Ještě jednou: Není to zoufání nad smrtí Libuše Šafránkové tak nějak ujeté?

Když jsem se  v tomto článku  před třemi týdny zhrozil, že různé starší paní v telefonu nad úmrtím Libuše Šafránkové brečí, ale média a nikdo se nepozastavují nad děsivou skutečností, že paní Šafránková zemřela na rakovinu plic  v neuvěřitelně mladém věku osmašedesáti let, a že nikdo v ČR v této souvislosti nepoukazuje na vražedné důsledky kouření, umravňovalo mě několik čtenářů, že jsem neprojevil vůči paní Šafránkové dostatečné množství piety. Projevil, právě tou ohromenou reakcí, že lidi považují zřejmě úmrtí na kouření v osmašedesáti letech za normální, a nikdo nepovažuje za nutné před kouřením v souvislosti s touto zbytečnou, předčasnou smrtí, varovat. (Ono se prostě moc o širších souvislostech věcí v českých médiích neuvažuje, proč taky - na zisky oligarchů, kteří je vlastní, to nemá vliv.)
K věci níže publikujeme dopis Dany Hladíkové, která se pozastavuje nad indolencí týkající se nejenom kouření, ale i nad všeobecnou nevědomostí týkající se nebezpečí asbestu - způsobujícího rakovinu zvanou mezotelioma.

Zmínka o asbestu mě mírně zdeprimovala. V roce 1995 jsem k této věci odvysílal v televizi Nova tuto - poněkud drastickou - reportáž, viz níže. Doufal jsem tehdy, že by tato reportáž, odvysílaná v nejsledovanější české televizi, mohla přispět v této věci k veřejné informovanosti. Paní Hladíková píše, že se to zřejmě nestalo a o 26 let později je situace stejná jako vždycky...