Největší hrozbou je přehlížet únavu, říká primář z liberecké interny
Tomáš Pavlů je primářem na interně a zástupcem přednosty Centra interních oborů v Krajské nemocnici v Liberci. A kromě toho je také součástí našeho letošního výběru vycházejících hvězd medicíny, jejichž práci stojí za to sledovat.
V novoročním rozhovoru odpovídá na nejdůležitější otázky, jak žít, abychom měli dobrý a zdravý rok 2026. Jak seznam letošních Rising Stars, tak tradiční výběr Forbesu Top lékaři Česka právě teď vychází.
Co v prevenci úplně nejvíc podceňujeme?
Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale myslím, že to jsou pravidelné preventivní prohlídky, které nejvíc podceňujeme. Jsou hrazené ze zdravotního pojištění, běžně dostupné, máme je na dosah. Je to základní screeningový program vymyšlený chytrými lidmi a dokáže odhalit rizika mnoha budoucích potíží.
Prostě chodit pravidelně, což je něco, na co v hektickém světě zapomínáme do chvíle, než naše tělo přestane jet jako stroj. A přitom nás to stojí jen pár minut času.
Opravdu může být ta čtvrthodina v ordinaci tak zásadní?
Jsou věci, které nás trápí akutně – akutní bolest, akutní nemoc, to všichni řešíme hned. Jenže prevence odhalí rizikové faktory. Lehce zvýšený cukr, lehce zvýšený cholesterol, lehce zvýšený tlak. Všechno to, co teď nebolí, ale za deset let udělá problém.
A všechno jsou to věci, které jsou poměrně jednoduše ovlivnitelné a medicína na to má obrovské množství dat. Takže tlak, cukr, cholesterol, které jsou kardiovaskulárně tak nesmírně populačně rizikové, medicína umí řešit. Jenže se o tom nedozvíte jinak, než že si dojdete k doktorovi. A můžou to být klidně i ultrasportující lidé, kteří mají normální váhu, jedí zdravě, a zjistíme u nich vysoký cholesterol, a tudíž riziko.
Přestože se cítíme dobře a snažíme se žít zdravě, neznamená to tedy, že na nás nečíhá nějaké zatím skryté nebezpečí?
Přesně tak. Navíc když chodíte ke svému praktikovi, zná i vaši rodinnou anamnézu, ví, s čím se léčili vaši rodiče, prarodiče, ví, k čemu můžete mít sklony nebo genetickou dispozici.
Jaký zdravotní problém nikdy nepřehlížet?
Většinu času dělám medicínu na urgentu nebo jednotce intenzivní péče a tam přicházejí lidé s potížemi, s nimiž bych šel k lékaři i já nebo vy. Bolest na hrudi, dušnost, vysoká teplota, oteklá noha – to jsou věci, kdy všichni víme, že pomoc potřebujeme.
Co ale nesmírně podceňujeme, je únava, která právě může být signálem, že se v těle něco děje. Řeč je o lidech, kteří nejsou na sklonku života, ale naopak mladí, v produktivním věku.
Únava nám vždycky něco říká – buď že jsme přepracovaní, máme moc stresu, ale může to být pomalu se vkrádající chudokrevnost, nebo typicky onkologické onemocnění. Tam prvním příznakem bývá únava, chronická ztráta výkonu, u níž nevíme, z čeho pramení, zvlášť u mladších lidí.
Trendem medicíny je prediktivní péče, mířená na konkrétního člověka a jeho tělo. Co si z jejích pravidel můžeme vzít pro běžný život?
Každý bychom se možná mohli zamyslet nad tím, čím onemocněli naši rodiče a prarodiče, a myslet si na to. Řeknu vám svůj osobní příklad – já jsem měl před lety vyhřezlou ploténku, a když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že podobný problém má můj táta, máma, děda měl také potíže, takže evidentně máme v rodině nějaké slabší pojivo.
A už jenom to kdybych si uvědomil před lety, budu si dávat pozor. Buďto budu víc cvičit, abych si zpevnil pomocné svaly kolem páteře, nebo nebudu zvedat těžké věci, a možná jsem se tomu svému úrazu mohl vyhnout.
Je důležité mluvit s rodinou a znát, jestli máme sklony k nějakým nemocem, k obezitě, k alkoholismu, k onkologickým diagnózám, protože například některé typy rakoviny prsu mohou být geneticky vázané a podobně.
Čemu ze zaručených rad o zdraví rozhodně nevěřit?
Všichni žijeme v nějakých bublinách a zvlášť na sociálních sítích můžeme mít dojem, že každý je odborníkem na všechno. K tomu algoritmy sociálních sítí našeptávají znovu to, na co už klikáte, čímž se utvrzujete jen v jednom názoru.
Já osobně jsem přesvědčen, že když se odborník, který se něčemu věnuje roky, spolu s dalšími odborníky shodne, že takhle to má smysl dělat, tak tomu důvěřuji, na rozdíl od toho, co si myslí sousedka, nebo neodborných názorů některých influencerů na sociálních sítích nebo na internetu. Moje rada tedy zní nenechat se ovlivnit neodbornými radami.
Jaké potravinové doplňky a v jakém množství dávají smysl a nejsou to vyhozené peníze?
Když budete normálně jíst zdravé jídlo, je to rozumnější než do sebe sypat bezhlavě suplementy. Nikde v žádných studiích nevyšlo, že zdravý člověk, který zdravě jí, má k tomu brát ještě něco extra, že to bude ta božská mana, která je pro něj důležitější než zdravá strava.
Když pak ale někomu vypadávají vlasy, má problémy s plodností nebo laboratorně zjištěný nedostatek vitaminu D, to už je něco jiného, tam doplňky stravy naopak dávají velký smysl.
Jak rozumět radám „zdravě se hýbejte“?
Kdybyste přijela do Liberce, na první pohled uvidíte, že to město je hodně sportovní. Lidé tu jezdí na kole, běhají, sportují. Ale to je jen část populace, která je vidět, pak tu žije spousta těch, kteří vám řeknou, že je sport vůbec nebaví, přestože kolem sebe slyší, jak je to zdravé.
Za nejdůležitější proto považuji, že každý bychom si měli najít nějakou aktivitu, která nám dělá radost. Ať už to bude venčení psa, procházka, výlety s dětmi, můžou to být i drobnosti typu, že vystoupíte o zastávku dřív a půjdete pěšky nebo vyjdete schody místo toho, abyste jeli výtahem. Všechno se počítá.
Jak pracovat na tom, abychom byli méně ve stresu? Jde to vůbec?
My to děláme úplně stejně jako vy – pacient přijde na urgent, má vysoký tlak nebo úzkostnou ataku. Mé doporučení do budoucna samozřejmě bude, aby omezil stres. Musím to do zprávy napsat vždycky, i když si uvědomuji, jak těžké to je a jak je těžké radit.
Ale já osobně se vždycky snažím stres analyzovat – co a proč ho vyvolává, co by mi od něj pomohlo, pokusit se oprostit od emocí okolo. Protože potom je trochu snazší najít východisko, jak z toho ven.
A když to nejde?
Jsou situace, kdy už si s přemírou stresu poradit neumíme. Může to souviset s psychickou krizí, rozchodem, náročnou prací, těžkou nemocí, a pak je namístě říct si o pomoc psychologa nebo psychoterapeuta.
Každý máme v životě spoustu rolí, ale člověk by měl být někdy sobec a myslet na svůj odpočinek nebo na něco, co jemu udělá radost, aniž by u toho myslel na kohokoli dalšího.
The post Největší hrozbou je přehlížet únavu, říká primář z liberecké interny appeared first on Forbes.