Daruju, daruješ, darujeme. Přidejte se k našim redaktorům a pomozte změnit svět
Vánoce mají být šťastné a veselé, ale asi netřeba říkat, že ne všem je to tak dopřáno. Co se spolu pokusit pár těch méně šťastných příběhů napsat jinak a lépe?
Když se rozhodnete změnit svět a jeho nespravedlnost, kde začít? Tady je pár prvních kroků. Redaktoři Forbesu se s vámi podělili o to, kde a jak jejich peníze pomáhají. A třeba vás to také inspiruje.
Pavla Francová
Vzala jsem starou krabici od bot a dala do ní knížku, pastelky, plyšáka a pár sladkostí. Zabalila do dárkového papíru a odnesla ji do předvánoční sbírky Krabice od bot. Když jsem v kostele viděla, kolik je tam krabic s dárky pro děti, které by jinak k Vánocům nic nedostaly, naprosto mě to uchvátilo.
„Kdo to vlastně dává celé dohromady?“ ptala jsem se tehdy. Strůjcem je Diakonie Českobratrské církve evangelické, která kromě tohoto milého počinu denně v celém Česku pomáhá bez ohledu na víru nebo původ tisícům dospělých, seniorů i dětí, kteří jednoduše nemají snadný život.
O tom, co dělají, mi každý rok z Diakonie volají, mám tak pocit, že nejen alespoň trochu pomáhám, ale i vím, co se s příspěvkem děje.
Ale mám ještě jeden „sezonní“ tip: o Vánocích se má pořádně svítit. A to může i celá země díky sbírce Rozsviťme Česko.
Kristýna Tmejová
Zvoní telefon, neznámé číslo. Já zrovna stojím na divokém sardinském útesu, vítr ve vlasech, pode mnou burácejí vlny. Nechci to brát, nemám ráda neznámá čísla. Ale co když se něco stalo…
A tak zmáčknu zelenou ikonu na obrazovce a ozve se: „Tady Amnesty International. Chceme vám poděkovat. Díky penězům, které pravidelně posíláte, se po pěti letech podařilo dostat z vězení lidskoprávního aktivistu…“
Popravdě už si nepamatuji jeho jméno, a dokonce ani zemi, diktaturu, ve které ho věznili. Je to už několik let. Co si ale pamatuju úplně přesně, je ten pocit hlubokého zadostiučinění, že pár stovek měsíčně může zachránit něčí život.
Michal Bernáth
Dva roky jako redaktor Forbesu píšu o lidech, kteří jsou mimořádně úspěšní. Ale nebyli vždy, často za sebou mají extrémně těžké životní situace. Proto mi dává smysl podpora Sociální kliniky, která umožňuje přístup k terapeutické péči těm, kdo upadli a sami se nezvednou.
Právě práce Sociální kliniky může pomoci napsat jeden z těch inspirativních „zero to hero“ příběhů, které ve Forbesu tak milujeme. Hodně zdaru její práci!
Petra Cieslar
Pamatuji si to naprosto přesně. Seděla jsem ve vlaku z Brna do Prahy a i přes nepřízeň internetového připojení jsem se přihlásila k darování pravidelné částky na dětský hospic Dům pro Julii. Ten den jsem se vracela z rozhovoru s jeho zakladatelkou a ředitelkou Radkou Vernerovou, ženou, která mě ohromila svou nezdolností a až tvrdohlavým zápalem.
„Že se nám povedlo Dům pro Julii dostavět, je milník, nikoli cílová rovinka,“ řekla mi tehdy k otevření prvního zařízení svého druhu v Česku.
Organizace, která poskytuje péči nejen pro nevyléčitelně nemocné děti, ale ulevuje i jejich rodinám a nejbližším, je na darech závislá. Proto pro mě tyto pravidelné příspěvky představují jednu z mála smysluplných investic.
Jana Pšeničková
Jsem dárce, který si každý rok vybírá, kam peníze poslat. Letos padla volba na čtrnáctiletého Pepu a jeho o tři roky starší sestru Karolínu. Ze dne na den se ocitli v těžké životní situaci, když tragicky přišli o oba rodiče.
V říjnu letošního roku je ve Smržovce, u domu, kde žili, zastřelil jejich známý. Děti zůstaly ze dne na den samy, bez zázemí a jistoty, kterou pro ně rodina představovala. Aby mohly dokončit školu a postupně se postavit na vlastní nohy, rozhodlo se pro ně město zorganizovat finanční pomoc ve formě založení transparentního účtu.
Přispět na něj může kdokoli a všechny peníze budou přímo pro Pepu a Karolínu – na studium, životní potřeby a cestu k samostatnosti.
Ondřej Kinkor
Umřu. Umřete i vy. Jednou. Vím, není to vánoční. Ani trochu. Ale je to realita, se kterou se dřív nebo později utkáme všichni a z několika vlastních zkušeností bohužel vím, že tahle schůzka bývá zatraceně těžká. Až na výjimky konec nepřichází rychlostí zhasnutí plamene svíčky.
A nic vás na tohle období, které může trvat týdny i měsíce, předem nepřipraví. Jsou tady ale lidé a organizace, kterým v tuhle zoufalou chvíli, kdy si moc nevíte rady, stačí zavolat. A oni pomůžou. Vysvětlí, poradí, přijedou, ošetří, zbaví bolestí, uberou starosti, promluví, pohladí…
Ta organizace se jmenuje Cesta domů a je to domácí i lůžkový hospic a poradna pro nevyléčitelně nemocné a jejich rodiny. Pomáhá. Proto alespoň trochu pomáhám já jí.
Lukáš Vojáček
Zatímco lidé si ve svízelné situaci často dokážou pomoci sami, pokud opravdu chtějí, pro opuštěné či týrané domácí mazlíčky to bohužel neplatí. Snažím se proto podporovat malý rodinný útulek pro psy a kočky Azyl Dej pac! v Častoníně na Pelhřimovsku. A proč právě ten?
Protože jsem si odtamtud před více než deseti lety adoptoval svoji úžasnou (a dnes již bohužel zesnulou) fenku Amy. A protože věřím, že paní majitelka azylu Iva Raisová pomáhá zvířatům opravdu skvěle, nezištně a s obrovským nasazením.
Azyl Dej pac! se navíc aktuálně potýká s ekonomickými problémy, takže za jakoukoli podporu (ať už finanční, nebo ještě lépe adopci psího parťáka či alespoň drobný příspěvek na krmivo) vám jeho provozovatelé i chlupatí chovanci budou nesmírně vděční.
Julie Mahlerová
I v dnešní době si stále ráda přečtu tištěný časopis (a doufám, že vy také). Koupí Nového prostoru podpořím lidi, kteří se ocitli v tíživé situaci a snaží o druhou či vícečetnou šanci.
Jedním z mých nejoblíbenějších prodejců je hlasitý pán u Národního divadla v Praze. Dávám se s ním do řeči, protože vím, že setkávání a povídání s lidmi je pro něj potěchou, nejen prací. Časopis má často zajímavé články, a navíc mám mezi autory i své profesory z gymnázia, tak jim ráda vždy po nějaké době nahlédnu do hlavy.
The post Daruju, daruješ, darujeme. Přidejte se k našim redaktorům a pomozte změnit svět appeared first on Forbes.