat na charakteristický spoj ve tvaru X a geniálně jej zkombinovat se zásadami německé designérsko-architektonické školy Bauhaus, pro niž je typická funkční nadčasovost a naprosto přímá jednoduchost.
Harmonická dynamika ohýbané prvotřídní oceli, přesná geometrie, opěradlo se sedákem tvořící jeden kompaktní blok a přírodní kůže nadchly také manžele Tugendhat. Jejich brněnská stejnojmenná vila byla zcela první bytový interiér, kde se tři lehce modifikovaná křesla po výstavě objevila. Jak také jinak, když jejich funkcionalistická vila je dílem rovněž Mieseho.
„Současně ale originál křesel nebo dalších prvků už ve vile nenajdete. Uchovává je muzeum MoMA (muzeum moderního umění v NY). Na výstavě ale můžete vidět nejstarší prototyp křesla Barcelona, který je majetkem Muzea města Brna. Ve vitríně ve vile je také k vidění originální kostra chaise lounge a stolu Dessau. Ve druhém podlaží, a tedy obytné části rovněž najdete autentické kopie křesel u onyxové stěny,“ vysvětluje Ambroz.
Už v roce 1930 křeslo stálo asi čtyři a půl platu státního úředníka a mohli si jej dovolit jen skutečně velmi bohatí lidé. Poprvé ho začala vyrábět malá kovovýroba Berliner Metallgeweb. Za dva roky však nepustila do oběhu více než devatenáct kusů. Hlavně z toho důvodu, že výroba musela probíhat ručně, byla velmi složitá, náročná a tím pádem také nákladná.
O 23 let později Mies prodal práva své bývalé studentce Florence Knoll, kterou design naprosto nadchl. Společnost Knoll křeslo podle nových plánů-modrotisků s drobnými úpravami vyrábí stále. Dnes jeden prototyp stojí vyšší stovky tisíc a jeho hodnota stále stoupá.
Mimochodem onen pavilon, kde všechno začalo, je dodnes k vidění a údajně se do něj dostanete mnohem snáz než do vily Tugendhat, kam je potřeba si koupit lístek i několik měsíců dopředu.
Výstava trvající až do 15. března 2026 je realizovaná ve spodním technickém podlaží, které nijak nezasahuje do expozice vily. Dojdete sem pohodlně z ulice či ze zahrady, zdarma a bez rezervací, každé úterý až neděli, od devíti do sedmnácti hodin.
Je vůbec reálné dnes vymyslet návrh, který by se Barcelona chair alespoň trochu přiblížil, nebo dokonce jej předčil? „Každý rok se objevují kvanta nových designů sedacího nábytku, ale už Mies van der Rohe říkal: Udělat dobrou židli je složitější než postavit mrakodrap,“ zmiňuje závěrem Ambroz.
The post Design, který přežil století. Ve vile Tugendhat vystavují ikonické křeslo Barcelona appeared first on Forbes.