Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (12) – Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry
První záběr Kladiva na čarodějnice (1969) neslibuje moralizování. Nejde tu o osvětu ani o prudérní demonstraci historické katarze — Vávra hned zkraje nasazuje chladný, téměř chirurgický tón: prostor, objekty, lidé jako by byli nastaveni do funkčních polí, v nichž se má něco vyzkoušet. A ona zkouška není ani dramatickým vyvrcholením, ani sentimentální sondou; je to proces, který sám o sobě funguje jako stroj na výrobu viny. Otakar Vávra nestaví monstra. On zkoumá mechanismus, který z „normálních“ lidí dělá vykonavatele krutosti.