Nahlédnout pod pokličku. Honeywell nás pustil do svých tajných laboratoří
Jsou zcela světové a leží na kraji Brna. Tady vyvíjejí letadla na vodík, černé skříňky i budoucnost nemocnic.
Údolí přede mnou vypadá divoce a nedotčeně, stejně jako hřeben hor, který se o kus dál zvedá ze zalesněné roviny. Ještě jednou se otočím napravo i nalevo. „Opravdu tu někde je?“ ptám se muže sedícího vedle mě.
„Zkuste to obletět zleva,“ poradí mi. Poslechnu, kabina letadla se nahne a… začne se třást. „Turbulence,“ odtuším. „Jenom mírné,“ uklidňuje mě můj kopilot. „Chcete silnější?“ nabídne hned vzápětí. Kývnu a kabina se rozklepe, takže řízení je o něco složitější.
A vtom ji zahlédnu. Přistávací dráha v dálce je napřed jako úzká linka, ale čím blíž jsem, tím lépe vidím detaily. Napravo od ní se rýsují hangáry, nalevo paralelní dráhy. „Můžete si vybrat. Ale doporučuju tu vlevo, je nejdelší,“ slyším ve sluchátkách.
Kolotoč. Neboli simulátor, ve kterém si testovací piloti mohou zkusit třeba to, jak se jim ovládají dotykové displeje při turbulencích.
Přistání bez autopilota vyžaduje soustředění ale – hurá – přežilo letadlo i posádka. Dokonce bez úhony. „Kam půjdeme teď, do zdravotnické laboratoře nebo na černé skříňky?“ ptá se mě Michal Závišek, toho času můj kopilot, jinak generální ředitel Honeywell Technology Solutions ČR, společnosti, která mě právě nechala pilotovat dopravní letadlo.
I když jen virtuálně. Nadnárodní korporace Honeywell v Brně ve svém rozsáhlém vývojovému centru pracuje na celé řadě projektů. A tahle hala, v níž mají cvičný simulátor přezdívaný kvůli turbulencím kolotoč, je jedním z míst, kde se píše budoucnost letectví.
Zde konkrétně testují fungování dotykových displejů – jejich využití v kokpitech letadel je teprve v začátcích, ale místní inženýři věří, že bude jednou standardem. Co bude velká změna pro piloty, je v kontextu dalších projektů, o kterých mi Závišek vypráví nebo je přímo ukazuje, v podstatě detail.
Tady v brněnském Honeywellu se totiž od letoška rozjíždí projekt, který má ambici změnit celé letectví, jak ho známe. A to k lepšímu – tedy zelenějšímu. Když půjde vše podle plánu, budeme jednou díky místním vědcům a inženýrům křižovat nebe ve velkých dopravních letounech poháněných vodíkem.
Věří tomu konsorcium bezmála dvou desítek firem z deseti zemí, které se na projektu podílejí, a věří tomu i Evropská unie, jež přispěla v rámci programu Clean Aviation na dva místní projekty za celkem dvě stovky milionů eur, to je v přepočtu skoro pět miliard korun.
Ambiciózní plán mimo jiné do brněnského Honeywellu, který oba projekty vede, přivede padesátku špičkových inženýrů a vědců ze světa. Pracovat budou na nové generaci vodíkových palivových článků a megawattového leteckého pohonného systému napájeného vodíkem, jehož jedinou emisí po spalování bude čistá vodní pára.