Hyena za pět set korun, plyšáci za miliony. Jak funguje byznys českých zoo?
Snaží se sice vydělat a ty nejúspěšnější z nich si přijdou i na stovky milionů korun ročně, svůj hlavní cíl ale považují za tak důležitý, že před něj peníze nestaví. Většina zoologických zahrad v Evropě se proto zavázala, že zvířata prodávat nebude – z každého pravidla ale existují výjimky.
Přes tisíc mláďat se loni narodilo v Pražské zoo – mezi nimi například druhý odchovaný luskoun v Evropě, první český vombat nebo dvě gorilí samičky. Jednoduše zvířata, která musejí mít nesmírnou cenu. O tu ale českým zoologickým zahradám nejde.
„Jako členové Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií zvířata nechceme komodifikovat a zavazujeme se, že s nimi nebudeme obchodovat mezi institucemi,“ říká Filip Mašek, mluvčí zoo v Praze.
I když by se tak mohl prodej zvířat zdát jako jasný zdroj příjmů, zoo hledají zisk jinde. Ta pražská například kromě lístků i v provozu parkovišť, na kterých loni vydělala téměř 37 milionů korun nebo na prodeji zboží, jako jsou plyšové hračky, které jí loni přineslo 53 milionů korun.
Dalších deset milionů korun získala na tržbách za reklamu, téměř 26 milionů na pronájmech a velmi výnosným pro ni byl i provoz „tramvajky“, která vozí děti po parku a zoo přivezla další téměř milion korun.
I proto nemusí ohrozit svůj cíl zachování biodiverzity chovem ohrožených druhů tím, že by si zisk některých zvířat nemohla dovolit – v rámci záchovných programů si totiž zoologické zahrady poskytují zvířata zdarma.
„Cílem těchto programů je udržet životaschopnou a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů v lidské péči pro příští generace. Mnohé z těchto druhů jsou totiž na hranici vyhubení,“ vysvětluje Šárka Nováková ze Zoo Ostrava.
„V každém státě pak funguje odlišný přístup k certifikaci, v rámci Evropy je ale jistým měřítkem a ukazatelem kvality a zodpovědnosti členství v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií EAZA,“ doplňuje Michal Šťastný ze Zoo Dvůr Králové.
Ta má podle něj přísná kritéria přijetí v rámci welfare a péče o zvířata, ale také přístupu k nim v rámci dalších kritérií. „Pro efektivní ochranu a chov ohrožených druhů je navíc nezbytné být členem EAZA a jejich chovných programů. Bez mezinárodní spolupráce nemá chov perspektivu dlouhodobé udržitelnosti,“ říká Šťastný.
Zoologické zahrady proto o členství v ní stojí a i z toho důvodu se naprostá většina zvířat, která potkáte například v Zoo Praha, narodila nebo vylíhla v zoologických zahradách v Česku a jinde v Evropě.
Jakou cenu ta nejvzácnější zvířata mají, proto nechtějí zoologické zahrady ani odhadovat. „Jelikož se s námi chovanými zvířaty na trhu neobchoduje, nejsou nám tržní ceny známy,“ říká David Nejedlo, ředitel Zoo Liberec a prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad.
Určit hodnotu zvířete je velmi těžké i podle Šárky Novákové ze Zoo Ostrava, přesto tak zahrady z účetních důvodů činit musejí. Rozhodně se ale nejedná o čísla, která by odpovídala tržním cenám.
| Druh | Účetní cena |
| Šimpanz čego | 5000 korun |
| Dudek chocholatý | 1000 korun |
| Hyena žíhaná | 500 korun |
| Drozdík bělohlavý | 200 korun |
| Antilopa vraná | 100 korun |
Například zoo ve Dvoře Králové má účetní hodnoty zvířat určené interním předpisem, který vychází z historické dohody mezi řediteli českých zoologických zahrad.
„Jde o částky zcela irelevantní a zběžným pohledem vidíte, že ohrožená a náročná antilopa vraná je účetně levnější než křeček ve zverimexu,“ říká Šťastný a dává za příklad úhyn dvorského samce šimpanze čego pravděpodobně v důsledku stresu a zranění způsobeného užíváním zábavní pyrotechniky při oslavách konce roku nebo vyhoření pavilonu lidoopů v Německu před několika lety.
