Máme Vystrčila, ó my se máme
16. 6. 2021
Jednání NATO vytýčilo směr, který je v rozporu s principem řešit případné konflikty vyjednáváním a snižováním napětí. Neustále zdůrazňované obavy ze zločinných kapitalistů v Rusku a Číně odůvodňuje potřebu zbraní, lepších zbraní, ještě více zbraní a odstrašování a ještě víc odstrašování. Chuj s chudobou doma i ve světě, s přicházející energetickou krizí a klimatickými změnami, které asi, tedy možná až určitě přijdou. Česko je sebevědomý stát, který vystupuje na mezinárodní scéně se suverenitou nám přiřčenou.
Máme premiéra, presidenta, ministra zahraničí a zbytek vlády, máme předsedy politických stran. Pravda, polovina z nich jsou podle mínění opačné poloviny šaškové (a naopak), ale přesto lze od nich očekávat, že budou chránit zájmy občanů.
Je s podivem, že si ani jeden z nich si zatím netroufl protestovat proti nehoráznému vystoupení jakéhosi vysloužilého generála, který naznačil, že když ČR nezvýší výdaje na obranu na kdysi dohodnutá 2% HDP, budou Češi u stolu, kde jsou všechny státy NATO rovnocené, jen přicmrndávat.
Ti poloviční šaškové by možná šli za poplácáním po zádech v Bílém domě „s hlavou odkrytou a šli by bosí,“ takže si ty peníze za svůj lid vypůjčí.
Proti nim stojí Vystrčil, statečný to muž, který světu ukázal, že i malý politik z malého státu může, když na to přijde, být sebevědomý. Jeho statečnost nabyla na síle tím, že jeho cestu za slávou požehnal na senátní půdě sám velký Pompeo (možná stejný týpek jako Trump).
Vystrčil je vzdělán a tak jistě ví, že Západ prosral všechny války, které kdy vedl. Je technologicky vyspělý: Napalm, agent orange, kobercové bombardování a konec konců i lekce lidem v Drážďanech a posléze v Hirošimě a Nagasaki posunuly hranice toho, co se již nepovažuje za válečný zločin daleko vpřed.
Je nejstatečnější z nás, ale statečnost neznamená zaslepenost a tak by měl mít strach z odstrašování, protože je jen otázkou času než se zvrtne v další válku.
Slabinou šílených presidentů a jejich generálů je, že nečtou Švejka. Jinak by totiž věděli, že: „Vlézt někam,. To dovede každej, ale dostat se vodtamtud, to je pravý vojenský umění. Když už člověk někam vleze, tak musí vědět vo všem, co se kolem něho děje, aby se najednou nevoctnul před nějakou šlamastykou, kterej se říká katastrofa.“
Měli jsme i původně statečného a současně snivého Václava Havla: "Hlavní se mi zdá být, že tyto převratné změny (devadesátých let, poznámka autora) nám umožní konečně se vymanit z poněkud už přežilé kazajky bipolárního vidění světa a vstoupit konečně do éry multipolarity. Totiž do éry, v níž budou všichni – velcí i malí – bývalí otroci i bývalí páni – tvořit to, co váš velký prezident Abraham Lincoln nazval „The Family of Man.“ Umíte si představit, jakou úlevu by to přineslo té části světa, která se – ačkoli největší – z jakýchsi důvodů nazývá třetí?“
Po 30 letech zní ten výrok fantasmagoricky, zvlášť když Biden chce vést (čti: ovládnout) svět. Prý, příkladem síly nebo silou příkladu. Kdepak „já pán, ty pán,“ to nejde dohromady se ziskem a bohatstvím.
„Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání – má-li být mravné – je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje.“
To taky řekl Havel a hlupáci mu tehdy tleskali ve stoje (je dobré protáhnout zdřevěnělé nohy), přestože neměli ponětí o čem mluví.
Šikovně se vyhnul slovu Bůh, možná ze setrvačného pseudofilosofování, možná se bál, aby ho Bůh nepotrestal. Tomu se nechce „spravedlivě zhodnocovat,“ za takovou námahu mu lidstvo nestojí. Má dost práce s fotbalisty, kteří se křižují a prsty k nebi trčí, aby po nich jako hromosvodem jeho milost vstoupila a oni ty hajzly na druhé straně porazili. Když to současně dělá i druhé mužstvo, je u Boha, jak to zvládne Hitler se taky Boha bál a raději mluvil o Prozřetelnosti.
Havel pak všechny ještě poučil, že: „Tlumočníkem mezi námi a touto vyšší autoritou je to, co se tradičně nazývá lidské svědomí.“
Otázka je, kolik zbytkového svědomí zůstalo v jeho hlavě, když schvaloval bombardování a války. Lze předpokládat, že na rozdíl od jiných, jasnozřivě rozeznal že tou „vyšší autoritou“ je Washington, která o plky o svědomí nestojí.
Pro svědomí současných presidentů a jejich generálů platí přísloví „kde nic není, ani smrt nebere.“ Oni se za „(nej)vyšší autoritu“ považují a nepotřebují „tlumočníka.“ Stačí jim moudré přikyvování Havlů všech druhů.
Pokud má Vystrčil alespoň trochu svědomí, vyrazí v šírý svět a tam bude hájit suverenitu a svéprávnost naší země. Měl by se předem poradit s Dukou, aby měl stran Boha posychrovaná záda. Musí to ale stihnout ještě před válkou.