Jak opice vyhrály nad Biblí. Před sto lety se odehrál soud, který otřásl Amerikou
V pondělí 21. července uplyne rovných sto let od uzavření jednoho z nejpodivnějších soudních procesů v dějinách, který navzdory své bizarnosti zásadním způsobem ovlivnil americkou společnost, její právní a vzdělávací systém i média. A důležitou roli v něm (nepřekvapivě) sehrály i vypočítavé podnikatelské zájmy.
Bylo mimořádně horké léto roku 1925, když se jeden malý americký zapadákov – městečko Dayton ve státě Tennessee, stalo dějištěm celonárodní senzace. Odehrál se zde totiž ostře sledovaný soudní spor, v němž se střetla tradiční křesťanská víra s moderní vědou a pro který se později vžilo posměšné označení „Opičí proces,“ v angličtině také „Scopes trial“.
O co v něm vlastně šlo? Kdo zvítězil? A v čem se tehdejší společenská situace podobá dnešnímu světu?
Ačkoli byla teorie britského přírodovědce Charlese Darwina o tom, že se lidé vyvinuli postupným vývojem z opic, ve dvacátých letech minulého století ve vědeckých kruzích již obecně uznávána, v některých zemích stále narážela na tuhý odpor křesťanských fundamentalistů.
Odporuje totiž po staletí přijímanému názoru, že svět a život byly stvořeny za šest dnů Bohem. Náboženská nevole vůči vědě byla silně rozšířená i ve Spojených státech, kde řada nových vědeckých objevů, k nimž došlo v průběhu 18. a 19. století, ohrožovala autoritu církve.
Na nátlak fundamentalistů byl proto v březnu 1925 schválen v americkém státě Tennessee takzvaný Butlerův zákon, který zakazoval výuku Darwinovy evoluční teorie ve veřejně financovaných školách.
Tento zákon nicméně popudil skupinu občanských aktivistů, kteří naopak bojovali za svobodu projevu a striktní oddělení rolí církve a státu. Rozhodli se tedy nesmyslnost Butlerova zákona demonstrovat veřejnosti na částečně zinscenovaném soudním procesu.
Významnou roli v pozoruhodném příběhu sehrál i místní podnikatel George Rappleye, jenž pomohl liberálům sehnat vhodného „obětního beránka“, neboť věřil, že vysoce sledovaný proces přitáhne k poměrně chudému regionu pozornost celé země, a tím pádem i peníze.
Obětním beránkem a protagonistou našeho soudu se nakonec stal mladičký středoškolský učitel John Scopes, který se nechal na radu aktivistů dobrovolně obvinit z toho, že o evoluční teorii přednášel svým studentům v Daytonu. Ačkoli si ani on sám nebyl jistý, jestli tak opravdu učinil, v zájmu vědy se nechal přesvědčit.
Scopes byl nakonec po domluveném udání od svých studentů skutečně obžalován a samotný proces s ním byl naplánován na léto roku 1925.
Soud se těšil obrovské mediální pozornosti, a to nejen kvůli tomu, že se v něm střetla Darwinova evoluční teorie s radikálními vyznavači křesťanské víry, ale také proto, že obě strany sporu zastupovali patrně nejslavnější američtí právníci té doby.
Scopese hájil zkušený liberální advokát Clarence Darrow, zatímco do čela žaloby se postavil hluboce věřící William Jennings Bryan, bývalý ministr zahraničí a trojnásobný kandidát na amerického prezidenta.
Polarizující téma sporu a přítomnost dvou populárních právníků proměnily ospalé americké město v mediální cirkus do té doby nevídaný. Do Daytonu se sjížděli novináři, náboženští i liberální aktivisté z celých Spojených států i ze zahraničí.
Po městečku s necelými dvěma tisíci obyvatel se rázem pohybovaly tisíce návštěvníků a konaly se zde masové demonstrace, podporující ať už jednu, nebo druhou stranu. Šlo také o historicky první soudní proces v USA, jenž byl živě vysílán rozhlasem po celé zemi.
