Myslete jako rostliny, nabádají designéři na provokativní výstavě Plant Fever
Proč brát rostliny jako něco podřadného? Co se naopak zkusit na svět podívat jejich pohledem? Dvojice designérů ukazuje, jak nás ohleduplnost k rostlinám může obohatit. I ekonomicky.
Michelinské menu složené z polévky z želvy bahenní, pečeného mývala, výhonky křídlatky japonské a dalších invazních druhů. Designové vázy navržené pro alternativní realitu, ve které lidstvo nikdy neobjevilo ropu.
Prošívaná pokrývka, jež je místo toxických chemikálií napuštěna léčivou směsí z rozmarýnu, šalvěje a heřmánku. Nábytek z prastarých odrůd kukuřice jako revolta proti geneticky modifikovaným semínkům.
I tyto exponáty najdete v drážďanském Muzeu dekorativního umění, které až do konce října hostí putovní výstavu Plant Fever. Na svědomí ji má francouzsko-italské studio d-o-t-s, které tvoří Laura Drouet a Olivier Lacrouts. Skrze neotřelou instalaci nabádají publikum k tomu, aby se na svět dívalo pohledem rostlin, a objevilo tak jejich netušený potenciál.
„Na počátku byla kniha francouzského botanika Francise Hallého a následný rozhovor s designéry z italského studia Dossofiorito,“ vzpomíná na prvotní myšlenku projektu Laura. Jejich vázy a květináče zohledňují potřeby rostlin namísto estetických a funkčních požadavků lidí.
„Začali jsme pátrat po tom, jaké další pohledy může svět designu nabídnout na náš vztah k rostlinné říši.“ Po pár letech rešerší a objíždění designových přehlídek představili koncept Marii Pok, ředitelce belgického Centra pro inovace a design Grand-Hornu. Ta nápad podpořila a produkčně zaštítila výslednou instalaci i stejnojmennou knihu.
V muzeu ležícím v historickém komplexu bývalých uhelných dolů asi hodinu od Bruselu si potom Plant Fever odbyla premiéru na karanténový podzim roku 2020. Okamžitě si získala přízeň designové komunity i široké veřejnosti, která tou dobou často nacházela útočiště před celosvětovou pandemií právě v přírodě, té venku i uvnitř.
Po loňské zastávce v Curychu se nyní rostlinná horečka rozhořela v prostoru zámku Pillnitz, přímo na břehu Labe kousek od centra Drážďan. Za necelé tři hodiny vlakem z Prahy vstoupíte do světa, ve kterém současný design reaguje na aktuální společenské a environmentální výzvy z pohledu rostlinné říše.
S lehkou provokací se hlásí k tomu, že do ochrany klimatu je nutné zapojit i komplexní potřeby ostatních živých i neživých druhů, které s námi sdílí planetu. A že výsledek může nejen skvěle vypadat, ale i pomoci dosáhnout větší ekologické odolnosti.
Padesátka exponátů – objektů, módních doplňků, inovativních materiálů i digitálních technologií – představuje tvorbu dvacítky designérů a designérek z celého světa. Najdete tu přední italské studio Formafantasma, experty na biomateriály z Atelieru LUMA, polského konceptualistu Marcina Rusaka nebo slovinskou bioumělkyni Špelu Petrič.
Společným jmenovatelem jejich prací je zpochybnění současného pojetí světa, v němž mají rostliny podřadné postavení těsně pod neživými minerály.
Upozorňují na ironii, že byť se rostliny využívají prakticky v každé činnosti lidského života a nemohli bychom se bez nich ani nadechnout, příliš často na ně nahlížíme jako na méněcennou součást ekosystému, která primárně slouží jako zdroj k obohacení.
Instalace tak mimo jiné odkazuje na fenomén rostlinné slepoty, který na konci devadesátých let popsala dvojice amerických botaniků James H. Wandersee a Elisabeth E. Schussler.
Ti tvrdí, že za lidskou neschopností všímat si rostlin v našem okolí stojí nedostatečné botanické vzdělání a mylné přesvědčení, že rostliny nejsou hodny vědeckého, natož společenského zájmu.
Nedávné studie přitom ukazují, že byť se rostliny neprojevují stejnými výrazovými prostředky jako lidé nebo zvířata, prokazují ve svém chování určitou inteligenci či obranné a komunikační strategie. Lepší pochopení těchto kroků na základě vědeckých poznatků by mohlo pomoci v cestě za udržitelnější budoucností.
I proto instalaci doprovází Manifest fytocentrického designu, sedmibodová výzva kurátorů určená odborníkům i široké veřejnosti. Jejím cílem je podnítit diskusi a dát nový smysl pro odpovědnost a empatii vůči rostlinám.
Název výzvy je zároveň slovní hříčkou na dnes velice populární startupovou mantru designu zaměřeného na člověka. Soubor procesů využívaný v marketingu vychází při tvorbě nových produktů a služeb výhradně z přání a potřeb lidských jedinců či sociálních skupin.
„V tradičním pojetí se design ze své podstaty zaměřuje na člověka. Klimatická krize však ukazuje, že právě tato praxe má neblahé důsledky na životní prostředí i na zdraví planety. Tu přece neobýváme sami,“ vysvětluje Olivier, který průmyslový design studoval v Miláně a v Lisabonu.
