Jedinečná šance na sultánův konec promarněna. Jak ovlivní turecké volby Evropu?
Recep Tayyip Erdogan bude i dalších pět let tureckým prezidentem. Jestli politik přezdívaný sultán svůj mandát dokončí, stane se nejdéle sloužící hlavou státu od dob otce zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka.
Na jihu Evropy tak zůstává nevyzpytatelný spojenec, který to hraje s Ruskem na obě strany a drží na unijní státy „páku“ v podobě milionů uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí. Evropané se však alespoň mohou v Turecku těšit na levnější dovolené.
Kurz turecké měny totiž po nedělních volbách spadl na nová historická minima. Ještě před deseti lety měla jedna lira hodnotu deseti českých korun, nyní je to téměř jedna k jedné.
„Problémy turecké liry jdou čistě za stavem tureckého hospodářství. To se od pandemie veze na silném poskytování úvěrů, které prohloubilo obchodní deficit. Za poskytováním půjček přitom významně stál i veřejný sektor, u něhož nešlo o nic jiného než o politickou hru prezidenta Erdogana. I proto je příznivcem nízkých sazeb nehledě na pádivou tureckou inflaci,“ míní forexový analytik Jan Berka.
Navzdory většinovému názoru ekonomů zastává turecký prezident totiž názor, že lékem na vysokou inflaci je snižování úrokových sazeb. Centrální banka, kterou má zcela pod palcem, uvádí tuto teorii do praxe a sazby nezvedá ani v době, kdy se inflace počítá v desítkách procent. Analytici americké banky Morgan Stanley odhadují, že pokud Erdogan bude i nadále držet sazby nízko, kurz turecké liry do konce letošního roku spadne o další třetinu.
Reakce trhů na Erdoganovo vítězství však byla smíšená. Index istanbulské burzy XU100 totiž od voleb posílil o necelých osm procent. Podle ekonomů z Patria Finance to lze vysvětlit i tím, že pokud by došlo na nejasný volební výsledek a táhlý spor o moc, v zemi by se vyhrotila politicko-bezpečnostní situace. To se nestalo, a tak index v reakci na to posiluje.
„Snahy o udržení ekonomické stability a zvyšování důvěry investorů zůstávají stěžejní výzvou, s níž se Turecko potýká. Byla to však Erdoganova politika, která významným způsobem přispěla k poklesu prakticky všech ekonomických ukazatelů,“ říká analytik portálu Trhy.cz Martin Kysela.
Nespokojenost s ekonomickým směřováním země ale roste i v rámci Erdoganovy strany AKP. Agentura Reuters už před volbami s odkazem na své zdroje informovala, že v patraji vzniká nová koncepce, která počítá s postupným zvyšováním úrokových sazeb.
V ekonomické politice Turecka tak ke změnám dojít může, ale ta zahraniční zůstane s největší pravděpodobností stejná. Což mimo jiné znamená, že Turecko bude nadále blokovat vstup Švédska do NATO.
Erdoganovi vadí, že země odmítá vydat některé členy kurdské strany PKK, kterou označuje za teroristickou. Dříve zdůvodnil nesouhlas se Švédskem v NATO i tím, že tamní vláda nezasáhla proti protestnímu pálení koránu.
„Pro Erdogana je to částečně osobní, protože předchozí švédská vláda byla k němu otevřeně kritická. Je v tom určitá ješitnost,“ dodává specialistka na Turecko Lucie Tungul z Univerzity Palackého v Olomouci.
V případě vítězství Erdoganova soupeře Kemala Kilicdaroglua by byla situace jiná. „Opozice nazvala svou zahraničně-politickou koncepci návratem k továrnímu nastavení. Prosazovali návrat k poměrům před Erdoganem, sekulární stát s mnohem vstřícnějším vztahem k Západu a urovnání vztahů s EU a Spojenými státy,“ uvádí turkolog a bývalý velvyslanec v Ankaře Tomáš Laně.
Podle něj by se zmírnilo i napětí v Egejském moři, kde Turecko vede dlouhodobé spory s Řeckem o mořské hranice a využívání nerostného bohatství. „Pomohlo by, pokud by skončila Erdoganova velkohubá válečnická rétorika,“ říká Laně.
Politologové se vesměs shodují, že Erdoganovi odpůrci ve víkendových volbách promarnili jedinečnou šanci, jak ho odstavit od moci. Za Kemalem Kilicdarogluem se totiž sešikoval rekordní počet různorodých opozičních subjektů. Země navíc bojuje s inflací přes čtyřicet procent (před pár měsíci to bylo více než osmdesát procent) a Erdoganova vláda čelila značné kritice i za svou reakci na letošní katastrofální zemětřesení, jenž si vyžádalo přes padesát tisíc obětí.
„Nikdy neměli větší šanci než teď, ale je otázkou, zda mohli skutečně vyhrát. Spoustu věcí podcenili, pro společnost bylo určitě problémem, jak ta opozice vypadala. Roztříštěná šestikoalice nenaznačuje stabilitu, spojoval ji jen odpor k Erdoganovi. Prezidentský kandidát, který dopředu prohlašuje, že bude mít za každou z těchto stran svého viceprezidenta, to opravdu neukazuje potenciál řešit problémy,“ vysvětluje analytička Asociace pro mezinárodní otázky Karolína Lahučká.
Lucie Tungul z Univerzity Palackého však výsledek voleb za promarněnou šanci neoznačuje. „Jak dokládá i zpráva OBSE, nejednalo se o spravedlivé volby. Jestli někdo dosáhne takto těsného výsledku i v době, kdy má soupeř k dispozici celý státní aparát a ohýbá pravidla ve svůj prospěch, tak je to opravdu úspěch,“ říká.
O tom, že se země posunula, podle ní svědčí i fakt, že Erdogan v prezidentských volbách poprvé nezvítězil už v prvním kole. A to i přesto, že měl v rámci předvolební kampaně prakticky neomezený prostor v tureckých médiích a řada jeho politických oponentů a kritiků skončila ve vězení.
Hlavním tématem tureckých voleb se stal nacionalismus. Zejména v souvislosti se zhruba čtyřmi miliony uprchlíků převážně ze Sýrie, kteří na jeho území dlouhodobě pobývají. „Stalo se to významným společenským problémem, pnutí mezi syrskými uprchlíky a Turky je čím dál větší. Když v parlamentních volbách výrazně posílili nacionalisté, kteří jsou v koalici s Erdoganovou stranou, začala o nutnosti návratu uprchlíků do Sýrie mluvit i opozice,“ říká Tomáš Laně.
Obratem však dodává, že se utečenci jen těžko budou chtít vracet do stejného režimu, před nímž utíkali a životní podmínky jsou ve válkou zdevastované Sýrii mizerné. Jednou z možností je, že tito lidé zamíří do Evropy navzdory dohodě, kterou Evropská unie s Tureckem uzavřela po uprchlické krizi z roku 2015. Na jejím základě bylo možné vracet syrské migranty z řeckých ostrovů do Turecka, přičemž za každé takové přesídlení měl být jeden syrský občan přesídlen z Turecka do EU.
„Po této dohodě Evropa svou část nedodržela, k repatriaci z tureckého území nedochází. Ať už je to opozice nebo Erdogan, mají pravdu v tom, že pokud k tomuto nedochází, tak mají právo se na tu dohodu vykašlat. Turecko ti utečenci stojí obrovské množství úsilí a zdrojů,“ upozorňuje Tungul.