Kde život a práce splývají. Na návštěvě u módní návrhářky Liběny Rochové
Tento minimalisticky zařízený malostranský byt jako by ztělesňoval osobnost jedné z nejdůležitějších postav české módní scény. Liběna Rochová tu žije mezi figurínami s proporcemi svých věrných zákaznic, luxusními látkami a objemnými róbami vznikajícími v jejím ateliéru. A říká: „Moje práce je se mnou tak spojená, že ji neumím od osobního života oddělit.“
Kdybyste do obytného domu na pražském malostranském nábřeží vstupovali během jedné z vernisáží nejnovějších kolekcí Liběny Rochové, zachovalá chodba, kterou prý často vyhledávají i filmaři, by byla osvětlená svíčkami a do prvního patra by vás navedla červená látka omotaná kolem jednoho ze zábradlí.
Vstup vskutku opulentní, tmavá chodba s malovanými stropy evokuje zámeckou atmosféru daleko od centra rušné metropole. O to větší překvapení nastává, když Liběna Rochová, v den naší návštěvy ověšená taškami s látkami a šaty od jedné své zákaznice, odemyká dveře do svého prostorem velkorysého bytu v prvním podlaží.
Tmavou chodbu střídá interiér, kde hlavní roli hraje bílá barva. Hned v předsíni náladu celého prostoru, o jehož podobu se před lety postarala dcera módní návrhářky, architektka Magdalena Rochová, prozařuje světlá papírová stěna.
Tu Liběna Rochová, módní návrhářka, dlouholetá profesorka na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a aktuálně 194. žena žebříčku Nejvlivnější ženy Česka 2025, tvořila společně s obalovým designérem a specialistou na prostorové práce s papírem Janem Činčerou.
Jednoduchou bílou chodbou, kde vedle výrazné stěny najdeme jen světlý odkládací stolek a věšák, pokračujeme dále, do hlavního obytného prostoru bytu. Odtud, z jídelny, která funguje i jako místo společenských setkání, se odkrývá nezvyklý pohled na Vltavu, nedaleký most Legií a v dálce zářící Národní divadlo.
„Ten výhled je tak nádherný, že ho nechci kazit ničím jiným. Víte, jak krásné tu jsou východy i západy slunce s řekou zahalenou v mlze?“ říká Liběna Rochová a jako by tím chtěla vysvětlit, proč u ní doma nenajdeme přílišné množství nábytku, dekorací ani osobních věcí. „Jsem v tomhle ohledu velký minimalista,“ dodává třiasedmdesátiletá módní designérka tradičně oděná v černé barvě.
V bytě u řeky bydlí a pracuje už 22 let. Přesunula se sem z Týnské uličky, kde na začátku milénia měla módní studio. Po letech ho přesunula na druhý břeh Vltavy, na který od té doby nedá dopustit. Stejně jako na svůj druhý domov, který společně s manželem sdílí ve svém rodném domě v brněnské Masarykově čtvrti.
Do Brna dojíždí za vnoučaty každý víkend, všední dny však tráví i kvůli svým klientkám a dalším pracovním aktivitám v Praze. Při návštěvě bytu Liběny Rochové není těžké vypozorovat, že práce a osobní život nejsou pro designérku, která vychovala generace talentovaných módních návrhářů, dvě od sebe oddělitelné kategorie.
V jídelně, které dominují transparentní židle Louis Ghost designéra Philippa Starcka, najdeme figuríny s modely z její poslední limitované kolekce a fotografie její autorské tvorby, v sousedním obývacím pokoji, kde zase stojí jednoduchá světlá křesla a pohovka, stojí v rohu několik rolí luxusních látek určených primárně na večerní šaty.
„Tento byt, který funguje i jako ateliér, vznikl po vzoru těch vídeňských nebo pařížských, kde práce a život nemají jasně stanovené hranice. Já svou prací žiji, je mi jedno, že spím s modely a štendry. Absolutně se to nedá oddělit. Ano, jsem sice babička, která doma nemá televizi ani koberec, ale zato tu mám vše, co miluji,“ říká.
Skutečně. V jednoduché ložnici sestávající se z rozkládacího gauče a malého odkládacího stolku stojí velký štendr napěchovaný rozdělanými zakázkami pro nejvěrnější klientelu. Odkazy na tvorbu Liběny Rochové pak najdeme rozeseté všude po bytě, i ve skromné kuchyni nebo velké soukromé koupelně. Tam však své klientky návrhářka běžně nepouští, soukromé místnosti běžně bývají zamčené.