V kontextu ekologické přeměny ekonomiky či prosazování Zelené dohody se právě toto odvětví stává klíčové pro byznysové inovace.
Podle britské Ellen MacArthur Foundation je to právě design, který předurčí až osmdesát procent environmentálního dopadu výrobku. V aplikaci přírodních mechanismů na svět architektury, strojírenství i byznysu je ukotven také koncept biomimetiky, který popularizuje například americká autorka a konzultantka Janine Benyus.
„Jak nám vědci neustále připomínají, planetární zdroje nejsou nekonečné. Uvažovat pouze v rámci produktivity a lidské ziskovosti není dlouhodobě udržitelným řešením. Je nezbytné přejít k regenerativním přístupům, které berou ohled také na zdraví a potřeby rostlinné říše,“ nastiňuje Laura.
Firmy by podle dvojice měly jednoznačně do svých rozhodnutí zahrnout i kroky, které se na byznys dívají i z jiné než lidské perspektivy.
„A jako konzumenti máme v tomto smyslu obrovskou odpovědnost: naše spotřební návyky mohou změnit způsob, jakým firmy přemýšlejí a jednají,“ myslí si Laura s Olivierem, kteří momentálně brázdí Evropu v soběstačné obytné dodávce v rámci dlouhodobého výzkumu venkova.
Že se ohleduplnost k rostlinám a dalším obyvatelům planety může vyplatit i z ekonomického hlediska, dokazuje hned několik vystavených projektů.
Jedním z nich je Totomoxtle od vycházející hvězdy mexického designu, Fernanda Laposseho. Po studiu na prestižní londýnské škole Central Saint Martins se odstěhoval do malé vísky ve státě Puebla, kde společně s příslušníky místních indiánských komunit pracuje na obnově původní biodiverzity.
Společnými silami tak brojí proti monopolu agrochemického giganta, společnosti Monsanto, která v regionu zavedla geneticky modifikovanou kukuřici a omezila tak přístup k původnímu osivu.
Tradičně pěstované přírodní materiály přeměňuje Laposse v rafinované designové kousky a využívá přehlížená rostlinná vlákna jako sisal, lufa a kukuřičné listy. Právě z vyřazených slupek starobylých odrůd kukuřice vytváří barevnou dýhu, kterou aplikuje na autorské objekty jako lampy nebo stoličky.
Vystavoval je třeba na Triennale di Milano, v Cooper Hewitt Design Museum, ve londýnských muzeích Victoria & Albert a Design Museum, na Světovém ekonomickém fóru nebo v Miami Basel.
S Fernandem Lapossem se koneckonců můžete seznámit osobně. Vyzkoušet si jednu z jeho technik, které kombinují inovace s tradičními metodami, budete moci v rámci Školy fytocentrického designu, letního programu workshopů a přednášek, který Laura s Olivierem připravili ve spolupráci s Kunstgewerbemuseum Dresden.
Fernandův workshop s názvem The Avocado Legacy (Odkaz avokáda) bude zkoumat potenciál avokádového barviva a zároveň odhalí kontroverze spojené s pěstováním této hojně konzumované rostliny.
„Naším záměrem bylo podpořit interdisciplinaritu a podnítit další rozhovory o vlivu lidí na svět rostlin,“ doplňuje Olivier s tím, že workshopy a přednášky jsou otevřené všem bez ohledu na věk a profesi. Stačí prý jen trocha zvědavosti a základní znalost angličtiny.
A co všechno ještě můžete zažít na výletě za rostlinami? „Pillnitzký zámek a jeho sbírka užitého umění rozhodně stojí za návštěvu. V přilehlém parku se nachází také významná botanická sbírka včetně několika oranžerií, tropického skleníku a velkolepé kamélie,“ doporučuje Laura.
Necelých devět metrů vysoký strom prý byl v zámecké zahradě vysazen už v roce 1801 a jeho stáří se odhaduje na 230 let. Během chladné zimy udržuje padesátitunového giganta v kondici obří pohyblivý skleník.
Muzeum dekorativního umění v zámku Pillnitz je součástí Státních uměleckých sbírek Drážďany, pod které spadá mimo jiné i komplex barokních budov Zwinger.
V něm kromě skvostné Semperovy opery najdete také Porcelánovou sbírku, Matematicko-fyzikální salon nebo Galerii starých mistrů, jednu z nejnavštěvovanějších svatyní umění v Německu.
Kromě ikonických maleb od Raffaela, Tiziana, Cranacha, van Eycka nebo Rembrandta tu až do konce srpna najdete expozici Out of the Shadows. Ta obrací pozornost k výtvarným umělkyním šestnáctého až osmnáctého století, jejichž tvorba byla dlouho ve stínu jejich mužských protějšků.
Pokrmy připravované z invazních druhů na menu drážďanských restaurací (zatím) nenajdete. Abyste neopustili téma, můžete podle dvojice kurátorů vyzkoušet třeba latinskoamerické bistro Que Chévere nebo vegetariánskou kavárnu Scheune jen kousek od uměleckých ateliérů v Kunsthofpassage.
„Doporučujeme také navštívit galerii Kunsthaus a drážďanské Muzeum hygieny,“ uzavírá dvojice. To má na programu komentované prohlídky v češtině a výstavu věnovanou – příznačně – genetické modifikaci člověka.