Požár tehdy několik zvířat nepřežilo, německá zahrada však účetně přišla pravděpodobně jen o několik tisíc korun. Z pohledu chovatelského a záchovného je podle něj přitom taková škoda v některých případech nejen nevyčíslitelná, ale také nenahraditelná.
Pro účetní „čistotu“ tak sice zvířata cenu mají, jinak ale přesuny mezi zoo probíhají takřka zdarma – jediné, za co musí zoologická zahrada při dovozu zvířete zaplatit, je doprava.
Ta však může vyjít na statisíce korun, protože se počítá palivo, veterinární vyšetření a v některých případech i transportní bedna. Zoo Dvůr Králové, která se na takové převozy specializuje, se přitom kromě co nejnižší ceny snaží i o omezení dopadů transportů na životní prostředí.
Právě transporty mezi jednotlivými zahradami a míšení krve nepříbuzných jedinců jsou přitom pro dlouhodobý chov zcela nezbytné. Zahrady se tak ve snaze snížit jejich ceny domlouvají na spojování takových transportů a v jednom vozu může jet více zvířat v jednotlivých transportních boxech. Spojují se tak například přesuny ptáků.
Neobchodovat se zvířaty ale není nezlomným pravidlem. „Zvířata prodáváme prověřeným soukromníkům jen ve výjimečných případech, pokud o jednotlivce nestojí žádná jiná instituce v rámci asociace. Pokud k takové situaci dojde, jde beztak většinou o zvířata běžná a pro chov nadbytečná,“ říká Mašek z pražské zoo.
Jedná se ale o méně exotické druhy a objevila se mezi nimi například lama, domácí velbloud nebo naposledy mláďata leguánů kubánských a v Zoo Dvůr Králové i kamerunské ovce a kozy.
„Výjimku někdy představují hospodářská zvířata a některé akvarijní či terarijní druhy. V rozpočtech zoologických zahrad však tyto částky představují zcela zanedbatelnou položku,“ dodává Nejedlo.
Tak tomu je i v zoo v Děčíně, kde prodejem loni vydělali 41 800 korun. „Šlo o výra virginského, dva osly domácí, bažanta královského a dvakrát veverku Prévostovu,“ vyjmenovává zástupkyně zahrady Ajka Houšková.
V tomto případě je rozdíl i ve způsobu určení ceny zvířete. „Při prodeji soukromníkovi ji určuje odhadem příslušný odborný kurátor ve spolupráci se zoologickým náměstkem,“ vysvětluje Mašek.
„I tady ale bývá primárním kritériem předání chovateli, u nějž je předpoklad spolupráce na zachování druhu či plemene, nikoli zisk,“ přibližuje Šťastný. Také u běžnějších zvířat určuje cenu v zoo ve Dvoře Králové zmíněná směrnice.
Se zoologickými zahradami, které nejsou součástí Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, pak členové obchodovat mohou, má to ale podmínky.
„V případě, že bychom chtěli jednat o oživení krve například ze Spojených států, Afriky či Asie, jednáme o povolení nejprve s koordinátorem programu, následně s danou zahradou řešíme formální věci a pracujeme obvykle za užití stejných principů,“ doplňuje Šťastný.
Někdy se pak stane, že zoo zkrachuje, a i v takové chvíli zvířata dostanou cenovku. V Česku k tomu došlo před deseti lety v táborské zoo, která měla dluhy za téměř 180 milionů korun a doufala, že rozprodáním majetku uspokojí věřitele.
Kdo si tak chtěl pořídit medvěda, stačilo mu k tomu 45 tisíc korun, a kdo preferoval kočky, mohl nechat téměř dvakrát tolik za pumu americkou. Nakonec však zoo a zvířata v ní zachránil šestašedesátý nejbohatší Čech Evžen Korec, který ji vlastní dodnes.
The post Hyena za pět set korun, plyšáci za miliony. Jak funguje byznys českých zoo? appeared first on Forbes.