Proto prostor, kde návrhářka dříve pořádala desítky workshopů a výstav na podporu mladých designérů, není jen ateliérem, kde přespává. Při bližším zkoumání tu na návštěvníka čeká hned několik osobních věcí a artefaktů, které Liběna Rochová během života nasbírala a považuje je ve svém životě za stěžejní.
Jedním z nich je soška Buddhy stojící v jednom z oken směřujících k řece. Přivezla si ho před lety z jednoho srílanského antikvariátu a od té doby je socha rozesmátého mnicha jejím společníkem při ranních meditacích.
„Medituji už více než dvacet let. Neumím si představit, že bych bez toho fungovala,“ říká v obývacím prostoru s dřevěnými parketami.
Tomu vedle modelů poslední lněné kolekce vytvořené z látek od textilní výtvarnice Evy Jandíkové dominují nedávno zakoupené velkoformátové obrazy od Lukáše Musila. S ním Liběna Rochová dlouhodobě spolupracuje, před lety vytvořili například limitované oděvní kolekce Doteky pro charitativní organizaci Debra, která v Česku pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel.
I další aktivity bývalé vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM nacházejí v jejím prosvětleném bytě hmatatelnou podobu. Jakožto patronka projektu Adoptuj panenku a zachráníš dítě českého UNICEF má dvě vydražené panenky – netradičně skleněné – vystavené na okně.
Pojí se k nim hezký příběh: na parapetu je má Liběna Rochová proto, že kolem jejího bytu každý den prochází Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF Česká republika a dlouholetá členka našeho výběru nejvlivnějších žen Česka. „Bydlí na Smíchově a do práce dochází přes most Legií. Panenky ji tak každý den zdraví z okna,“ říká ke skleněným postavám, které vytvořila studentka střední školy sklářské v Kamenickém Šenově.
Naše návštěva se pomalu blíží ke konci – Liběna Rochová má ještě ten den několik schůzek se svými zákaznicemi, s nimiž se častěji než ve svém malostranském bytě potkává u nich doma. A jak přiznává, i když před lety chtěla po úspěchu s kolekcí Inside se svou tvorbou zpomalit, ani letos se jí tohle nedaří.
Vytěžují ji nejen nejvěrnější zákaznice, pro které nechala vytvořit figuríny věrně kopírující jejich postavy, aby neztrácely čas zkouškami, ale i klientky nové. Ročně opouští ateliér Liběny Rochové desítky na zakázku navržených modelů i limitované kolekce.
Jejich výroba podle designérky plně zaměstnává jeden pražský salon o čtyřech krejčových s vedoucím střihačem a modelářem Pavlem Vlasákem a částečně i brněnský salon a šicí dílnu v Prostějově.
S tvorbou ani ve svých sedmdesáti třech letech nepolevuje. A říká: „Proč bych měla, když mám pořád tolik nápadů a žen, které si u mě chtějí nechat šít na zakázku? Můj muž je spokojený v Brně, kde tráví čas na zahradě a na golfu. Já mám stále ráda rychlý způsob života,“ dodává.
Své tvrzení vzápětí potvrzuje výčtem chystaných zakázek a akcí. Tou nejdůležitější je pravděpodobně velká a právě chystaná retrospektivní výstava v Moravské galerii, kam módní návrhářka před lety darovala většinu svého archivu. Výstava tak nabídne jedinečný vhled do dekád trvající oděvní tvorby jedné z nejčinnějších českých designérek.
„Jsem ráda, že se nám na výstavu nakonec povedly sehnat peníze. To poslední, co bych si přála, je mít na sklonku kariéry provinční výstavu. Chci naopak výstavu světového formátu. Společně s dcerou Magdalenou řešíme architekturu expozice a doufám, že se nám povede návštěvníky zcela pohltit,“ dodává na závěr Liběna Rochová.
Pokud architektka výstavy přistoupí k prostorám stejně citlivě jako v malostranském bytě, který svou funkčností i vzezřením dokresluje osobnost i hodnoty Liběny Rochové, je se na co těšit. Výstava začne v listopadu tohoto roku a potrvá do jara 2027.
The post Kde život a práce splývají. Na návštěvě u módní návrhářky Liběny Rochové appeared first on Forbes.