Měla jsem pocit, že je to nenatočitelné. S jakým filmem míří Nvotová do Benátek?
Starostlivý a pozorný otec zapomene v rozpáleném autě dítě. Nový film režisérky Terezy Nvotové rekonstruuje události po tragédii, která se vždy čas od času objeví jako černá kronika v médiích. Forma dlouhých, nepřerušovaných záběrů zaujala festival v Benátkách, který filmařku letos pozval do prestižní soutěžní sekce Orizzonti.
Snímek pojmenovaný Otec vychází z knihy Môj život s Jojom spisovatele Dušana Budzaka, v níž se vracel k tragédii, která se odehrála v jeho nejbližším okolí. „Dušan mi na prvním setkání vyprávěl příběh svého nejlepšího kamaráda, který se mě tak hluboce dotkl, že jsem na něj neuměla přestat myslet,“ popisuje pro Forbes Life genezi nového projektu Nvotová.
Nejprve prý měla pocit, že je to nenatočitelné, že by takový film diváky jenom „týral“, tak se rozhodla pro formu několika velmi dlouhých záběrů, kdy absence střihů dovolí příběh vnímat jinak a ponořit se do něj. Jako o referencích mluví o snímcích Saulův syn nebo Victoria – točilo se ještě před minisérií Adolescent, která rovněž stála na podobné vizualitě.
Zážitek má tak ve výsledku podle režisérky „přinášet víc než jen silné emoce“. „Nutí nás klást si otázky, ponořovat se hlouběji do toho, co vlastně naše existence znamená, kde jsou hranice svobodné volby, co všechno máme pod kontrolou a co už ne,“ říká. Fatální chybu, o níž příběh pojednává, totiž může udělat každý, je to prý „evoluční“ věc.
„Pro mě bylo silné i téma odpuštění, přijetí vlastní chybovosti, lásky, která se musí vyrovnat s tím nejhorším. To jsou situace, myšlenky a emoce, které i mě přímo konfrontují a nutí mě dívat se na život a samu sebe jinak,“ dodává režisérka, která za svůj druhý celovečerní snímek Světlonoc získala Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu.
Nestává se ale už z dlouhých záběrů takzvaný gimmick, který dobře vypadá v propagačních materiálech a slouží primárně k upoutání pozornosti? Režisérka to tak nevidí, ačkoli připouští, že forma bez účelu může být „prázdná“.
„V tomhle případě je to však tak, že forma dlouhých záběrů ten film a vše v něm přímo definuje. Je to jako virtuální realita, ve které napojením na hlavní postavu ztrácíte svou vlastní identitu a na chvíli prožijete kus života někoho jiného,“ láká sedmatřicetiletá filmařka.
Uvedení na festivalu v Benátkách, kam v posledních letech z Česka zamířili například Vojtěch Strakatý nebo Cristina Grosan, pro ni znamená hodně. Avizuje totiž budoucí cestu po světě – už teď se producentům ozývají další filmové přehlídky. Do tuzemských kin přijde česko-slovensko-polská koprodukce s Milanem Ondríkem v hlavní roli v polovině září.
„Mít film na jednom ze tří největších světových festivalů může pomoci při získávání prostředků pro další projekty. Získávám tím důvěru, že něco vím. Jednoduše to znamená, že můžu dál pracovat ve svém oboru. U každého nového filmu se totiž jako režisér musíte vždy znovu osvědčit, dokázat, že na to máte,“ přemítá Nvotová.
Kromě Otce míří na letošní Benátky do sekce Spotlight ještě bulharsko-německo-české drama Made in EU Stefana Komandareva. Jde o drama z období pandemie, které se zaměřuje na vykořisťování pracovníků v bulharském textilním průmyslu, a také závěrečný díl trilogie, v níž Komandarev zkoumá morální a ekonomickou proměnu Bulharska po pádu komunismu.
V hlavním soutěžním programu se pak v Itálii představí tvůrci jako Luca Guadagnino, Kathryn Bigelow, Jorgos Lanthimos, Benny Safdie nebo Jim Jarmusch. Olivier Assayas přiveze adaptaci románu o vzestupu Vladimira Putina zvanou The Wizard of the Kremlin, Paolo Sorrentino „překvapující“ titul pojmenovaný La Grazia a Pak Čchan-uk „nového Parazita“ s názvem No Other Choice.
The post Měla jsem pocit, že je to nenatočitelné. S jakým filmem míří Nvotová do Benátek? appeared first on Forbes.