„Home Office“ ztrácí kouzlo. Dříve výjimečný benefit je dnes často už na obtíž
Místo kanceláře obývací pokoj a na poradu rovnou z postele a v pyžamu. Co se ještě před rokem zdálo jako utopická představa, je dnes na dennodenním pořádku pro celou řadu zaměstnanců. A tak zatímco před pandemií byl home office považován za jeden z oblíbených benefitů, dnes je spoustě pracujícím lidem spíše na obtíž. Chybí jim interakce s kolegy, morálka i zaběhlá kancelářská rutina.
Nemuset dennodenně dojíždět do kanceláře, pracovat z pohodlí domova a během pauzy na oběd zhlédnout epizodu svého oblíbeného seriálu? Ještě před rokem byl home office neboli práce z domu pohodlný benefit, který si přála celá řada zaměstnanců. Po nástupu koronavirové pandemie, která je spojená s omezením sociálních styků, se pohled na něj ale začíná měnit. A zdá se, že k horšímu.
„Určitě se už nemůžeme bavit o tom, že je home office stále benefit. Aktuálně ho většina Čechů, kteří z podstaty práce takto mohou pracovat, považuje za naprostou běžnost a nutnost,“ říká Lucie Černá, HR manažerka společnosti Survio, a dodává, že absence sociálního kontaktu v kombinaci s pochmurným počasím se na lidech začíná negativně projevovat: „Zaměstnancům rozhodně chybí neformální diskuse s kolegy. Práce z domova se tak pro ně dnes jeví spíše jako trest než pracovní výhoda.“
Podle sociologa Vojtěcha Bednáře byl home office ještě donedávna výhodou, kterou firmy poskytovaly za odměnu a pouze na omezenou dobu. Svým zaměstnancům tak dávaly najevo, že jim důvěřují. Po měsících strávených doma to však lidé začínají vidět jinak. „Řada z nich je dnes z home office, na kterém musí být, otrávená. Chtějí zpátky do práce. Chtějí za svými kolegy. Chtějí své společenské styky na pracovišti, svou rutinu. Benefit se stal, stejně jako cokoli, čeho se přejíte, otravnou překážkou,“ píše na sociální síti LinkedIn.
Home office zpočátku ocenila i Denisa Králová, která donedávna vykonávala pozici asistentky ve společnosti SITEL a doma strávila přibližně dva měsíce, pak to změna charakteru její práce přestala umožňovat. „Ze začátku jsem to vítala, měla jsem na práci klid, když jsem si potřebovala něco zařídit, nemusela jsem si brát dovolenou a úkoly jsem si mohla rozložit tak, jak jsem uznala za vhodné. Po měsíci se to ale začalo lámat,“ přiznává.
Stesk po kolezích i kancelářské rutině
I přes pohodlí, které je s prací z domu spojené, s sebou home office přináší řadu úskalí. Podle výzkumu společnosti Survio z prosince minulého roku představuje největší omezení úpadek mezilidských interakcí. Ten se u některých jedinců může podepisovat na psychické pohodě. „Po několika měsících izolace se u introvertních povah zřejmě projeví problém při navazování neformálních vztahů s kolegy,“ komentuje Černá.
Nulový osobní kontakt na práci z domova vadí i Vendule Andrýskové, pracovnici zákaznického centra Hornbach. „V kanceláři mohu s ostatními prohodit pár slov u kávy, ale doma jsem zavřená mezi čtyřmi stěnami a veškerý kontakt pobíhá přes webkameru. To ale není to samé,“ vysvětluje s tím, že doma mohou rušivý element představovat také zvířata, partneři i děti, které smysl home office nechápou a vyžadují pozornost.
Jiní zaměstnanci mají největší problém sami se sebou, protože zatímco v práci se člověk na jednotlivé úkoly soustředí, doma mu pozornost utíká jinam. „Od práce jsem někdy odbíhala, odkládala ji a častokrát se musela přemlouvat, abych vůbec začala. To, co člověk normálně zvládne za osm hodin, se tak doma může protáhnout i na celý den,“ svěřuje se Králová.
Ačkoli se pro označení práce z domu v Česku vžilo anglické spojení home office, anglicky mluvící člověk by se tímto způsobem ve skutečnosti nikdy nevyjádřil. Angličané, Američané i Australané stejnou činnost nejčastěji označují doslovným překladem spojení práce z domova, tedy výrazem work from home. Běžně se lze setkat také se zkratkou WFH, která se používá například v pracovních inzerátech.
Mnohem déle, než ji ukládá pracovní doba, často pracuje i Veronika Bártová, zaměstnankyně HR oddělení ropného a plynárenského koncernu Mol. „Protože mám počítač doma, tak si někteří lidé myslí, že se můžu připojit kdykoli. Odpoledne navíc sama mívám problém s prací přestat. Tím, jak je venku všechno zavřené, se člověk nikam moc nehrne a pracovní a osobní život tolik nerozlišuje,“ říká a dodává, že nejvíce jí na práci z domu vadí nulový kontakt s kolegy, který je v případě HR oddělení velmi důležitý.
Toho, že lidé momentálně tráví více času doma, začaly některé firmy využívat i v marketingové komunikaci. S touto taktikou přišel například prodejce Primark, který svým zákazníkům radí, jak doma skloubit pracovní život s osobním – a při tom se je snaží přesvědčit, že je čas strávený doma ideální příležitostí k vylepšení a zútulnění domácího prostředí. „Je pravda, že když člověk celý den kouká do těch samých zdí, nejednou ho napadne, že by jim slušel nový obraz, zrcadlo nebo police,“ přiznává Králová.
Strach z poklesu produktivity
Kromě změny prostředí a pracovních návyků si pandemie vynutila také určitou míru digitalizace. Řada zaměstnanců i zaměstnavatelů dnes využívá přístroje a online programy, které jim v minulosti byly zcela cizí. A dá se předpokládat, že v jejich využívání budou pokračovat i nadále.
„Manažeři za účelem zefektivnit práci na dálku přistupují k různým softwarům, s jejichž pomocí rychle měří a řeší výkon svých podřízených. Touha mít jednoduše vše pod kontrolou bude důvodem, proč porostou investice firem do automatizace procesů a systémů efektivního řízení týmů,“ říká Martin Souček, marketingový ředitel Survio.
V listopadu minulého roku mělo dle dat Hospodářské komory ČR 47 % zaměstnavatelů alespoň jednoho pracovníka na home office. Podle Součka by jich mohlo být mnohem více, domnívá se však, že se zaměstnavatelé bojí poklesu produktivity. Jiní jsou pro tento krok příliš konzervativní.
Ačkoli po zkušenosti s karanténou a nucenou prací z domu řada lidí vyhlíží moment, kdy se bude moci opět vrátit do kanceláře, podle HR manažerky společnosti Survio bude trend home office pokračovat i po zklidnění situace. „V zámoří sledujeme firmy, které se stěhují do menších prostor nebo přešly na trvalý home office. Domnívám se, že v průběhu příštího roku se něčeho podobného dočkáme také u nás,“ popisuje Černá.
Terčem zájmu se podle ní stanou takzvané sdílené prostory, ve kterých se zaměstnanci budou střídat, a budou sloužit převážně pro meetingy: „Pravidlo, že každý má pevně daný stůl, se brzy stane minulostí.“