Restart venezuelské ropy se povleče. Zprovoznění největší zásobárny vyjde na miliardy
Americká vojenská intervence ve Venezuele a únos tamního prezidenta Nicoláse Madura do Spojených států bezprostřední riziko pro trh s ropou neznamená. Svědčí o tom i vývoj cen ropy.
Analytici ale upozorňují, že se nedá zatím odhadovat, zda se těžba ropy v této jihoamerické zemi po letech zanedbaných investic může v dohledné době vrátit na původní úrovně. I tak ale obnova bude stát miliardy dolarů.
Americký prezident Donald Trump krátce po sobotní intervenci prohlásil, že obrovské zásoby ropy ve Venezuele a obchodní příležitosti, které to představuje pro americké ropné společnosti, byly hlavní motivací pro odstranění prezidenta Madura.
Maduro se podle Trumpa kromě porušování lidských práv podílel i na pašování drog do USA. Trump řekl, že americké firmy ve Venezuele investují miliardy dolarů, aby tam zastavily pokles těžby. Změna kurzu ale zabere čas, napsal server Sky News.
Prokázané zásoby ropy ve Venezuele přesahují 300 miliard barelů, což odpovídá sedmnácti procentům světových zásob. Venezuela má tedy větší zásoby ropy než Saúdská Arábie, Írán a Irák, a také výrazně větší zásoby než Spojené státy. Ty měly ke konci roku 2024 v prokázaných zásobách přes 45 miliard barelů ropy, uvádí statistická ročenka Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC).
„Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli není jasné, kdo Venezuelu řídí, můžeme se dočkat i úplného zastavení vývozu. Odběratelé totiž nevědí, komu mají poslat peníze,“ řekl serveru CNBC šéf společnosti Lipow Oil Associates Andy Lipow.
Venezuelská ropa dál podléhá americkým sankcím, které se vztahují i na venezuelskou stínovou flotilu tankerů. To podle Lipowa citelně ovlivnilo vývoz a donutilo Venezuelu omezit produkci.
Venezuela nejvíce ropy těžila v 70. letech, kdy to bylo až 3,5 milionu barelů denně. Tehdy odvětví těžby ropy ve Venezuele, stejně jako jinde v Latinské Americe a na Blízkém východě, ovládaly zejména americké a britské firmy.
Po znárodnění venezuelského ropného sektoru byla v roce 1976 založena státní společnost Petróleos de Venezuala S.A. (PDVSA), od té doby začala těžba klesat a v roce 2020 činila méně než 550 tisíc barelů denně. Jeden barel je 159 litrů.
Pokles těžby se zvýraznil po nástupu socialistického prezidenta Huga Cháveze v roce 1999 a ještě více se prohloubil za prezidenta Madura. Loni se těžba podle odhadů pohybovala kolem 950 tisíc barelů denně, z toho 550 tisíc barelů denně šlo na vývoz, píše s odkazem na data Lipow Oil Associates web stanice CNBC.
Nejvíce ropy Venezuela vyváží do Číny, čímž jí splácí dlouhodobé úvěry. Část vývozu jde i do Spojených států, které poskytly americké firmě Chevron licenci na těžbu ve Venezuele.
Infrastruktura pro těžbu ropy za Cháveze i za Madura kvůli nedostatku investic a zanedbané údržbě upadala. Za Madura také začali z Venezuely odcházet odborníci, takže odvětví těžby ropy nemělo ani lidi s potřebnými znalostmi.
Analytička Helima Croft ze společnosti RBC v této souvislosti upozornila, že pokud se má těžba zotavit, bude to vyžadovat investice kolem deseti miliard dolarů (přes 200 miliard korun) ročně. Odvolává se přitom na odhady manažerů v tomto odvětví. Předpokladem ale je, že bude ve Venezuele stabilní politické prostředí.
Pokud se ve Venezuele zformuje proamerická vláda nakloněná zahraničním investicím, právě společnost Chevron bude mít nejlepší pozici svůj vliv tam upevnit, řekl vedoucí výzkumu ve společnosti MST Financial Saul Kavonic, který se zaměřuje na energetický sektor. Prospěch by podle něj mohly mít rovněž evropské společnosti, jako je Repsol a Eni, a to vzhledem ke svým stávajícím pozicím ve Venezuele.
Dlouhodobý význam Venezuely spočívá v druhu ropy, kterou země produkuje. Jde o takzvanou těžkou ropu s vysokým obsahem síry, která je náročná na zpracování. Výroba nafty, leteckého paliva, asfaltu a dalších materiálů z ní je tedy i dražší. Jsou k tomu zapotřebí speciálně upravené rafinerie, jaké jsou například v USA. Lze říci, že Spojené státy sice nemají tuto těžkou ropu, ale mají rafinerie, které ji dokážou zpracovávat.
„Americké rafinerie mají tu špinavou ropu z Venezuely a Kanady velmi rády,“ řekl analytik Bob McNally ze společnosti Rapidan Energy Group. „Skutečným problémem je, zda se ropný průmysl dokáže do Venezuely vrátit a ukončit tam těch dvacet let chátrání a zanedbávání,“ dodal.
Kanadská ropa také obsahuje vysoký obsah síry, je ale jiná než ta venezuelská. Kvalitnější je ropa West Texas Intermediate (WTI), která se těží v USA. Vzhledem k nízkému obsahu síry se snáze a levněji zpracovává, její cena je proto vyšší než cena venezuelské ropy.
Za hlavní ukazatel vývoje cen ropy ve světě se ale považuje severomořský Brent, který je sice méně kvalitní než WTI, ale výrazně kvalitnější než ropa z Venezuely. Brent je určující pro Evropu, Afriku a Blízký východ, což je oblast, kde se odehrává většina světového obchodu s ropou. Brent se snadno a flexibilně přepravuje po moři, zatímco ropa WTI je vázaná hlavně na Spojené státy a k její přepravě se využívá síť ropovodů.
Barel ropy Brent se dnes dopoledne prodával za více než šedesát dolarů (asi 1240 korun) a proti pátku jeho cena vykazovala pokles o méně než půl procenta. Před rokem stál barel Brentu více než osmdesát dolarů (zhruba 1650 korun), po ruské vojenské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se cena přechodně dostala až ke 120 dolarům (asi 2500 korun) za barel.
The post Restart venezuelské ropy se povleče. Zprovoznění největší zásobárny vyjde na miliardy appeared first on Forbes.