A tehdejší reportéři si na bizarnosti celého sporu pochopitelně pořádně smlsli. „Je to fantastický souboj mezi cirkusem a svatou válkou,“ popsali Opičí proces například redaktoři časopisu Time.
Každý den soudu začínal modlitbou a porota, složená výhradně z bílých mužů, z nichž většina byli navíc praktikující křesťané, následně naslouchala ostré výměně názorů mezi Darrowem a Bryanem.
„Tento muž učí vaše děti, že lidé jsou jen jedním z pětatřiceti tisíc druhů savců,“ prohlásil třeba Bryan během líčení. Darrow se však nakonec odhodlal k neobvyklému tahu, když vyzval samotného hlavního žalobce, aby před soudem vypovídal coby odborník na výklad Bible.
Pokládal mu přitom otázky, na které Bryan nebyl schopen přesvědčivě reagovat, a ukázal tak, že Písmo svaté si nelze vykládat doslova.
„Když se v Bibli píše, že Jozue zastavil Slunce, věříte snad, že Slunce obíhá kolem Země? A utopily se při potopě světa i ryby?“ zaznělo například z úst Darrowa.
Pyrrhovo vítězství
Žaloba sice nakonec soud vyhrála a učitel Scopes byl odsouzen k zaplacení pokuty ve výši sto dolarů, morálním vítězem případu se však jednoznačně stali liberálové, protože se zastánci víry svým neobratným argumentováním veřejně zesměšnili. Žalobce Bryan mimochodem pouhých pět dní po vynesení rozsudku náhle zemřel ve spánku.
Opičí proces tak splnil svůj původní účel. Ještě více zpopularizoval Darwinovu evoluční teorii mezi širokou veřejností a zvýšil povědomí o možných konfliktech mezi státem a církví.
Stal se právní legendou a zapsal se do učebnic historie jako pomyslné vítězství vědy a pokroku nad konzervatismem a náboženským fanatismem. Zviditelnil rovněž i práci novinářů, kteří na absurdnost Scopesova obvinění kriticky upozorňovali.
O průběhu Opičího procesu byl natočen i vynikající americký film Kdo seje vítr od režiséra Stanleyho Kramera, od jehož premiéry v pondělí uplyne přesně pětašedesát let. (Dočkal se i své parodické verze v jedné epizodě nekonečného animovaného seriálu Simpsonovi.)
Na druhé straně, zákony zakazující výuku evoluce zůstaly v některých amerických státech v platnosti ještě mnoho let po Scopesově soudu. Konkrétně v Tennessee byl Butlerův zákon definitivně zrušen až v roce 1967.
Dnes sice panuje široký vědecký konsenzus na tom, že Darwinova teorie o původu živočišných druhů je pravdivá, spory mezi vědci a náboženskými radikály však nikdy tak docela nevymizely.
Výuka o stvoření člověka Bohem, takzvaný kreacionismus, je v některých amerických státních školách stále povolena a kreacionismu podle průzkumů věří přibližně třetina současných Američanů.
Průzkumy rovněž ukazují, že počet věřících lidí ve Spojených státech v posledních letech po dekádách útlumu opět narůstá, což stejně jako před sto lety zcela nepochybně souvisí s dynamickými technologickými a společenskými změnami, kterými lidstvo aktuálně prochází.
Americká společnost je stejně jako tehdy v Daytonu rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, byť z trochu odlišných důvodů.
Ve Spojených státech, kde byla víra v Boha vždy nedílnou součástí národní identity, zároveň v poslední době dochází k výraznému vzestupu radikálního křesťanského nacionalismu, jehož přední stoupenci mají silné vazby i na úřadující americkou administrativu prezidenta Donalda Trumpa.
Dočkáme se tedy v příštích letech i nějakého novodobého Opičího procesu?
The post Jak opice vyhrály nad Biblí. Před sto lety se odehrál soud, který otřásl Amerikou appeared first on Forbes.